sobota, října 20, 2007

Review.Book("Diaspora")

Asi tak v červnu jsem po dlouhé době četl beletrii, která byla intelektuálně stimulující. Ano, jde o Diasporu. Pokud jste na tenhle starší kus ještě nenarazili, a máte rádi kvantovou fyziku a alternativní kosmologie, pak je to ta správná záležitost pro vás.

Ano, Greg Egan je nějaký studovaný matematik a podle Wikipedie bývalý programátor, který se vyžívá v psaní beletristických kousků kolem nějakých obzvláště bizarních aspektů fyziky a matematiky. Vůbec první věc co jsem od něj četl byla Karanténa, která je rovněž o kvantové fyzice a končí opravdu psychedelickou sekvencí, která vyvrcholí v -- ale píšu vlastně o Dispoře.

Řeknu to takhle: představte si, že vám přijde jako obzvláště dobrý nápad vytvořit vlastní verzi kosmologie našeho vesmíru, a dáte si tu práci, že upravíte kvantovou fyziku tak, aby odpovídala této kosmologii, načež hledáte nějaký příběh, kterým byste všechnu tu práci, kterou vám to dalo, nějak ospravedlnili. Takže se pustíte do psaní a začnete tím, jak jinak, že laskavému čtenáři vysvětlíte jak by tak mohlo fungovat genetické programování inteligentních bytostí, které běží na nějakém hardware, kterému pro jistotu říkáte polis, a o jehož velikosti je příliš nezmiňujete. Samozřejmě k tomu potřebujete předefinovat časové jednotky (k čemu by virtuálním bytostem byly dny, týdny a roky, že?), načež už se konečně dostáváte k tomu zajímavému, což jsou vaše vlastní, nejspíše ne úplně košer (ale kdo to pozná) řešení rovnic obecné teorie relativity a tak dále a tak podobně.

Rozumějte: psát dneska hard-SF je zatraceně těžký úkol. Vaše publikum se, díky všem těm populárně vědeckým knihám, nedá opít rohlíkem, a tak musíte na teoretické stránce knihy pracovat nejméně dvakrát tak usilovně než běžný doktorand na své disertační práci. Jenže jak takovou knihu, která drtí topologické finesy N-rozměrných prostorů jako pozadí pro story o hledání smyslu života virtuálních inteligencí zpřístupnit širokým masám? Odpověď je snadná: nijak. Prostě se budete tvářit, že všichni vědí co je to spin, a jaký je rozdíl mezi neutronem a neutrinem, a co jsou to tyhle gluony, a kdo to byl Fermi a že si každý domyslí, že některé vědátory jste si vymysleli.

Celkově tímto přístupem zaujmete asi tak 0.05% čtenářů (což nevadí, protože když píšete anglicky, tak to pořád stačí na docela slušné živobytí), ale máte ten zatracený dobrý pocit, že i když vaše story je vlastně dost banální a obehraná, tak máte refrén silný jak hovado (jak říkáme my fajnšmekři), a vůbec.

Takže: Diasporu rozhodně doporučuji, pokud víte jaký je rozdíl mezi bosonem a fermionem, a pokud vás baví dumat nad tím, co to znamená otočit spin o půl otáčky a tak podobně. Jinak se obávám, že asi tak na straně 30 knihu odložíte s tím, že tahle hovadina prostě nedává žádný smysl.