Restart

Tááákže. Zase jsme si od sebe trochu odpočinuli, mí milí čtenáři, a opět a tudíž opakovaně se pokusím naběhnout na týdení periodicitu psaní.

Stále jsem ještě přibržďován rekreačním programováním drobné aplikace jménem El Pad, kterou bych chtěl příští víkend dovést do verze 1.0 a podělit se o ni (a časem i o zdrojový kód) se všemi pěti odvážlivci, kteří si ji pak stáhnou a vyzkoušejí, aby ji s děsem v očích smázli z pevného disku (potřebuje .NET Framework 2.0, takže, případní zájemnci o něco, o čem zatím vůbec nevíte co to bude, ale stáhnete si to už jen proto, abyste viděli, jak na tom s tím programováním ve skutečnosti jsem, už raději začněte prohledávat stránky Microsoftu...).

V této souvislosti jsem chtěl říct: Ptala se mě manželka, jestli toho sezení u počítače a programování nemám po celém dni v práci dost. Ne, nemám, odpověděl jsem. Zvláštní -- představte si třeba popeláře, který si po příchodu z práce domů kutálí popelnice z koupelny do ložnice a zpět. Správně, něco tak bizarního si snad ani představit nelze. Přesto existuje skupinka lidí, kteří nejen že ve svém volném čase dělají to co v zaměstnání, ale dokonce se na to i těší. Jak říkám -- zvláštní.

Aha, ještě jsem chtěl poznamenat, že další případné prodlevy už nebudu prokládat podobnými vysvětleními, protože jinak tu zachvíli nebude nic jiného.