čtvrtek, prosince 01, 2005

Den D

No vida, ani to nebolelo. Chci říct: byl jsem dneska poprvé v novém zaměstnání. Samozřejmě, že mi bylo představeno všech třicet (nebo kolik) pracovníků konstrukce, jejichž jména jsem s lehkým srdcem pozapomínal (musím uznat, že na nošení badges se jmény na mém předchozím působišti něco bylo), samozřejmě, že jsem dostal nějaké ty nudné manuály k přečtení (snažil jsem se je číst opravdu svědomitě, ale víte jako to chodí), a ovšemže jsem se tvářil skromně, a všechny přítomné ušetřil svých vtipností a chytrostí.

Těch důvodů pro změnu zaměstnání jsem měl několik, mezi hlavními pak byla dojezdová vzdálenost (o tom poreferuji v samostatném příspěvku), vyšší plat a taky ta obligátní touha zkusit něco jiného, než co jsem dělal posledního tři a půl roku.

Skončila tak moje kariéra v polovodivém průmyslu (dělám teď něco naprosto odlišného, s výrobou polovodivých součástek naprosto nesouvisejícícho), kterou jsem zahájil jako test development engineer ve wafer fabu, a ukončil jako test development engineer na design centru. Byla to zajímavá zkušenost, a jsem věru rád, že jsem měl možnost pracovat právě v té firmě, ve které jsem pracoval, protože firemní kultura je tam vysoká, a lidé skvělí. Měl jsem rovněž možnost nahlédnout do fungování nadnárodní společnosti, poučit se o tom, jak to v takových korporacích funguje, a proč někdy zdravý selský rozum nahrazuje firemní politika. Za což jsem všem zůčastněným poděkoval.

Zvláštní také je, že mi to nějak vůbec nedochází, že jsem už někde jinde. Prostě jsem ráno na druhé křižovatce odbočil doleva, místo abych je rovně, a bylo to. Určitě s tím má co dělat fakt, že ještě včera jsem byl v jedné firmě a dneska už jsem vkráčel do druhé, takže jsem ani neměl čas o tom nějak extra přemýšlet, nicméně jsem očekával (neb to je moje de facto první změna zaměstnání), že budu mít alespoň nějaké podivné pocity.

Ale třeba to ještě příjde...

Žádné komentáře: