pátek, května 25, 2007

úterý, května 22, 2007

Doktor Googleláska, aneb jak jsem se přestal bát RSS a naučil se mít rád Bloglines

RSS čtečkám jsem poměrně dlouho odolával. Místo feedů jsem používal skupiny záložek v MyIE2 (které tehdy bylo zdarma, jak je to teď netuším) a byl jsem spokojený. Jak mi ovšem počet panelů ve skupině rostl, rozhodl jsem se, že je čas na změnu.

A tak jsem je začal používat někdy před dvěmi třemi lety RSS čtečky. Nejprve jsem experimentoval se několika desktopovými čtečkami, které ale jsou vcelku k ničemu a navíc všechny, které jsem zkoušel fungovaly tak nějak divně. Nakonec jsem objevil Bloglines, které od té doby spokojně používám.

Teď jsem si nedávno všiml, že několik lidí, kteří čtou mé hlubokomyslné projevy zde, používá čtečku Google Reader. Zkoušel jsem ji před několika měsíci a popravdě řečeno: přišla mi jako taková nedomrlá kopie Bloglines. Povzbuzen faktem, že GReader opravdu někdo používá, jsem se rozhodl zkusit to znova.

A musím říct: pořád mi připadá jako kopie Bloglines (ono nakonec v RSS čtečkách není moc co vymýšlet, pokud se držíte základního schématu seznam nalevo-obsah vpravo). Sice o něco více sexy, se vším tím posouváním a blikacími rámečky, ale mnohem méně použitelná.

Vadí mi zejména: GReader (pokud se nemýlím) zabudovává jednotlivých položek věci jako jsou videa a tak podobně. To vyloženě nesnáším, a doufám, že příliv trapných vestavných videí z YouTube časem pomine, stejně jako odumřely framy, animované GIFy nebo tabulky. (Tedy tyhle vyhynulé technologie jsou, myslím, jasnou ukázkou toho, jak hladina stupidity je víceméně neměnná, protože staré zhovadilosti nahrazují ty nové, jako jsou třeba všechny tyhle pohyblivé a vyskakovací JavaScriptové tentononcy.) Dále skutečnost, že algoritmus označovaní položek jako přečtených je doplněný stochastickou větví, která někdy něco označí jako přečtené a někdy ne (zejména pokud máte okno stažené na výšku a používáte zoufale jedna-nulózní klávesu Page Down). Nebo fakt, že když už kliknete na nějaký feed, dotahují se třeba obrázky postupně, jak se přibližujete k nějaké položce. A tak dále.

Co mi také citelně chybí jsou "related feeds", přes které občas člověk (když se nudí) objeví nějaký zajímavý obsah, a je fakt, že čtečka Bloglines má k sobě přilepeno několik nástrojů, které mohou být možná někomu užitečné (link blog, clippings, atp.).

Zkrátka: Google Reader není úplně špatná čtečka, ale přejít na ni z Bloglines mi příjde jako jít do horšího. Nechci říct, že všechno co dělá Google (kromě vyhledávání) je druhořadé. Třeba Picassa Web Albums jsou velmi slušné, pokud potřebujete někam potřebuje nahrát svá fotoalba (zvlášť vzhledem k integraci s desktopovou Picassou), nebo takový GMail je vážně príma (i když tržní podíl nemá kdovíjaký). Ale nemůžu se zbavit dojmu, že nebýt tyhle aplikace od Googlu, nebyli by z nich jejich uživatelé tak nadšení jak leckdy jsou.

Chci říct: Tohle hromadění nesouvisejících a ne úplně dobře propojených aplikací na Googlu (a ostatně na všech vyhledávacích "portálech"), mi připomíná jak se před lety začaly hromadit funkce v mobilních telefonech. Technologie k tomu ještě nedozrála, ale už jsme měli v mobilu kde co. Přitom drtivá většina lidí z telefonu opravdu jen volá, nebo občas pošle SMS (eventuálně nakoukne do kalendáře nebo použije budík). A všechny tyhle další vymyšlenosti jsou prostě zapomenuté někde hluboko v menu, nebo přiřazené speciálním klávesám, na které se většina lidí bojí šáhnout, protože nemají tušení k čemu slouží.

Nicméně myslím si, že tak jako postupně telefony dorostly k tomu, že všechen ten balast, který je v nich nabalen, občas někdo opravdu použije, protože displeje už jsou dost velké a baterie vydrží dost dlouho, dozrají i extra-funkce vyhledávačů.

Ale dneska, jak já to vidím, je lepší uchýlit se k pár speciálním aplikacím od výrobců, kteří se na jejich vývoj soustřeďují, než za každou cenu používat nástroje od Googlu jen proto, že jsou od Googlu.

pátek, května 18, 2007

Flyboy

Já vím, já vím. Ještě před nedávnem jsem tu lkal nad nedostatkem inovací vycházejících z Microsoftu (a taky jsem se zařekl, že nebudu jejich hlásnou troubou, když už mi to BVer vyčetl) a teď tohle. Pardon, tohle.

Prohlédl jsem si screencast v sekci Overview, a na to, že celá ta věc běží v prohlížeči, je to dost zajímavé.

Nicméně nějak se nemůžu přinutit Popfly vyzkoušet osobně, protože to vyžaduje Windows Live Id. A posledně, když jsem si generoval Live Id (které jsem už samozřejmě zapomněl), přesměrovávaly mě microsoftí servery od čerta k ďáblu, a potvrzoval jsem několik nechutně dlouhých licenčních ujednání, či čeho.

Nevím, jestli seberu odvahu pustit se do něčeho takového podruhé.

Chtěl jsem říct: takhle je to s Microsoftem u všeho...

neděle, května 13, 2007

Review.Movie("Sunshine")

Takže Sunshine, říkáte?

Víte, když jsem sledoval Sunshine, docela často jsem se přichytili při přemýšlení o textu Whatever you do, don’t call it ’science-fiction’. Cituji:

Even in the world of video games, typically a place where such prejudices are justifiably turned on their head (have you ever heard of a romantic comedy video game?), the label ’sci-fi’ is increasingly frowned upon. Call it ‘futuristic’, call it ‘techno-thriller’ - hell, call it ’space opera’, but for the love of God don’t you dare call it ’sci-fi’. Stark in Dreamfall is certainly a sci-fi world, but we were expressly asked to never call it that.

Tohle téma (myslím proč je SF takové ghetto), promýšlím už několik let. Moje současná teorie je zhruba taková, že SF je vnímáno jako zábava nerdů. Vzpomeňte si jak to vypadalo na střední škole: opravdoví -náctiletí intelektuálové měli načteného Dostojevského ještě než jim naskákly první uhry, sympaťáci a takoví ti normální nečetli nikdy nic, a my, podivíni s exotickými zájmy jako jsou technologie, futurologie nebo explorace vesmíru, jsme pokoutně louskali v obrovských kvantech SF v dětinských obálkách, za které se musíte ve vlaku stydět a balit je do ubrousku od svačiny.

Tohle zařazení SF a jejích čtenářů do sekce "neškodní úchylové", pak u žánru podporují máklí fanoušci StarTreku a StarWars (i když loni a Avalconu byla jedna opravdu roztomilá vulkánka na které ten upnutý pyžamoidní stejnokroj Hvězdné federace vypadal opravdu dobře... ehm...). To, že SF produkuje kvalitu a škvár ve stejném poměru jak mainstream, je ireleventní. Normální lidi prostě čtou Viewegha a Barbaru Woodowou, pokud si chtějí hrát na chytráky, tak si vyberou nějakého toho Coelha (či co to vlastně iňťouši čtou). A my, kteří jsme zůstali věrni žánru, jen místo bezhlavého hltání kdejaké pitomosti, pečlivě vybíráme do čeho investujeme volný čas, jsme pořád považováni za zastydlé podivíny. Osobně jsem už před časem raději začal svou náchylnost k SF preventivně shazovat, abych vypadal jako znuděný intelektuál, který to čte z recese.

Chci říct: Víte, už jen za to, že tvůrci Sunshine měli koule dost velké na to, aby o filmu naostro řekli, že je to sci-fi, mám nutkání mluvit v superlativech.

Například: Vizuální stránka filmu je naprosto úžasná a jednoznačným hlavním hrdinou filmu je chladnoucí slunce. Nebo: po dlouhé době film, ve kterém byly technické detaily promyšleny na odpovídající úrovni. Třeba ta věc se sluneční "plachtou", která mi došla až na konci filmu, je skvělá. A nebo: skoro žádný patos. Ne, vážně, věřte mi. Trochu patetický mi film občas přišel, ale jinak to nebylo žádné hrdiné předbíhání v tom, kdo bude moct umřít první, jako v jiných filmech, kde někdo někam putuje aby zachránil lidstvo.

Samozřejmě: film má své slabé stránky, jako je například ta poslední čtvrtina, které vznikla asi proto, že jinak by film mohl někomu připadat málo dramatický (i když mě by se asi líbil ještě víc, kdyby prostě k tomu Slunci doletěli, shodili nálož a zase odletěli). Ale není to nic, co byste při troše dobré vůle nedokázali omluvit. Myslím vzhledem k tomu, že je to zatraceně nejlepší SF za posledních několik let (a nejspíš i na několik následujících).

Takže: pokud čtete SF, nebo jste ji někdy četli, nebo vás prostě zajímá, jestli se jim to Slunce podaří zažehnout nebo ne, jděte na Sunshine. Svým intelektuálským přátelům můžete vždycky znuděným hlasem říct, že chodit na SF filmy je to jediné správně dekadentní povyražení, které si můžete dopřát...