čtvrtek, prosince 30, 2004

Boží mlýny

Je to tak: Každé kibicování bude po zásluze potrestáno. Den před Vánoci jsem tu mudroval nad chabou úrovní našeho zdravotnictví, a jak jsem byl tohle úterý rád, že ho máme.

To bylo takhle:

Třiadvacáteho jsem nechal počítač běžet přes noc, aby si Copernic Desktop Search mohl pěkně zindexovat zálohy starších dokumentů, které jsem z několika CD rozbalil na disk (ach, to jsem tu asi ještě nepsal, jak jsem za dva měsíce zaplnil 160GB disku, že?), za což jsem byl odměněn asi čtyřhodinovým výpadkem proudu ráno čtyřiadvacátého, a vyhořelým zdrojem.

V pondělí odpoledne jsme měli odjíždět od rodičů mé ženy, a tak jsem si řekl, že bych se v přilehlém obchodě s PC komponentami mohl poptat po novém zdroji. I vyrazili jsme s kočárkem do příjemného post-vánočního mrholení. Když jsem vstupoval do obchodu, popadl jsem madlo od dveří tak šikovně, že jsem si mezi něj a druhou polovinu dveří skřípnul palec přímo u lůžka nehtu.

O několik nepublikovatelných výrazů a pár hodin později jsem se ujistil, že výpadek proudu opravdu odnesl jen napájecí zdroj, a pokoušel se s krví podlitým nehtem usnout. To se mi samozřejmě nevedlo, takže jsem se odebral k televizi, kde mě naštěstí umrtvil Jiří Krampol v neopakovatelném filmu Waterloo po česku. Ráno jsem si přestal hrát na hrdinu a vyrazili jsme na chirurgickou ambulanci, aby mi tam porouchaný palec opravili.

Nebudu se tu zabývat podružnostmi, jako je propalování nehtu nástrojem ne nepodobným miniaturní pistolové páječce, nebo zuřivým kung-fu útokem duchodkyně vyzbrojené francouzskými holemi, když jsem do ordinace nesl snímky z rentgenu: zkrátka očekávaná úleva se dostavila.

Chci říct: Věřím, že to s námi pacienty doktoři za ty mizerné peníze nemají jednoduché (když jsem se ptal, jestli i na propalování nehtu má VZP speciální kód, dověděl jsem se že ano, a že si díky mně nemocnice vydělala celých 90 korun českých), a že jim tedy tak nějak děkuji, že tuhle nevděčnou práci vůbec dělají.

Nebo něco v tom smyslu.