100

A teď trochu odbočím. Tohle je (podle Bloggeru) stý post tohoto weblogu. Skvělá příležitost pro trochu té narcistní sebechvály, že? Dobrá, já vím, že je to infantilní, ale prostě si nemůžu pomoci. Takže:

Víte, mohl bych vám lhát a tvrdit, že to, co sem píšu, píšu z nějakého vznešeného důvodu, jako je nějaký myšlenkový přetlak, nebo něco podobného. Ale chci být upřímný, takže řeknu pravdu: Za tenhle weblog může Petr Koubský. Hned z několika důvodů.

Když jsem byl mladší (řekněme tak do jedenadvaceti), chtěl jsem po většinu času být jako někdo jiný. Třeba někdy v sedmnácti osmnácti jsem chtěl být jako Ondřej Neff (samozřejmě bez té pleši), kterého jsem považoval za skvělého spisovatele a velmi vtipného novináře. Omluvou mi budiž to, že stejně jako jsem přestal po pár měsících experimentování kouřit marihuanu, opustila mě i tato úchylka a našel jsem si jiného, lepšího, nedostižného vzora, a pak dalšího, a tak dále. Nakonec jsem zjistil, že být jako někdo není moc chytré, protože imitátorů jsou stovky, a člověk se v tom davu tak nějak ztratí. Takže jsem začal experimentovat s vymezováním se proti někomu.

To už bylo lepší, protože se vždycky najde nějaký jouda, který vám na nadávání na všechno, a argumentaci proti všemu, skočí a bude vás poslouchat. V této fázi jsem psal štvavý sloupek do jistého, dnes již zesnulého, e-zinu. Nakonec jsem se v této oblasti vypracoval tak, že dnes dokážu z patra argumentovat proti čemukoliv, bez ohledu na to, co si o tom ve skutečnosti myslím. (To je mimochodem moc užitečná vlastnost, protože i když většinu lidí nepřesvědčíte, že se mýlí -- a oni se někdy opravdu nemýlí -- přestanou vás otravovat se svými pokusy přesvědčit vás, že se mýlíte vy.)

Takto vyzbrojen, s tváří ošlehanou větry kavárenských ventilátorů, jsem zaregistroval existenci jakéhosi Koubského, který píše docela zajímavé úvodníky do SWN. Po nějakém čase, který jsem věnoval studiu jeho textů, jsem zjistil, že je to nepřítel, kterého nelze porazit argumentací, protože na to je zjevně příliš chytrý. I vrhnul jsem se do psaní obsáhlých (a občas, bohužel, i bezobsažných) textů na libovolná témata, která mě zaujala. I v tomto oboru jsem se časem zdokonalil, načež jsem zjistil, že a) už na to nemám čas, b) nějaké elaboráty o desítkách stran stejně nikoho nezajímají.

Tudíž jsem s tím přestal a věnoval se užitečnějším věcem, jako je studium některých programovacích jazyků, pročítání příruček o algoritmech a tak podobně. A pak jsem zjistil, že existují nějaké weblogy, které zcela odpovídají mému naturelu, které umožňují beztrestně žvanit komukoliv o čemkoliv, které lidé dokonce i čtou, protože jejich autoři se ani nepoukošejí o objektivitu. I založil jsem weblog, který skoro nikdo nečetl.

Tak jsem toho nechal.

No a pak jsem loni na podzim zjistil, že Petr Koubský píše, teď už uzavřený, blog aKB@large. Díky tomu jsem nejen objevil Blogger, ale také získal důvod pokračovat v psaní nepravidelného internetového denníčku. Říkal jsem si: ach, když Koubský píše blog, a já budu budu také psát blog, lidé si budou myslet, že jsem stejně chytrý jako on! K mému velkému překvapení ani tento druhý blog moc lidí nečetlo. Pak, shodou šťastných okolností, ve kterých hrála určitou roli moje vrozená skromnost, Petr Koubský zalinkoval jeden příspěvek, který jsem sem vlepil. Poněkud se tou dobou zvedla návštěvnost této stránky, což byl přeci jen důvod, proč pokračovat.

Postupem času se ukázalo, že i jiným lidem příjde to, co tu píšu nejspíše zajímavé, protože míst, která sem odkazují pozvolna přibývá. To je samozřejmě voda na můj mlýn, takže jak to tak vypadá, ještě nějakou dobu budu český Internet oblažovat svými briskními postřehy a výstižnými přirovnáními.

Tak. Abych to nějak shrnul: pokud byste tedy snad cítili potřebu někomu za tento blog poděkovat, určitě poděkujte Petru Koubskému, který za něj může. A slibuji: Další srdceryvný příspěvek jako je tento, napíšu až k výročí o řád vyššímu. Což, půjde-li mi psaní stejným tempem, bude někdy za sedm a půl let. Do té doby: Stay tuned!

Technická poznámka na závěr: Hned ze začátku jsem zjistil, že, vzhledem ke stupiditě internetových vyhledávačů, nebyl moc dobrý nápad pojmenovat tuhle stránku podle filipínského supermaketu. Týdně registruji tak tři až čtyři přístupy z Googlu nebo Yahoo, které (zřejmě díky nesmyslným metodám výpočtu validity stránky) na dotaz z filipínských počítačů zařazují tuto stránku do první desítky nalezených odkazů. Proto to neustálé prostrkávání názvu tečkami nebo mezerami, které zákeřný Google promaže, proto použití znaků $, € a @ ve jméně v současnosti (tímto bych chtěl požádat všechny, kteří na tuto stránku odkazují -- děkuji mnohokrát!, aby používali současné označení, které, zdá se, zatím vyhledávačům odolává).