Konec bastlířů

Seděli jsme takhle navečer v kanceláři, já jsem se už chystal domů, a kolega psal hodnocení na práce, které středoškoláci realizovali v rámci soutěže, kterou můj zaměstnavatel každoročně vyhlašuje. Většina toho, co čtvrťáci z průmyslovek v okolí nakonec předvedli, byly napájecí zdroje s obskurním obvodem MA723, okopírované z nějakého předrevolučního Amatérského rádia. A jak jsme tak seděli, meditovali jsme nad tím, že současní průmyslováci už v bastlení nevidí možnost realizace, ale spíš jakési nutné zlo, které je od nich, z pro ně nepochopitelných důvodů, vyžadováno.

Pořád nad tím přemýšlím: proč vlastně bastlení ani ne tak pomalu, jako spíš jistě upadá v zapomnění? Napadá mě několik důvodů:

Zaprvé, proč něco bastlit, když se stejná věc dá koupit za zlomek ceny v libovolném supermarketu? A opravdu -- nemá cenu vyrábět melodické zvonky, detektory stavu vody ve studni, nebo stabilizované zdroje, proto, že by to bylo levnější, nebo že by tenhle druh zboží nebyl na trhu. Když začaly frčet digitální multimetry, dostal jsem k svátku stavebnici voltmetru s legendárním obvodem ICL7106 (převodník napětí s dvojí integrací a vestavěným budičem LCD), se kterou jsem pak strávil mnoho zajímavých odpolední. Měl jsem tehdy pocit, že mám za pár šupů něco, co vlastně odpovídá jedinému (navíc neřestně drahému) digitálnímu multimetru na trhu, opájel jsem se tím, jak se přiložené napětí pěkně zobrazí na displeji a tak dále. Dneska lze koupit takový multimetr za stovku i s baterií.

Zadruhé, bastlení ztratilo kouzlo možnosti dosáhnout technicky lepšího produktu, než jaký lze běžně koupit. Řekněme, že se mladý bastlíř rozhodne postavit si něco opravdu trendy, jako je třeba MP3 přehrávač. I když investuje nemalé částky do displeje, MP3 dekodéru, flash paměti a nějakého toho jednočipu, a i když se mu povede takový přístroj dokončit, nikdy nebude moci příjít mezi kamarády a řict: "Hleďte, jak skvělý MP3 přehrávač jsem si postavil. Stál mě sice asi pětkrát víc, než vaše iRivery, nebo co to máte, ale je mnohem lepší!". Nepřejícní kamarádi by totiž z kapes vylovili své iRivery, nebo co to mají, a ukázali by mu, že jejich hrací skříňky fungující na jednu 1,5V baterii, mají desetinu hmotnosti, setinu objemu a tisíckrát lepší design.

A konečně zatřetí: k tomu, aby člověk začal bastlit, je potřeba narazit na nějaký opravdu zajímavý projekt. Někdy v padesátých letech bylo opravdu zajímavé ubastlit si doma krystalku a poslouchat z ní rozhlasové vysílání. V letech osmdesátých zase bylo zajímavé přibastlit ke svému ZX Spectru nebo Sharpovi ramdisk, světelné pero nebo plotter. Od devadesátých let ovšem složitost zajímavých projektů dosáhla takového stupně, a potřeby tak drahého vybavení (i ten nejlevnější smyslupný osciloskop pořád stojí kolem sta tisíc, výroba vícevrstvého plošného spoje jde do desetitisíců, a to i v případě, že odečteme náklady na elektrotechnický CAD), že domácí kutilové prakticky nemají do čeho píchnout. Zajímavými projekty dneska jsou programovatelná logická pole, signálové procesory, nebo karty do PC. Cena devkitů pro Xilinx, Alteru nebo nějaké to DSP od Analog Devices nebo Texas Instruments začíná někde na třech tisících (a to je hluboko pod tím, co by stály samotné součástky na nich použité), karta do PC šla na koleně vyrobit ještě tak pro ISA sběrnici, kde lze adresový dekodér zbastlit z pár hradel, ovšem PCI je pro bastlíře-samotáře nepřekonatelný problém, nemluvě o psaní ovladačů a podobných radostech.

Takže. Takže se opravdu nelze divit, že lidé, kteří by dříve skončili u bastlení, se raději vrhnou na psaní software, kde jsou náklady de facto nulové (PC má doma každý, nějaký ten vývojový nástroj lze vždycky sehnat zdarma) a zajímavost projektů roste nade všecky meze. Skoro bych se opovážil říct, že nástup open source hnutí koreluje s tím, jak se domácí bastlení stalo nezajímavým.

Otázka zní: je to špatně? Ono by se totiž mohlo zdát, že je to vlastně dobře -- na první pohled je potřeba kvalitního software zdarma v současnosti palčivější problém než potřeba vypečeného hardware, který navíc nikdy nebude možno stáhnout z Internetu a bez námahy nainstalovat a používat. Všudypřítomné ale spočívá v tom, že bez bastlení na trhu práce za pár let vznikne obrovská díra po inženýrech, kteří jsou navrhováním elektroniky odkojení, kteří ví, jak postavit nejen stupidní převodník proud-napětí s operačním zesilovačem, ale třeba i obvod generující nanosekundové pulzy s amplitudou 500V (zkrátka takový ten druh lidí "kde já končím, oni začínají" -- však to znáte). A má-li vývoj elektroniky pokračovat stejně utěšeným tempem jako doposud, bude takových lidí, kteří jsou s elektronikou sžití, a ne jen aplikátory vzorových zapojení, potřeba čím dál tím víc.

To jsem ovšem zabrousil daleko od toho co jsem chtěl říct. Bastlení je na ústupu, s tím asi my, jako jednotlivci, nic neuděláme. Tím spíš je ovšem důležité, aby státní správa pochopila, že trvalou prosperitu země lze založit jen na tom, že mladí lidé budou motivováni (a budou jim dány prostřekdy) k tomu, aby se věnovali technice (a nejde tu jen o elektrotechniku, stejně důležité jsou i ostatní inženýrské obory).

Ovšem jak tak sleduji, čím se naši volení zástupci zabývají, mám pocit, že jejich představa ideálního státu leží někde v polovině devatenáctého století. To už, ale, je docela jiný příběh, že...

Edit: Pokud by si někdo přeci jen chtěl doma postavit malý MP3 přehrávač na MMC karty, jeden docela pěkný je tady.