čtvrtek, září 21, 2006

Informační společnost po kapkách, neškodí v jakémkoliv množství

Petr Koubský má nový blog. (Chtěl jsem říct, že mi Idées Fixes příjdou dost... suché, což je asi způsobeno tím, že je to blog jaksi oficiální, a tudíž z principu nudný. Tenhle nový blog je asi stejně zábavný jako weblog Iva Lukačoviče, jen s tím rozdílem, že Koubský je starší, moudřejší a nejspíš i o dost chytřejší než Lukačovič. Takže i když se to pořád dá číst, už to prostě nějak není ono...) A na tomto svém novém blogu se Petr Koubský rozesmutnil nad tím, že jsem pamfletář, a ne takový ten distingovaný přemýšlivec. A (mám ten pocit, i když možná že se mýlím) vyzval mě k debatě na téma informační společnost v serióznější rovině.

Jak jsem se zatepla přiznal v diskusi pod Koubského přípěvkem, jsem k takové debatě jedním z nejméně kvalifikovaných lidí v tomto státě, a nejspíš i v celé kontinentální Evropě. Nicméně mi to pořád tak nějak vrtá hlavou, co to je ta informační společnost, a jestli ji v Česku máme, nebo nemáme. Nebo co.

Ať je nám to milé, nebo ne, téměř každé označení, které v sobě nese slovo společnost, místo společnost ve skutečnosti myslí elita. Proto i informační společnost chápu jako odkaz na existenci elity, která pracuje s informacemi. Pokud tedy otázka stojí, zda v Česku je informační společnost, tak odpověď je ano. Pokud se někdo ptá zda je tu informační společnost dostatečně široká, tak můj názor je, že nikoliv.

Proč je to tak? Protože v Česku (díky zřízení které tu vládlo až do Plyšového převratu), nejen že chybí ne jedna, ale hned několik generací lidí, kteří by byli zvyklí s informacemi pracovat, ale především tu chybí pro podobnou práci prestiž. Myslím tím zhruba to, že v tomto státě, kde bylo donedávna důležité nebýt vzdělaným, agilním a samostatně uvažujícím jedincem, má u většiny populace intelektuální práce pořád špatnou pověst.

Budu se opakovat: lidem (zhruba mé generace), kteří od konce základní školy tráví většinu času mezi nadprůměrně inteligentními a nadprůměrně schopnými lidmi (tedy spolužáky na střední a vysoké škole, kolegy-inženýry v práci atp.) to příjde neuvěřitelné, ale většina české společnosti po žádné informační společnosti netouží. Touží po vyšších přídavcích na děti, kratší pracovní době, delší dovolené, vyšším platu, lepší dopravní obslužnosti, lepším ojetém autě, aby mistr v továrně nebyl takový buzerant... Ale informační společnost? Co to, kurva, je?

Ideální představa většiny mých sousedů o kariéře jejich dětí je, že se vyučí (celkem lhostejno v jakém oboru, ačkoliv převážně ve stejném jako jejich otcové). Srovnejte to s tím, jak si kariéru svých dětí představujete vy (čímž dávám jasně najevo, že si myslím, že můj arogatně povýšenecký postoj už dávno odehnal všechny čtenáře mimo okruh absolventů nějaké vysoké školy).

Čímž chci říct (když opustíme vody politicky korektní diskuse): nižší třída si neuvědomuje, že vzdělaní poskytuje možnosti. Mí rodiče (kteří ekonomicky patří nejspíše do nižsí střední třídy, toho času v důchodu), naštěstí byli dost osvícení na to, aby tento (pro někoho až absurdně zřejmý) fakt viděli, a tudíž mne (jakož i mou chytřejší sestru) podporovali ve všem, co zavánělo intelektuání čiností, i když tomu třeba sami úplně nerozuměli (dojemné historky na toto téma si ponechám pro lepší příležitost). Měl bych jim za tuto osvícenost denně líbat ruce (což sice nečiním, ale doufám, že vědí, že vím, že bych měl), protože většina lidí v tomto státě takové štěstí jako já (nebo vy) nemá.

Co rozhodně nechci říct, je, že je to vina nižší třídy. Je zatraceně těžké vidět mimo svůj kontext, a je jen málo lidí, kteří to dokáží. I proto by ti, kteří vidí, měli těm ostatním vysvětlit jak to vypadá mimo jejich mísu.

Teď by měla následovat lehce konspirativní pasáž o tom, proč popřevratové vlády vlády nebyly s to vysvetlit českým občanům, že být vzdělaný a bohatý je lepší než být nevzdělaný a chudý (a tudíž snadno manipulovatelný), ale mnoho jiných přede mnou to učinilo tolikrát, že by to bylo plýtváním vaším i mým časem.

A další odstavec nebo dva na téma osobní zodpovědnosti a odpudivosti svádět něco na společnost, které jsem určitě i já sám napsal tolikrát, že je mi žinantní psát je znova...

No a konečně posledních pár vět, kterými vás neoblažím by se mělo týkat toho, co každý jednolivec může spáchat pro nápravu věcí a tak podobně.

Chci říct: Lze k takovém tématu, jako je informační společnost vůbec dodat něco nového? Nebyly už všechny související problémy diskutovány jinde lépe a přesněji? Není tohle plácání jen takovým... plácáním do vody? Ano, jistě, v Česku existuje zárodek informační společnosti (v širším slovasmyslu). Jde o velmi motivovaný, schopný a dravý zárodek, který ovšem naráží na restrikce dané tlaky většinové společnosti, které se zatím nikdo neobtěžoval ukázat, jak prospěšné přestat věci vyrábět a místo toho je začít vymýšlet (a také nevůle státní moci).

Přesto: Jsem optimista věřím, že Česko se pozvedne z "levná pracovní síla pro montáže všeho druhu" na "wow, tak malý národ a tolik skvělých myšlenek", ale znáte to: Řím taky nepostavili za den...

Žádné komentáře: