neděle, května 13, 2007

Review.Movie("Sunshine")

Takže Sunshine, říkáte?

Víte, když jsem sledoval Sunshine, docela často jsem se přichytili při přemýšlení o textu Whatever you do, don’t call it ’science-fiction’. Cituji:

Even in the world of video games, typically a place where such prejudices are justifiably turned on their head (have you ever heard of a romantic comedy video game?), the label ’sci-fi’ is increasingly frowned upon. Call it ‘futuristic’, call it ‘techno-thriller’ - hell, call it ’space opera’, but for the love of God don’t you dare call it ’sci-fi’. Stark in Dreamfall is certainly a sci-fi world, but we were expressly asked to never call it that.

Tohle téma (myslím proč je SF takové ghetto), promýšlím už několik let. Moje současná teorie je zhruba taková, že SF je vnímáno jako zábava nerdů. Vzpomeňte si jak to vypadalo na střední škole: opravdoví -náctiletí intelektuálové měli načteného Dostojevského ještě než jim naskákly první uhry, sympaťáci a takoví ti normální nečetli nikdy nic, a my, podivíni s exotickými zájmy jako jsou technologie, futurologie nebo explorace vesmíru, jsme pokoutně louskali v obrovských kvantech SF v dětinských obálkách, za které se musíte ve vlaku stydět a balit je do ubrousku od svačiny.

Tohle zařazení SF a jejích čtenářů do sekce "neškodní úchylové", pak u žánru podporují máklí fanoušci StarTreku a StarWars (i když loni a Avalconu byla jedna opravdu roztomilá vulkánka na které ten upnutý pyžamoidní stejnokroj Hvězdné federace vypadal opravdu dobře... ehm...). To, že SF produkuje kvalitu a škvár ve stejném poměru jak mainstream, je ireleventní. Normální lidi prostě čtou Viewegha a Barbaru Woodowou, pokud si chtějí hrát na chytráky, tak si vyberou nějakého toho Coelha (či co to vlastně iňťouši čtou). A my, kteří jsme zůstali věrni žánru, jen místo bezhlavého hltání kdejaké pitomosti, pečlivě vybíráme do čeho investujeme volný čas, jsme pořád považováni za zastydlé podivíny. Osobně jsem už před časem raději začal svou náchylnost k SF preventivně shazovat, abych vypadal jako znuděný intelektuál, který to čte z recese.

Chci říct: Víte, už jen za to, že tvůrci Sunshine měli koule dost velké na to, aby o filmu naostro řekli, že je to sci-fi, mám nutkání mluvit v superlativech.

Například: Vizuální stránka filmu je naprosto úžasná a jednoznačným hlavním hrdinou filmu je chladnoucí slunce. Nebo: po dlouhé době film, ve kterém byly technické detaily promyšleny na odpovídající úrovni. Třeba ta věc se sluneční "plachtou", která mi došla až na konci filmu, je skvělá. A nebo: skoro žádný patos. Ne, vážně, věřte mi. Trochu patetický mi film občas přišel, ale jinak to nebylo žádné hrdiné předbíhání v tom, kdo bude moct umřít první, jako v jiných filmech, kde někdo někam putuje aby zachránil lidstvo.

Samozřejmě: film má své slabé stránky, jako je například ta poslední čtvrtina, které vznikla asi proto, že jinak by film mohl někomu připadat málo dramatický (i když mě by se asi líbil ještě víc, kdyby prostě k tomu Slunci doletěli, shodili nálož a zase odletěli). Ale není to nic, co byste při troše dobré vůle nedokázali omluvit. Myslím vzhledem k tomu, že je to zatraceně nejlepší SF za posledních několik let (a nejspíš i na několik následujících).

Takže: pokud čtete SF, nebo jste ji někdy četli, nebo vás prostě zajímá, jestli se jim to Slunce podaří zažehnout nebo ne, jděte na Sunshine. Svým intelektuálským přátelům můžete vždycky znuděným hlasem říct, že chodit na SF filmy je to jediné správně dekadentní povyražení, které si můžete dopřát...

2 komentáře:

BVer řekl(a)...

krome toho, ze hlavni zapletka celeho filmu je naprosty fyzikalni nesmysl, je Sunshine zcela uchvatny film (a vubec uz se nedivim starym cynikum Baldynskemu a Fukovi, ze nad nim tolik slintaji).

jde o film s podobnymi ambicemi jako mela Vesmirna odysea (a je podobne _britsky_), monumentalni na jedne strane a precizne promakany na strane druhe.
strhujici hudba, perfektni vizualne provedeny. vynikajici scenar... zadne zbytecne kecy, dokonce ani zadna prehnana lovestory (prestoze hluboke vztahy ve filmu pritomny jsou -- a jake).
cim si me Sunshine ziskal, je, ze mnoho dramatickych momentu je podany pozoruhodne civilnim zpusobem, herecky je celek zvladnuty na jednicku -- takhle nejak by se profici na palube opravdu v realu mohli chovat.

neodpustim si spoilery:
trochu bych vytknul ono vrazdici monstrum ke konci, take nektere aspekty navstevy Ikara 1 se mi zdaly mene verohodne (palubnim pocitacem nezpozorovany preskok onoho monstra na Ikara 1)... celkove jde ale o malickosti, pokud jednou uz clovek spolkne ten nesmysl se zazehem hvezdy prostrednictvim uranoveho plivance vytezeneho ze Zeme.

naopak za jeden z vrcholu filmu pokladam konec psychologa, nevzpominam si, kdy jsem naposled ve filmu videl podobne nezvratny lidsky osud.
podobne soud nad deprimovanym 'vinikem' (a jeho planovana obet/poprava) se dotyka jadra lidske psychiky -- nebo snad saha nekam jeste hloubeji.

proste nadhera -- no holywood, at all.

jIRI řekl(a)...

Máš naprostou pravdu. Je to prostě skvělý film.

Naposledy mě podobně nadchl snad (první) Matrix. Je to sice něco úplně jiného, ale ten pocit, že všechno drží pohromadě, že je to vnitřně konzistentní, ten jsem měl stejný.

Sunshine jsem viděl srovnávat s Horizontem událostí a Vesmírnou odyseou, ale myslím, že to nejsou úplně šťastná přirovnání: Odysea je hodně abstraktní film (mnohem abstraktnější než původní Clarkova kniha, přišlo mi), a Horizont událostí je normální horror, který se, shodou okolností, odehrává ve vesmíru.

Chápu proč lidé používají tyhle přirovnání, ale myslím si, že zbytečně odrazují potencionální diváky. Copak ty bys šel na film, o kterém někdo řekne, že je to kombinace Odysei a Horizontu?