Do nebe volající naivita

Popravdě řečeno, sleduji večerní hlavní zpravodajské pořady spíše sporadicky. Stejně tak čtení denního tisku jsem vždy po týdnu nasycen na několik měsíců dopředu. Ne že by mě snad nezajímalo, co se děje, ale nějak tomu co se dovím, nerozumím. Třeba včera jsem se díval na celé Televizní noviny na Nově.

Nejdříve jsem se poučil o tom, jak málo stačí české policii k tomu aby dva lidi stěhovala z Prahy do Ostravy vrtulníkem, následovalo krátké intermezzo, ze kterého vyplynulo, že místo na důchody půjde polovina sociálního pojištění na renty české policie (nechápu, jak někdo může utrácet za losy do T-Mobile renty, když stačí stát se policistou), a nakonec, než přišel na přetřes roztomilý medvídek mýval, jakási paní ředitelka základní školy s kamennou tváří do kamery řekla, že za to, že malému chlapci při nevinné hře na šikanování spolužáci zlomili ruku, může vlastně jeho matka.

Jsem z toho zmatený. Myslel jsem, že v tomto státě platí presumpce neviny, a že pokud někdo obviní jinou osobu z podplácení, je potřeba nashromáždit důkazy, než je obviněný jedinec uvržen do hladomorny. Také jsem se zřejmě nesprávně domníval, že policie se uplácí vysokými platy a nadstandardními výhodami jen v případě, že se chystá nějaký převrat nebo perzekuce. A konečně pokud kantor ve škole fandí těm silnějším a nemá pochopení pro posránky, myslel bych, že projeví alespoň tolik slušnosti, že se za své didaktické pochybení omluví.

Jak říkám, nějak tomu nerozumím...