pondělí, července 07, 2008

Letos naposledy...?

Ať to zkusím říct jakkoliv, vždycky to bude znít hloupě, takže se s tím nebudu mazat: letošní Aval- -- eh -- Festival Fantazie byl pro mě generační.

Abyste rozuměli: v roce 1998 jsem byl na prvním conu ve svém životě a byl to právě Avalcon. Tehdy se ještě celý vešel do KD Junior, a spali jsme na internátě chotěbořské obchodní akademie, a všude bylo plno hlavounů (kteří mi tehdy přišli tak zářiví a nedostupní, a najednou jsem s nimi nasával u jednoho stolu a -- a nejapně se posmával jejich chabým vtipům...), a snažil jsem se navštívit co nejvíce přednášek, protože mně přišly ohromě zajímavé a tak dále.

Letos (nakonec stejně jako loni), pokrývá Festival Fantazie velkou část Chotěboře, je i v kině i v sokolovně a kdo ví kde ještě, spí se v širokém dalekém okolí, hlavouni nepřijeli skoro žádní a přednášky mi připadaly pitomé už podle názvů. Zato bylo všude plno mladých lidí kolem 20, spousta slečen (to nebývalo, protože SF je přece především chlapská záležitost, ne?), spousta neznámých tváří.

A tak jsme s BVerem a MaCem seděli venku na zahrádce a nasávali a meditovali, a já jsem pořád trval na tom, že jsme (já jsem!) staří plesniví dědci, a MaC správně poznamenal, že to mám z toho, že mně bude příští rok 33 a že už z toho začínám magořit.

A pak jsem nad tím přemýšlel ve vlaku, cestou domů, a uvědomil jsem si, že je to tak. Dorazil jsem do toho bodu, kdy jsem si uvědomil, že věci (však víte: lidé a svět a tak dále) se mění, a jakkoliv mně něco takového vždycky přišlo nemožné, že já nejsem zdrojem těch změn, že ty změny se dějí beze mě a bez ohledu na mě, a že tomu tak nakonec asi vždycky bylo, jen jsem byl moc mladý a pitomý a do sebe zahleděný než abych si to uvědomil (a ano, máte pravdu: dneska to není o moc lepší).

A říkám si: pomůže mě takové vědomí nějak? Myslí tím tohle: Máme v sobě dvoje hodiny, jedny biologické a jedny duševní. A ty duševní se proti těm biologickým opožďují a jednou za čas je jakoby doběhnou a z toho pak plynou takové ty depresivní stavy, jakože nic nejsme a nic jsme nedokázali a tak dále, protože duše si uvědomí jak jí to tělo pod rukama zestárlo, a že si toho ani nestačila všimnout. A já začínám mít pocit, že tenhle proces u mě začíná a že to bude ohromná legrace.

Takže co? Příští rok už asi do Chotěboře jet chtít nebudu. Už tam pro mě nic není -- ty lidi co tam teď jezdí neznám, a obávám se, že bych jim asi ani úplně nerozuměl, nebo spíš by mě otravovalo brát ohledy na to, že jsou ještě mladí a pitomí a do sebe zahledění (a mám pocit, že jsem rok co rok protivnější a protivnější pokud jde o věci které mě otravují); a nakonec lidi jsou to jediné zajímavé co se kdy na conech dálo.


PS: Slíbil jsem MaCovi, že se veřejně přiznám k tomu, že už zase čtu Fake Steva Jobse. Takže: Už zase čtu Fake Steva Jobse.

PPS: Abyste si nemysleli: Vašek Pravda (a všichni ostatní kteří s ním na Festivalu Fantazie každý rok dřou a skoro nic z toho nemají) odvedl neuvěřitelný kus práce a ve skutečnosti zachránil tradici conů v Čechách. Jenže aby se mu to povedlo, musel con změnit v něco jiného, co se dinosaurům nelíbí -- nejspíše z podobných důvodů ze kterých dneska shledávám Festival Fantazie nezajímavým já. A obávám se, že mu to fandom nikdy neodpustil a neodpustí. Proto bych chtěl říct touto cestou, že celý tým kolem Festivalu Fantazie dělá úžasnou a skvělou práci, a že jim jménem všech těch mladých lidí, kteří to zatím neumí ocenit, děkuji.

2 komentáře:

Pavel řekl(a)...

jIŘÍ, ty nám nějak pupkovatíš (v tom samém slova smyslu, jenž nedávno tak skvěle definoval ákábečko).

Od FF09 jsem nic neočekával, což se, jak teď vidím, ukázalo jako dobrá strategie: Meditace se známými dědky -- tu více, tu méně plesnivými než jsem sám -- se skvěle vydařila a za to jsem vděčný, jak vám třem dědkům, tak i Vaškovi & his Co.

MaC měl pravdu, on se ten rozdíl mezi biologickými a duševními hodinami zase za pár let ustálí na nějaké přijatelné hodnotě (myslím, že pro naše dispozice je vhodná delta tak okolo 10-15 let) a pak je třeba si to hlídat a nenechat tu duševní časomíru moc akcelerovat.

Jak? To bude určitě značně individuální, doporučoval bych rozhodně nějakou vysoce tvůrčí činnost (na pokud možno novém poli, aby byl starý pes nucen se učit nové kousky), nějaké to cestování (občas i navzdory rodině, vím, máme to těžké), případně (a teď zaprotestuješ) rozhození sociálních sítí, do nichž se občas chytnou i noví, inspirativní přátelé...

Možností je mnoho, nutno vyzkoušet, obecně platí jen jakási dilatace duševních hodin: Čím více se hýbeme, čím více jsme aktivní, tím pomaleji vzhledem k nám (k pozorovatelům) duševní hodiny běží. Je to sice jen relativní, ale... to je snad jedno, když jsme těmi pozorovateli, ne?

-BVer

jIRI řekl(a)...

Pupkatění: Ohó, to ještě ne :-). Zatím si myslím že jsem krásný a schopný, že vrchol sil je daleko přede mnou, že z dětí vychovám slušné lidi kterým budu rozumět a přitom vybuduji úžasnou kariéru a že budu se ženou cestovat a tak dále :-).

Udržování: Jasně, já se taky snažím, ale problém je v tom, že před deseti lety jsme se nemuseli udržovat. Prostě jsme měli -- jak to říct? -- kurevskej drajv! Proč jsme ho vlastně nevyužili, sakra?