Web 2.0?

Patrick Zandl dnes vydal poněkud ufňukaný text na téma Web2.0 a zaprděná česká vana. Tohle už tu bylo tolikrát. Každý český intelektuál se cítí povinován informovat o tom, jak zaostalá je Česká Republika za Spojenými Státy a jak jsme na nejlepší cestě do pekel a tak dále a tak podobně.

Ach, Bože.

Nejprve k tomu, jestli buzzword Web 2.0 má nějaký obsah nebo ne. Jak lze snadno dohledat kdekoliv na tom úžasném Web 2.0 Internetu, Web 2.0 vymyslel Tim O'Reily, aby mohl vnutit lidem více knih o Linuxu a Ruby. Velmi postmoderně tak vznikl název pro něco co neexistovalo (a nikdo ani nevěděl, že by to mělo existovat), a protože všichni lidé kolem počítačů se mohou zbláznit aby měli nejnovější verzi čehokoliv, hned se toho chytili, protože Web 2.0 je určitě lepší než Web 1.0 (který do té doby vlastně ani neexistoval), ať už to znamená cokoliv. Později byl hledán obsah pro tu krásnou značku, a když ani AJAX ani nic jiného nevypadalo dost sofistikovaně, přišel někdo s geniálním nápadem nedávat tomu úsloví žádný konkrétní význam, a místo o technologiích se začalo žvanit o nějakých sociálních strukturách a kdesi cosi.

Prostě klasika.

Chci tím říct, že ano, dnes už Web 2.0 nejspíš něco znamená a představuje, ale není to proto, že by bylo potřeba najít název pro něco nového, ale protože bylo potřeba najít něco, čím takový skvělý název naplnit.

Teď k tomu, jestli je nebo není problém v tom, že v Česku Web 2.0 zrovna nefrčí. Musíme si především položit otázku, jestli v Česku, kromě Patricka Zandla, o nějaký Web 2.0 někdo stojí. A pokud o něj stojí, zda jej chce česky. Chci říct: zajímá vůbec lidi, kteří jsou schopni ocenit fakt, že něco je Web 2.0, jestli je to česky nebo anglicky? A pokud ne, proč by měli čekat, až někdo v Česku dokáže po večerech udělat to, co v Kalifornii dělají všechny ty start-upy financované miliony Paula Grahama?

Aha, takže míchám dohromady dvě věci: jednak to, jestli v globalizované (chce se mi říct Web 2.0-fikované) společnosti záleží na tom, jestli něco vznikne tam nebo onde, a dvak to, jak snadno lze v Česku založit start-up a udělat něco, co jinde nemají, a tím povznést rodnou hroudu na roveň velkým a úžasným USA.

Odpověď na první otázku je snadná: je to jedno. Podívejte, život na venkově má výhodu v tom, že jste v kontaktu s těmi lidmi, kteří za 45Kč na hodinu pracují na tři směny v 15Km vzdáleném městě. A tihle lidé, a těch je, ač se to z Prahy nezdá, v tomto státě většina, ti na nějaký Web 2.0 z vysoka kašlou. (Podívejte se co všechno si může dovolit nejmenovaný bývalý premiér, aniž by přišel o podporu velké části těchhle lidí, a uvědomíte si, jak zoufalá je jejich situace.) Přitom jsou to ti lidé, kteří, kdyby se o Internet zajímali (nebo spíše měli příležitost se k němu dostat), by počeštění čehokoliv ocenili nejvíc, protože anglicky neumí.

Na druhou stranu tu pak máme tu sebevědomou a arogantně vševědoucí rychlokvašenou elitu, která naopak považuje používání služeb v češtine div ne za ostudu, tedy tu část populace, která je cílovou skupinou tohohle Webu 2.0, ať už je to cokoliv.

Čili máme dvě disjunktní množiny, a tudíž nulový trh. To k otázce číslo jedna.

Zadruhé, je tu fakt, že v Česku toho moc nového nevzniká. Ne jen v oblasti Internetu ale tak nějak obecně. Ó ano, je tu spousta vývojových center zahraničních firem, ale pokud jde vlastní tvorbu (a kapitál)? S oblibou říkám: Vyjmenujte mi tři příklady.

Problém je v tom, že vlastně jediný držitel dostatečného množství kapitálu v tomto státě -- stát -- se prostřednictvím své odnože CzechInvest zahleděl ne do podpory domácích mozků, ale do importu automobilek a jiných manufaktur. Já to vím, vy to víte, všichni my rychlokvašení to víme, že je to špatně a že to má být naopak. Problém je v tom, že na lidi, kteří dělají za 45Kč na hodinu tím, že budete podporovat party mladých výrostků, kteří kdesi cosi kutí na počítači, dojem neuděláte. Naopak na ně uděláte dojem tím, že jim řeknete, že jste za peníze těch pár movitějších do země přitáhli firmu, která třem tisícům z nich (tak ne, dobře, ale alespoň tisícovka by jich být měla) nabídne korun padesát.

Takže tak.

Ve skutečnosti se Zandlem souhlasím: je to tragédie, že u nás nevzniká nic, co by mělo nějaký globální impakt. Na druhou stranu mi příjde směšné nad tím takhle fňukat. Až budeme na srovnatelé ekonomické úrovni jako Spojené Státy (to znamená, že tu inženýři nebudou dělat za platy amerických uklízeček), pak lze zdvihat varovný prst. Ovšem za situace která v tomto státě panuje, nemůžu říct než: A co se divíte?

Přitom musím uznat, že situace ve které jsme, je složitá. Na jednu stranu opravdu potřebujeme technologicky růst, na druhou stranu je tu masa lidí, kteří žijí de facto na pokraji chudoby (i když podle relativních měřítek jsme na tom vlastně docela dobře), která už se nikdy nedokáže přizpůsobit tomu novému světu, světu, kde práce nespočívá v přemisťování těžkých těles z bodu A do bodu B, ale v delikátní aktivitě mozku, při které se sedí v pěkné kanceláři a kliká myší. A pro tyhle lidi, kteří by měli zhusta ještě pár desítek let pracovat, sem vlády vozí automobilky a jiné montážní závody. Protože ti, kteří do toho nového světa zapadnou, do něj už dávno vstoupili a dokáží se o sebe většinou postarat sami.

Co nedokážou, je proinvestovat vlastní podnikání, zejména něco tak nejistého jako je internetový start-up.

Takže jestli si myslím, že někde jako země děláme zatraceně velkou chybu, je to právě v absenci podpory všech těch bláznivých mladých kluků a holek, kteří mají skvělé nápady, ale chybí jim těch pár miliónů, aby mohli začít, rok na něčem pracovat, pak to zkusit prodat, a když to nevyjde, najít si nějaké to zaměstnání s tím, že to alespoň zkusili.

Podotknul bych ještě: pravda je, že v tomto státě chybí taková podpora nejen od státu, ale také od soukromých subjektů, od lidí, kteří už to dokázali, kteří mají těch pár desítek zbytných miliónů a mohli by tudíž zkusit je zmnožit podporou nějakého toho start-upu. (Možná že se pletu a jsem jen zoufale neinformovaný, ale pokud tady jsou, kdo o nich ví?)

Tak, a dost.

Chtěl jsem říct: Web 2.0? Ale jistě, až Česko bude Kalifornie a Patrick Zandl český Paul Graham (tedy bez té záliby v Lispu), rád si o tom zase popovídám...