Fňukanda

Chtěl jsem říct: Víte, vždycky jsem nesnášel tyhle blahosklonné žvásty, ve stylu "Počkej, až budeš mít vlastní děti", když jsem, ještě jako bezdětný, někomu už vybavenému potomstvem, udílel všechny ty užitečné rady, jak správně vychovávat děti a tak podobně. Pak jsem také nenáviděl blbečky, kteří mi říkali, že jakožto student vysoké školy vím houby o problémech většinové populace, protože jsem přeci ke svým závěrům došel přísně logickou, tudíž nevyvratitelnou, dedukcí. A také jsem vždycky opovrhoval sockami, které vysávají bohaté, aby si sami žili ve svém líném blahobytu.

Chápete kam mířím: za těch pár let, jsem zjistil, že jsou věci, které se nedají vysvětlit, ale je nutné je nažít, že dítě není video, které pomocí ovladače naprogramujete jak se vám zlíbí, že studenti ví o životě opravdu houby, a že jsou lidé, kteří sice chtějí pracovat, ale jsou chvíle, kdy zaměstnání může být pro zaměstnance velice nákladný koníček.

Chtěl jsem něco v tom smyslu poznamenat u jistého blogpostu (který sice nejsem líný dohledat, ale zdráhám se vystavit posměchu ve smyslu, že jsem nic nepochopil, a jsem tudíž pablb atd., což je způsob, jak se autor onoho blogu vyrovnává s nesouhlasem), ale naštěstí jsem si včas uvědomil, že jsou věci, které nelze vysvětlit, dokud je člověk nenažije, a že diskuse s arogatními sebevědomými středostavovskými MUMy (Mladými Úspěšnými Muži), prostě nemá smysl.

Tak si alespoň takto postěžuji, a na celou věc klidně zapomenu...