Takovejch keců!

Tenhle odkaz mi onehdy poslal BVer: Programming Can Ruin Your Life. Ve zkratce: Když budete programovat, přestanete přemýšlet jako normální lidé, stanete se chodící kalkulačkou, která všechno algoritmizuje a nakonec si úplně zničíte život.

Jak už to tak bývá, říkal jsem si zprvu, že je to docela zajímavý pohled na věc. Mám totiž tohle programátorské filozofování vcelku rád, protože občas člověk narazí na poměrně trefné rady, jak se stát lepším programátorem. A být lepším programátorem je jistě cíl každého programátora s alespoň elementárními zbytky sebeúcty, protože, přiznejme si to, programátoři jsou v Česku poměrně mladí a jelikož před sebou mají vesměs ještě 30 až 40 let v zaměstnaneckém poměru, měli by se sakra snažit, aby za pár let nebyli úplně mimo.

Takže jsem si ten text přečetl a říkal si: sakra, aby se ze mě taky nestala pochodující kalkulačka a tak dále a tak podobně. Jenže pak jsem nad tím přemýšlel trochu víc, a dneska jsem od BVera dostal další odkaz na další hlubokomyslnou úvahu: The Genius is in the Details, a při jejím čtení mně to docvaklo: programátoři jsou banda narcistních sebestředných intelektuálních masturbantů, kteří polovinu času přemýšlejí o své vlastní výjimečnosti a druhou polovinu čtou bláboly, které je v tom utvrzují. (Sebe do toho nepočítám, samozřejmě, protože já nejsem programátor, ale prostý wannabe.)

Říkám si: existuje nějaká jiná technická profese, jejíž praktikanti jsou tak bizarně zaměření na zkoumání jakési filozofie svého oboru? (Schválně píšu technická profese, protože v jiných odvětvích lidské aktivity jsou mamlasové ještě větší, například o etických kodexech stále dokola diskutující tzv. internetoví žurnalisté.) Napadají mně snad jen HTML-tepci (ti jsou ovšem jen podřadnou sortou programátorů), kteří se podobně, jako programátoři v řečičkách o duchu objektově orientovaného programování utápějí v nekonečných debatách o validitě a usability a dalších nesmyslech, které jsou všem, mimo jejich kladně zavazbenou komunitu, zcela a naprosto ukradené.

A samozřejmě architekti. Ti většinou trpí stejně zmatenou představou své práce jako jakéhosi poslaní, a je těžké s nimi diskutovat, pokud nejste kovaní ve všech těch architektských podružnostech, které oni považují za důležité. Vliv architektů na programátory je dokonce tak velký, že se snaží (programátoři) vyrovnat jim alespoň terminologií. Proto máme všechny tyhle softwarové architekty, kteří dělají normální technickou (inženýrskou) práci, ale díky tomu, že navrhují strukturu zhusta vcelku dobře postradatelných programů, cítí se být vyvoleni k nějakému vyššímu cíli.

Eh.

Jistě, programování je velmi zábavná činnost. Asi tak 10% času, kdy tvoříte něco nového. Pak je tu ovšem těch zbylých 90%, kdy se prohrabujete v odpudivém kódu, který napsal nějaký nedouk (často jste to byli vy sami před rokem a půl), a do kterého máte dodat novou funkcionalitu, kterou si vymyslel zvláště důležitý zákazník, který potřebuje aby se na reportu dala nastavit barva rámečku v závislosti na ročním období. Je to zajímavý úkol? Z určitého pohledu jistě, protože každý těžký úkol je zajímavý, ale na druhou stranu v tom postrádám tu službu vyššímu cíli, ten dotek transcendentna.

Napadlo mě: Většina programátorů si představuje, že jsou Neo, ale přitom jsou jen šedivými pany Andersony, které stírá samolibý šéf za pozdní příchod. A teď pozor, vážení (hlavně vy mladší): nikdy se to nezmění. Nepřijde žádný Morfeus, který by z vás udělal neprůstřelného Vyvoleného, který chroupe beton místo žvýkačky a operační systémy píše malíčky u nohou při flirtování s modelkami. Ti nejlepší z vás se možná časem změní v takového malého Harry Tuttla, který po nocích píše kód bez všeho toho Bloody paperwork. Huh!

Abych se vrátil k tomu čím jsem začal: Může člověku programování zničit život? Jistě. Jako cokoliv jiného, co v nějakém záchvatu slaboduchosti posune v žebříčku hodnot nad ty opravdu důležité věci.

A které že to jsou?

Vlastně existuje v životě lidském jen jedna důležitá věc, bez které se nedá rozumně žít. Je to rodina, samozřejmě.

Co jiného jste čekali, že řeknu?

Ach...

Czech Olympic Committee annihilates English language

A vítězem se stane...

Ve skutečnosti jsem tenhle text chtěl napsat už tak někdy v lednu, ale nějak jsem se k tomu nedostal, tak snad to ještě není úplně pasé. Takže: V dnešním kole cokoliv vs cokoliv jiného se utkají: Blu-ray a HD DVD!

Chtěl jsem říct asi toto: myslím si (jde o tzv. nekvalifikovaný odhad), že spor, zda next-gen video ovládne Blu-ray nebo HD DVD je úplně mimo. Hned to vysvětlím.

Především je potřeba říct, že než se obě skupiny snažící se protlačit svůj HD formát dobraly k tomu, aby vydaly nějaký skutečný přehrávač a k němu alespoň pár filmů, pravidla se změnila. Dneska už plackou, kterou musíte jít koupit do obchodu, někde ji doma skladovat, sledovat pro jaký region je určena a především ze které obsah nejde překopírovat do osobního přehrávače, na nikoho dojem neuděláte.

Lidé, kteří jsou dost bohatí na to, aby vyházeli sbírky filmů na DVD, které teprve nedávno sestavili, aby mohli vyházet sbírky na VHS, mají doma poměrně rychlý internet, a zhusta i nějakou herní konzoli, kvůli které, přiznejme si to, má smysl kupovat HD televizi především. Tihle lidé, i když by mohli, si podle mého názoru HD přehrávač nepořídí, protože a) filmy které je zajímají nejsou na HD médiích, b) rozdíl mezi filmem na DVD a filmem na HD médiu není takový jako byl mezi VHS a DVD, takže se obměna kolekce filmů nevyplatí, c) už si zvykli, že zábavu nakupují přes iTunes nebo službu Live, a další přehrávač pro ně není zajímavý.

A přesně těmhle lidem se snaží firmy prodat poměrně drahé přehrávače (nebo herní konzole, které by se bez HD mechaniky docela dobře oběšly a ztráta z každého prodaného kusu by pak nebyla tak brutální) na placky, se kterými se nedá dělat nic z těch úžasných věcí, na které si majitelé zábavních domácích systémů zvykli. Nemůžete je přenést do svého media-serveru, ani do svého přenosného přehrávače, nedají se ani zahodit a v případě potřeba stáhnout znova.

Nic.

Proto si myslím, že souboj o HD video se nepovede mezi HD DVD a Blu-ray, ale mezi Microsoftem a Apple (jestli se zapojí i další významní hráči nevím). Microsoft má Live a integraci Xbox360 s Windows, nově také třeba Home Server, který umí spoustu zajímavých věcí jako je třeba schopnost poradit si s přidáváním a odebíráním disků (nejsou zapojeny do RAID, takže se dají připojovat i různé USB disky, na které systém replikuje obsah tak, aby byl vždy alespoň na dvou různých discích současně, takže můžete disky zase odebírat) a zálohováním všech domácích počítačů vypečenou metodou s velkým faktorem úspory místa (sektory se stejným hashem se v databázi skladují jen jednou), k tomu nepříliš sexy Zune a mírně odpudivé telefony s Windows Mobile. Apple má iTunes, upozaděnou AppleTV, počítače Mac, iPod a iPhone.

Tohle je prostor, ve kterém se bude soupeřit o přízeň zákazníků, tohle je, podle mého, next-gen video. A HD placky? Hračka pro pár early adopters.

Čili: souboj HD formátů se vůbec nepovede na poli filmů, ale v prostých PC, pro které těch pár gigabajtů navíc má při zálohování smysl. V tomto směru jsou ale výhledy stejně nejednoznačné: Blu-ray má větší média, HD DVD má lepší ceny a tak dále a tak podobně.

Čert aby se v tom vyznal.