úterý, září 25, 2007

Takovejch keců!

Tenhle odkaz mi onehdy poslal BVer: Programming Can Ruin Your Life. Ve zkratce: Když budete programovat, přestanete přemýšlet jako normální lidé, stanete se chodící kalkulačkou, která všechno algoritmizuje a nakonec si úplně zničíte život.

Jak už to tak bývá, říkal jsem si zprvu, že je to docela zajímavý pohled na věc. Mám totiž tohle programátorské filozofování vcelku rád, protože občas člověk narazí na poměrně trefné rady, jak se stát lepším programátorem. A být lepším programátorem je jistě cíl každého programátora s alespoň elementárními zbytky sebeúcty, protože, přiznejme si to, programátoři jsou v Česku poměrně mladí a jelikož před sebou mají vesměs ještě 30 až 40 let v zaměstnaneckém poměru, měli by se sakra snažit, aby za pár let nebyli úplně mimo.

Takže jsem si ten text přečetl a říkal si: sakra, aby se ze mě taky nestala pochodující kalkulačka a tak dále a tak podobně. Jenže pak jsem nad tím přemýšlel trochu víc, a dneska jsem od BVera dostal další odkaz na další hlubokomyslnou úvahu: The Genius is in the Details, a při jejím čtení mně to docvaklo: programátoři jsou banda narcistních sebestředných intelektuálních masturbantů, kteří polovinu času přemýšlejí o své vlastní výjimečnosti a druhou polovinu čtou bláboly, které je v tom utvrzují. (Sebe do toho nepočítám, samozřejmě, protože já nejsem programátor, ale prostý wannabe.)

Říkám si: existuje nějaká jiná technická profese, jejíž praktikanti jsou tak bizarně zaměření na zkoumání jakési filozofie svého oboru? (Schválně píšu technická profese, protože v jiných odvětvích lidské aktivity jsou mamlasové ještě větší, například o etických kodexech stále dokola diskutující tzv. internetoví žurnalisté.) Napadají mně snad jen HTML-tepci (ti jsou ovšem jen podřadnou sortou programátorů), kteří se podobně, jako programátoři v řečičkách o duchu objektově orientovaného programování utápějí v nekonečných debatách o validitě a usability a dalších nesmyslech, které jsou všem, mimo jejich kladně zavazbenou komunitu, zcela a naprosto ukradené.

A samozřejmě architekti. Ti většinou trpí stejně zmatenou představou své práce jako jakéhosi poslaní, a je těžké s nimi diskutovat, pokud nejste kovaní ve všech těch architektských podružnostech, které oni považují za důležité. Vliv architektů na programátory je dokonce tak velký, že se snaží (programátoři) vyrovnat jim alespoň terminologií. Proto máme všechny tyhle softwarové architekty, kteří dělají normální technickou (inženýrskou) práci, ale díky tomu, že navrhují strukturu zhusta vcelku dobře postradatelných programů, cítí se být vyvoleni k nějakému vyššímu cíli.

Eh.

Jistě, programování je velmi zábavná činnost. Asi tak 10% času, kdy tvoříte něco nového. Pak je tu ovšem těch zbylých 90%, kdy se prohrabujete v odpudivém kódu, který napsal nějaký nedouk (často jste to byli vy sami před rokem a půl), a do kterého máte dodat novou funkcionalitu, kterou si vymyslel zvláště důležitý zákazník, který potřebuje aby se na reportu dala nastavit barva rámečku v závislosti na ročním období. Je to zajímavý úkol? Z určitého pohledu jistě, protože každý těžký úkol je zajímavý, ale na druhou stranu v tom postrádám tu službu vyššímu cíli, ten dotek transcendentna.

Napadlo mě: Většina programátorů si představuje, že jsou Neo, ale přitom jsou jen šedivými pany Andersony, které stírá samolibý šéf za pozdní příchod. A teď pozor, vážení (hlavně vy mladší): nikdy se to nezmění. Nepřijde žádný Morfeus, který by z vás udělal neprůstřelného Vyvoleného, který chroupe beton místo žvýkačky a operační systémy píše malíčky u nohou při flirtování s modelkami. Ti nejlepší z vás se možná časem změní v takového malého Harry Tuttla, který po nocích píše kód bez všeho toho Bloody paperwork. Huh!

Abych se vrátil k tomu čím jsem začal: Může člověku programování zničit život? Jistě. Jako cokoliv jiného, co v nějakém záchvatu slaboduchosti posune v žebříčku hodnot nad ty opravdu důležité věci.

A které že to jsou?

Vlastně existuje v životě lidském jen jedna důležitá věc, bez které se nedá rozumně žít. Je to rodina, samozřejmě.

Co jiného jste čekali, že řeknu?

16 komentářů:

Q řekl(a)...

>>>
Jistě, programování je velmi zábavná činnost. Asi tak 10% času, kdy tvoříte něco nového. Pak je tu ovšem těch zbylých 90%, kdy se prohrabujete v odpudivém kódu, který napsal nějaký nedouk (často jste to byli vy sami před rokem a půl).

Che! Do kamene tesat, zvlast tu zazvorku.
Jinak sem ziskal dojem, ze opravdu dobri programatori programuji. Lide, kteri to maji jako zabavu obcas napisou zajimavy postreh prevazne technickeho razu. Pak jsou programatori filozofove (rikaji si programatori, ale radsi by jen kecali a byli "za vodou"), ktery to programovani nemaji ani jako zabavu, ani jako cokoliv jinyho, ale delaji to proto, ze to proste "sype", kteri pisi o "zivote programatora", aby bylo kazdemu jasne, ze ONI jsou ti vyvoleni. Bud sou uplne blbi a maji smulu, pak sice filozofuji, ale nikdo je neposloucha, takze ubijeji svuj bidny zivot zanasenim vlastnich chyb na zcela obskurni mista velkych projektu, nebo jsou chytry NEBO maji kliku a pak uz jen filozofuji (protoze uz maji vydelano) a prave proto, ze meli kliku, tak je par lidi cte a rikaji si "hergot, fakt sou vsichni programatori tak sebestredni magori"?
No, nerad bych pausalizoval. Obcas sme (programatori, ja sem taky jeden z nich) divna celadka a clovek, co vypada jako by zrovna prilez z ulice, kde zebral drobny je genius a abstraktnim myslenim, ktere pro bezne smrtelniky neni pochopitelne, jindy navoneny sebejisty frajer oveseny certifikaty duni jak sud od slanecku.
Bohuzel prave proto, ze to "sype" je dneska "programatorem" kdejakej posuk a dredovatej pozer a ty kody pak podle toho vypadaji :-/
Jinak jeste poznamecka: 10% kreativni a 90% monotonni prace nedelaji programatori, ale koderi ;-) Programatori to maji 50 na 50 a potom se z nich stavaji designeri, kteri by se meli vynovat hlavne te vyvojove praci - navrhnout, udelat koncepci, obcas si zprogramovat nejakej spek a tu otravnost nechat koderum ;-) Bohuzel ne vzdy tomu tak je :(

jIRI řekl(a)...

Jako ve všech oborech je i v programování filozofování o ničem velmi bezpečné. Kdesi jsem slyšel: Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Kdo nic nezkazí, toho povýší. Když ho povýší, dostane podřízené, na které přenese svou práci. Kdo ni nedělá, nic nezkazí... :-)

Ale vážně: chápu to tak, že vývoj software je mladý obor, který si musí tyhle problémy vyřešit, a že za pár desítek let se všichni budeme usmívat jak jsme byli pitomí, když jsme tak samozřejmé věci tak odhodlaně řešili. Na druhou stranu: návrh elektronických zařízení je jen o pár let starší, ale nikdy jsem neviděl na pultech knihu jako "Beautiful PCB", nebo tak něco.

Podle mě to má hodně společného s tím, že v programování dělají návrh i stavbu často titíž lidé, z čehož pak plyne pevnější vazba na výsledný produkt (takové to "je to moje dítě, tak mi do něj nepiš svoje hnusné, nesprávně naformátované složené závorky"). Ano, hodně lidí si neumí uvědomit, že nejsou kód který napíší.

Ještě k tomu 10/90: Nedoucký návrh je skoro stejně ubíjející jako nedoucký kód :-). Můj problém je, že jsem netrpělivý, a když někomu po desáté vysvětluji věc, která se mně zdá být zřejmá (a většinou i zřejmá je -- nejsem žádný génius, který by vymýšlel nesrozumitelné složitosti), tak to ve mně začne bublat... Chcete to vážně železnou disciplínu. ("Náš obrlajtnant Makovec, ten nám vždy říkal: ‘Disciplína, vy kluci pitomí, musí bejt, jinak byste lezli jako vopice po stromech, ale vojna z vás udělá lidi, vy blbouni pitomí.’ A není to pravda? Představte si park, řekněme na Karláku, a na každým stromě jeden voják bez disciplíny. Z toho jsem vždycky měl největší strach.")

:-)

Q řekl(a)...

Poucka kdo nic nedela.... ja kouzelna , takhle dotazene do konce jsem to jeste neslysel. Je to jedna z reinkarnaci klise "kdo umi umi, nkdo neumi, uci a kdo to neumi ucit, ten to ridi". :-)
Ad programovani - je to mlady obor, ktery se vyviji a hleda nove trendy, takze se bude jeste nejakou dobu menit (shora dolu, udalosti, webove prg,...). Nicmene si stale myslim, ze to neni jeho mladosti, ale tim, ze je to moda. Stene jako jsou moda firmy, kde jsou vsichni vcetne kotelnika "director" a "manager" a aby se rozlisilo, kdo je nad kym, vymysli se zrudnosti "junior" a "senior" a podobne. Je moda bejt manager. Nebo programator. Obe dve "profese" jsou opredeny ruznymi famami, takze to posuky silne pritahuje (jakkoliv se to programovani obcas od prace kotelnika moc nelisi).
Ad srovnani s navrhem HW: problem vidim v tom, ze pokud chci navrhnout nejake fungujici schema, musim mit nejakou zakladni sadu znalosti a zkusenosti. Navic neuspech stoji $$$ a fungujicim melodickym zvonkem nebo klopakem s ledkama tezko ohromim prsatou holku z marketingu, kdezto u programovani je to jinak - nejakej ten kod se da dycky nad nakym fremeworkem upatlat, pripadne ukrast. Neuspech nic nestoji, takze muzu zkousel libovilne dlouho bez nejakych vstupnich zkusenosti a nesmrdim od kalafuny. Blondata a prsata sekretarka navic makro udelane v excelu oceni primo a rychle. Tohle jsem videl uz na moji stredni (el.prumka v dobe, kdy programovani zacinalo byt masovou zalezitosti), kde cca 50% lidi bylo schopno nejaky ten zakladni a lepsi kod upatlat, cca 10% bylo schopno navrhnout a pouzit nejake jednoduche el. zapojeni v logice, 1% dalo dohromady nejaky jednoduchy analogovy obvod podle obrazku a naprosto zanedbatelne procento (treba 3 lidi v rocniku o 6ti tridach) byli schopni o navrhu diskutovat a opravdu vymyslet nejaky smysluplny HW. A to byla elektro prumka, jinde to musi byt jeste daleko posunutejsi. Programovani je proste moda, nikdo se u toho neuspini, jsou v tom penize, neuspechy nebolej a da se kolem toho blbe kecat. Takze to dela kazdej a je spis nutno koukat na to, jak to dela nez ze to dela (osobni zkusenost). Mohu se samozrejme mylit, ale po par letech mam dojem, ze vyse napsane jsou nejdulezitejsi faktory, ktere zpusobuji soucasny stav - cimz nerikam, ze je to stav spatny, protoze zvysuje konkurenci a navic lidi zjistuji, ze to nejsou zadne cary a kejkle a ze by SW pro zmenu mohl slouzit lidem a ne naopak - kdyz prohlidnu projekt, na kterem jsem delal pred cca 10-12 lety (potom umrel), jeho "cistotu" a funkcionalitu, tak se divim, ze nam tehda na auta nekdo nehodil molotov. Dnes by neco takoveho bylo naprosto nemyslitelne (na druhou stranu je to pro me neprijemne a musim skryte zarlit, protoze za stejne penize se musim snazit premyslet daleko vic a to boliii).
Ad navrh a vyvoj - obvykle vic trpi svym ditetem lidi, tkeri to navrhujou. Koderovi je to jedno. Pro nej je to milionkrat opakovany kod. S tou zarlivosti, kdyz vam do toho nekdo zanasi prasarny (prasarna=cokoliv, co jsem nenapsal ja) je svata pravda. Sam sem jeden cas touto obscesi trpel a prepisoval sem po kolegach kody ve SVEM detatku. Kdyz kvuli tomu kolegove mali prostoje, ja nespal a stejne sem nestihal, takze vykonnost tymu poklesla, tak sem se probudil a od te doby to nedelam a trenuju svoji stoickou povahu v prehlizeni tehle veci :-) Pravda, uz se nedelaji dlouhodobe projekty, ale vice malych projektu (jsou zajimavejsi, protoze nove veci a leckdy me programatorsky uspokojuji vic nez nekolik let nimrani v jednom megaprojektu).
Ad trpelivost: Vidim to naprosto stejne.

Pavel řekl(a)...

disclaimer: nejprve musim predeslat, ze vsechny linky, ktere jIRImu posilam, nevyjadruji nutne muj osobni nazor ;-)

dtto kecy: je fakt, ze na deset-dvacet "narcisistne sebestrednych" programatorskych blogu pripadne jeden dobry. programatori jsou jedinci s velkou sebereflexi -- kdyby nebyli, nenutilo by je to se stale zlepsovat. a je fakt, ze kdyz se to prezene, je z toho plane filozofovani.

dtto architektura: existuje jista vyssi uroven slozitosti softwaroveho celku, pri niz uz se vyplati premyslet v ramci architektonickych terminu. tomu neni mozne se vyhnout -- v jistem zoomu se zkratka cele zdrojaky, natozpak jednotlive tridy, stavaji nepodstatnymi detaily v organickem pletivu systemu.

souhlasim s tim, ze vetsina "softwarovych architektu" by si na vizitku mela dat jinou nalepku, spis neco jako "senior developer" nebo "software project manager". velikost jejich dila totiz nedosahuje one vyse zminene urovne (jenze kdyz ono to dobre vypada, byti architektem).

rekl bych, ze dobry architekt musi byt zaroven (nejprve) dobrym programatorem. ono totiz opravdu vzdy a vsude zalezi na detailu -- chyba v predpokladech na architektonicke urovni je vetsinou setsakra drazsi nez chyba v predpokladech spachana pri navrhu jedne metody. cili -- byti kouzelnikem neni zadna legrace. je to presne o te schopnosti prepinat urovne abstrakce, abych te, jIRI, ocitoval (v tom take vidim smysl toho clanku o detailech, v nicem jinem).

dtto zivot: "Matters of great concern should be treated lightly. ... Matters of small concern should be treated seriously." ;-)

nikdo neni vyvoleny ("Show me your code, Neo...") a rodina je to hlavni... ale... ano, pak jsou tu ty "doteky transcendentna", ktere programator cas od casu zaziva, kdyz veci zapadnou do sebe, predpoklady se potvrdi a citac sebevedomi je inkrementovan...
jen si priznej, jIRI, jak moc si uzivas, kdyz mas svuj "program loaded in your head" (TM by P. Gragham) a potvurky se ti hezky prohaneji po obrazovce...

-BVer

p.s.: secret_msg: pinohy frci pres fastcgi! ;-)

jIRI řekl(a)...

Tituly: Já jsem nad tím malinko uvažoval, proč se dneska všude rojí tolik různých titulů a funkcí a myslím, že je to součást nějaké vychytralé manipulační práce. Lidem se nemusí přidávat na penězích, když dostanou titul. Kdesi jsem četl rozvor (uniklý záznam z pohovoru) člověka, který šel z Microsoftu do Googlu a zpět a ten tvrdil, že Google platí podstatně hůř než MSFT, má horší prostředí (openspace a cubicles vs kanceláře se dveřmi), není tam žádná struktura, ve které by se dalo kariérně růst, ale že všichni mají z obou stran popsané vizitky sáhodlouhými funkcemi (permutace slov jako "senior", "architect" atp.) Tak si myslím, že udílení titulů je součást strategie jak udržet mzdové náklady nízko, protože nová funkce ospravedlní nižší nárůst platu.

Talent: Ano, myslím si, že skoro všichni lidé mohou dělat skoro cokoliv, když budou chtít, ale jsou lidé, kterým to jde skoro samo, zatímco ostatní se musí pachtit a snažit a dřít. S tím souvisí i to, že ve vývoji software se může dneska uplatni leckdo (nakonec i já, že): průmysl roste, zkušených a schopných lidí je málo, tak je potřeba nabírat i ty, kteří nemají zkušenosti, nebo se musí pachtit a dřít a mučit, a stejně to nakonec není ono. Většina zaměstnavatelů si asi slibuje, jak takové nováčky zaškolí a tak dále, ale pak se blíží termíny, na školení není čas a tak se na ně zapomene a lidé, místo aby v práci rostli, dělají pořád dokola to samé.

Nejsem svůj kód: Naštěstí jsem si tohle ujasnil poměrně brzy: když někdo vlastní část projektu na kterém pracujeme, nezajímá mě co si dělá uvnitř. Chci své rozhraní na kterém se dohodneme a dál se raději nedívám. To bych se z toho zbláznil :-).

jIRI řekl(a)...

Linky: Ach, to jsem nechtěl naznačit, že by ty odkazy popisovaly co si ty myslíš. Pokud to tak vyznělo, omlouvám se :-).

Architektura a abstrakce: To o té abstrakci tvrdil už Dijkstra, nebo Knuth :-). Pokud jde o architekty: setkal jsem se se dvěma architektkami, které byly naprosto na opačných koncích tohoto spektra. Jedna byla přesvědčena o tom, že byla vyvolena k tomu dělat velké věci a toužila po _důležitých_ projektech a vždycky mluvila strašně krypticky. Druhá byla pragmatik: architektura je práce jako každá jiná, kdo říká, že je to umění je pako, protože je to především spousta tvrdé práce a analytického myšlení. A tyhle dva modely vesměs pozoruju i u SW...

Doteky: Ale no, jo, furt :-)).

Pavel řekl(a)...

q: "Neuspech nic nestoji... neuspechy nebolej...": dovolim si oponovat. za neuspechy v programovani se plati, prinejlepsim -- ztratou casu (ruzne velkou). jinak souhlasim.

tituly: ano, je o tristni, jak moc se da ziskat vizitkovou ekvilibristikou. do jake miry je to dano stale modnosti naseho oboru, nedokazu posoudit. rekl bych, ze je to spis potrebou vyjadrit svou pozici v potravnim retezci... nevim.

nejsem svuj kod: zajimave je, ze otazka "code ownership" deli programatory na dva nesmiritelne tabory: jeden (XP) prosazuje maximalni otevrenost a spolecnou zodpovednost -- je to "nas" kod, autorem jsme "my" a kazdy ma rozumet vsemu, druzi jsou sverepymi zastanci v poloze: "do toho mi nesahej!", "tomu tvymu kouzleni ja nerozumim a nechci si nic zacinat s tvymi zavorkami".

musim se priznat, ze sam mezi temito extremy osciluji -- libi se mi, kdyz rozumim cizimu kodu a snazim se psat tak, aby to umeli cist jini; na druhou stranu pripoustim, ze existuji veci "mezi nebem a kodem", jimz rozumi jedine puvodni autor kodu (metafory neprevoditelne do kodu, abstrakce vyssich urovni...) a jako jediny clovek pod sluncem se k nim ma vyjadrit -- ve _svem_ kodu, jenz obsahuje jeho _vlastni_ chyby.
dost take zalezi na vzajemne chemii tymu, sympatiich/antipatiich, coding standardech, atd...

uprimne receno -- ocenil bych, kdyby se tomuto problemu nekdo nekdy poradne venoval.

pragmatismus vs. idealismus: asi se k tomu da pristupovat z obou koncu. mladi idealiste konci jako stari pragmatici. idealiste dovedou dobre motivovat, pragmatici makat ;-) a oboji je dulezite.

-BVer

Q řekl(a)...

Ad ztraty: Mozna spatne pochopeno - myslel sem tim, kdyz si nekdo dela veci vicemene pro zabavu nebo na tom zas tolik nestoji - ruzni IT ve firmach a tak. Tak proste zkouseji, zkouseji a kdyz to vypada dobre, pusti to ven. Leckdy je tohle viditelne i ve svete GNU/GPL (u malych projektu a zapomenutych knihoven). Jinak samozrejme - diky tomu se clovek uci, ze dela chyby a stoji ho to cas. Casem pride na to, ze je lepsi chvili premyslet a pak zacit psat. Coz je, myslim, prave to, co oddeluje "kodery" od "programatoru".
Ad architerktura: Souhlas. Postupem casu sem prisel na to, ze kvalita architekta se pozna kvalitu navrhu paraelniho processingu - po sobe jdouci ulohy zvladne temer kazdy, ale jakmile se ma fungovat paraelne, pak je architektura dulezita vec (kupodivu zcela nezavisle na velikosti projektu).
Ad pracovni oznacovani: Neni to jen u IT profesi, ale plati to vsude. Souhlasim, ze je to zcela jiste soucast nejakeho HR spiknuti a snahy usetrit prostredky na ukor "povysovani" - vymysleji se virtualni pozice, v ekterych se fakticky nic nezmeni, ale CEO muze rict "ode dneska jste tu manager". Taky koukam, ze pozice se zvolna zvysuji, jak maji s vekem jednotlive lidi neustale povysovat (virtualni karierni postup?). Manageri zacinaji slabnout a objevuji se "direktori".
Nejsem svuj kod: Taky se pohybuju od bodu k bodu, podle miry sve participace. Dost casto se jedna o spolupraci lidi z ruznych firem a tam to je takove, ze se dohodne rozhrani, pak se sesypou zdrojaky a kazdy hraje na vlastnim pisecku. Pak jsou projekty, kde jsou celky, na ktere inteligencne nemam a pise jeden kolega, ktery to nejspis nekam dotahne (vyherce rady programoatorskych soutezi v CR i zahranici, snad i nejakeho seznam contestu), coz jsou kusy, od kterych nezasahuji, i kdybych chtel, ackoliv jsou krasne citelne, ale logika v nich obsazena je pochopitelna, ale vyjd jednoduseji nechat upravu na kolegovi. Pak jsou velke projekty, kde si vicemene hraju pouze s nvarhem modelu, maximalne komponent a obsah nechavam zcela na resitelich. Pak jsou zase kody, ktere od navrhu az po realizaci klicovych komponent mam na triku ja osobne a k temto se chovam velmi macessky az nedutklive. Proste podle urovne projektu take osciluji mezi obema krajnimi body. Pristup je to "nas kod" se mi nelibi. Jde tak fungovat maximalne mezi zcela oddelenymi firmami, ale ne uvnitr tymu. Za kazdy kus kodu je nekdo konkretni odpovedny (kolik do toho namoci lidi je uz jeho vec) a tato odpovednost je psana primo ve zdrojacich, protoze kdyz se pak neco hleda, jde se za konkretnim vinikem, pripadne jeho pozustalymi a odpoved "nooo, do toho pristupovali vsichni, za to vlastne nemuzem" se nebere.

jIRI řekl(a)...

Code ownership: Můj laický názor na to je takovýto: Hodně záleží na velikosti týmu a zvolené metodologii vývoje. Pokud má tým, řekněme, dvacet lidí a ti pracují nějakou tou agilní technikou, je, podle mého, možné zavést kolektivní vlastnictví kódu, protože jedinci stejně musí být navzájem zastupitelní a nejspíše se budou v práci na jednotlivých částech při iteracích střídat. U malých týmů (3 až 5 lidí, řekl bych) je režie spojená s tím, že se budou lidé snažit pochopit a refaktorovat kód někoho jiného taková, že to projekt notně prodlouží a výsledný efekt je malý.

Ale kdo ví, všechny tyhle chytrosti mám z brožur...

Q řekl(a)...

Takto: Kod musi byt pochopitelny v kazdem pripade a vzdy na nem musi byt schopen pracovat temer kdokoliv z tymu (vetsi tym jak 15 lidi na jednom projektu (=jednom programovem celku, pokud je projekt nekolik zcela samostatnych produktu je to jina) sem nikdy "nemenezoval" a kdyz vidim, kolik toho je schopno 15 lidi zvladnout, pak dlouhodobe zastavam nazor, ze kdyz na nejakem (ne nutne dlouhodobem) projektu dela ve vyvoji(!) lidi vic, jedna se o zcela zasadni chybu nekde na v koncepci nebo v rizeni - nekolik takovych firem bych mohl jmenovat). Teziste meho tvrzeni je v tom, ze ten, kdo ten kod vytvoril o nem vi i to, co neni mozne vycist ze zdrojaku a kdyz se ho zeptate na nejakou nejasnost, tak vam rovnou odpovi "to je tady proto, protoze ...". Clovek "cizi" na to sice prijde taky, ale bude to trvat dele a je zde neanedbatelna moznost zaneseni chyby. Proto jsem jednoznacne pro to, ze kazdy kod ma sveho "vlastnika" a ten, pokud je to alespon trochu mozne, tento kod sam modifikoval. Je samozrejme mozne, ze jsem dosel k chybnemu zaveru - pouze na zaklade vlastnich zkusenosti (ktere jsem nacerpal napr. pouze schodou nahod nebo izolovanim se v neobvyklem prostredi a realita muze byt jinde), ale me osobne se to zatim osvedcilo - kolik hlav tolik nazoru, takze bych o tom nerad rozjizdel flamewar, je to zbytecne :-). Pojdme na nejake veselejsi tema: Co treba archiv Noise Floor? :-]

jIRI řekl(a)...

Kód: No, to jsem tak nějak měl vcelku na mysli :-).

Flamewar: To je moje nejoblíbenější forma internetové diskuse vůbec. Jenže jsem zjistil, že z nějakého důvodu se mi je v poslední době nedaří vyvolávat. Pak ovšem ztrácím motivaci něco psát, jelikož nevím, jestli jsem tak chytrý, že k tomu, co píšu už není co dodat, nebo tak pitomý, že ani nestojí za komentář. V každém případě: Internet už není co býval :-).

noisefloor: Aha, já jsem věděl, že jsem něco slíbil a zapomněl na to :-).

Q řekl(a)...

Flamewar: Ale anooo, ja to mam take rad (neni to jen o internetu, flames jely uz i na fidu ;-)), protoze kdyz clovek diskutuje s nekym chytrym, tak sice odchazi jako spraskany pes verejne zostuzen, ale neco noveho se dozvi.
Jenze od jiste doby zacal byt pomer psycholog versus techniku pro me nadale neakceptovatelny. Misto technickych argumentu, ktere cupovaly moje jsoucno a vedomostni ego na kusy, jsem se na zaklade nekolika radek psaneho textu vyprodukovaneho moji osobou dozvedel neco s svem fyzicku (zakrslej blbecek, mrnavej slaboch), psychicnu (nevzdelany blbec, zamindrakovany psychopat), peneznich pomerech (ubohy chudak bez koruny s puckou od providentu), pracovnich pomerech (zametac ulic a uboha nicka, kterou v praci sikanuje uspesny manazer v obleku [obvykle primo muj oponent v diskuzi]), rodine (rodice te v mladi sikanovali, nemuzes si najit zadnou holku, protoze te zadna nachce) a v neposledni rade o veskerych mych prihodach z detstvi (vsichni me mlatili, spoluzaci me nemeli radi, mam mindraky, ze se mi nikdy nic nepovedlo). Za takto provedeny rozbor osobnosti byva prilepena jedna veta, ktera se vazu k tematu obvykle dost pofiderni myslenkove konstrukce (pokud vubec). Toho mi nak posledni dobou netreba, tak radeji flame tipam hned v pocatcich.
Ad rozpoutavani:
Nesmite psat fakta. Zkusme si to na priklade - napriklad diskuze k tomuto obrazku:
http://www.kimex.cz/Upload/Produkty_Obrazky/Original_0a71b58a-6ead-41dc-9af1-4d4bfab00a5cK15016-01.jpg

Pokud napisete "tato koule je bila", bude vse vecne v poradku, clanek bude zajimavy, ale nikoho nenapadne toho zpochybnovat a vyvolavat flame.
Pokud napisete "tato krychle je cerna", pak vam prijde nekolik komentaru, ze jste naprosty idiot a jinak nikdo nic komentovat nebude.
Pokud ovsem napisete "tato krychle je cerna a kdo tvrdi opak je hloupy, slepy a chudy amater, ovce, ktera nikdy nebude pichat mlade kusy. Je to naprosto zjevne, protoze to rikam ja, kdo mam IQ150, picham mlade kusy a jezdim nespolehlivym autem cervene barvy, ktere pred 20ti lety bylo trochu slavne", uz budete mit 200x flame na tema:
-rozhodne nemate IQ150.
-nepichate mlade kusy
-ctenari pichaji mlade kusy, stejne si mysli opak.
-ctenari jsou profesionalove, ale vy ne.
-nemate zadne auto
-jine auto je lepsi nez to vase.
-ctenari si nemysli, ze jsou hloupi.
Jo a obcas vam nekdo napise, ze jste naprosty idiot.
Pokud podobnych clanku napisete dostatek, aby vygenerovany flame prilakal dostatecne denni cislo diskuteru, muzete si do hlavicky pripsat "nejctenejsi blog".
Pokud pod tento clanek prelozite z anglictiny nejaky obecne znamy navod na instalaci nejakeho dostatecne znameho GNU softu s jednoduchou instalaci, muzete se po case, az pristupy lidi generujicich flame dosahnou jiste denni urovne, prohlasit za nectenejsi SERIOZNI blog.
A to uz za to stoji, ne? ;-)

jIRI řekl(a)...

Hehehe, to jsem se pobavil :-).

BTW: http://pole.strukturalni.integrity.googlepages.com/

Pavel řekl(a)...

no vida!

už jsem si myslel, že noise.floor zanikl a nebude. takže: dík za něj, užil jsem prima nostalgický večer.
matrix 2003, conání, Stallman, příkazová řádka a pár dalších textů mě dostalo do podivného rozpoložení ... že by to byla "inverze"?.

a je vidět, že ses opravdu názorově posunul (nehodnotím, konstatuji :-)
ten blog má, takhle po nějaké době, taky svůj smysl.

Q řekl(a)...

Oooo, diiiky!
mmch - to co jsem psal vyse je reinkarnace Vaseho textu tady

jIRI řekl(a)...

Pavel: No, já když jsem to po sobě letmo pročítal, tak jsem si také všiml určitého názorového posuvu. A to jsou to jen 4 roky :-). Ale myslím, že jsem docela neobrátil, ale spíš jsem opustil mladickou příchylnost k minoritám, a oportunisticky se obrátil k majoritě, které mě živí :-). Nakonec: jak můžeš nepřítele nemilovat, když ho opravdu dobře poznáš, že? :-))