sobota, listopadu 10, 2007

Další štace

Vymyslel jsem ultimativní odpověď na pitomou otázku "Jaké jsou vaše negativní vlastnosti?", kterou vám dneska dozajista položí každý uvědomělý personalista. Moje dlouho promýšlená odpověď zní: "Někdy jsem netrpělivý, když někomu něco už podesáté vysvětluji, a on to stále nechápe. Zvláště, když potřebuji pracovat na nějakém složitějším problému. Nejspíš je to nějaký můj nedostatek v komunikaci, že věci občas nedokáži vysvětlit dost jasně, ale je to prostě tak." Pokud tuto odpověď použijete, ve třech větách o sobě řeknete že: 1) když můžete, snažíte se pomoct, ale všechno má své meze, 2) zvláště když jednáte s blbci, které (jako ostatně nikdo) nemáte rádi, 3) jste odhodláni usilovně pracovat 4) na složitých projektech (takže se neulejváte, ale makáte), 5) sebekriticky si uvědomujete, že i blbci mají právo na to, aby jim byly věci vysvětleny, 6) rádi byste rozvíjeli své komunikační dovednosti. Čili, zcela podle principů double-thinku, na otázku ohledně svých nedostatků vyjmenujete své přednosti. (Druhá nejpitomější ejč-ár otázka zní "Kde sám sebe vidíte za tři roky?", na kterou jsem u pohovoru popravdě odpověděl: "Do 40 chci být rentiérem a zakládat start-upy." Bylo to trochu na hraně, ale ten zmatený pohled slečny personalistky vážně stál za to...)

Čili ano, pochopili jste to správně, opět jsem změnil zaměstnání. Došel jsem k nezvratném závěru, že můj život je příliš krátký na to, abych ho trávil v zaměstnaní, o jehož smyslu mám pochybnosti. Takže jsem obeslal několik málo firem, nu a od prvního listopadu pracuji v jiném městě, s jinými lidmi, a jiném projektu. Zatím mám z té změny dobrý pocit, i když tedy musím říct, že tohle byl nejdrsnější první týden v práci, který mě zatím postihl.

Však víte, obvyklý scénář je zhruba takovýto: nastoupíte, první týden až dva se školíte, pak se měsíc zaučujete, pak vás pozvolna pustí k nějaké opravdové práci, načež přibližně po třech měsících naběhnete do režimu plné vytíženosti.

Tedy takhle to u mě zatím vždycky probíhalo. Až do pondělku.

To jsem po dvou dnech obecných HR školení přišel na pracoviště. Zatímco další nováčci odkráčeli v dál, já jsem hned nafasoval počítač, stůl a funkci "project leadera". Než jsem rozchodil Outlook, a vyjasnil si s IT oddělením počty shodných souhlásek na různých místech mého příjmení (což se neobešlo bez dvoufázové změny přihlašovacího jména a e-mailu), už jsem dostal k ruce jednoho programátora a jednoho tesťáka, že se o ně mám jako postarat. Uh. Následovalo šílené úterý, kdy jsem naprosto zmateně proklikával QA instrukce na intranetu, rozesílal zoufalé e-maily a obtěžoval svého manažera. Nakonec se ukázalo, že na projektu, ke kterému jsem byl přidělen pracuji podle Microsoft Projectu už týden, a že bych už měl mít hotové tři nebo čtyři design dokumenty, ke kterým jsem zatím nesehnal ani šablony. Uh, uh. Ve středu jsem obdržel jednu PowerPointovou prezentaci a funkci scrum mastera, a ve volných chvílích mezi odesíláním e-mailů naskicoval nějaké use cases. Uh, uh, uh. Ve čtvrtek se situace docela uklidnila: stačilo vyhandlovat vložení projektu do billingového systému a zjistit jak se objednávají zasedačky (to jsem v některých předchozích zaměstnáních nikdy nepotřeboval), aby bylo kde pořádat daily scrum meetings. Uh, uh, uh, uh. Pátek proběhl v přátelském duchu, a podařilo se mi vyhotovit nějaké dokumenty k architektuře a pár interfaců tříd. Uh, uh, uh, uh, uh.

Víte, já si nestěžuji. Sice jsem myslel, že situaci, kdy se Outlook stane mým hlavním pracovním nástrojem se ještě pár let vyhnu, ale v zásadě dělám co jsem chtěl. Jen mě zaskočila rychlost, s jakou na mě tyhle věci napadaly. Myslel jsem si, že budu podroben prověrce jako prostý progiš na nějakém méně významném projektu a pak, postupně, se propracuji až k pozici, na které bych mohl něco opravdu posrat.

Že se tak nestalo, mě přivedlo k myšlence, že v dnešní zoufalé situaci, kdy je vážný problém sehnat někoho kvalifikovaného, se v personální politice spíše než na skutečné zásluhy a zkušenosti, dá na jakýsi efemérní příslib věcí budoucích. Lidé se dnes nenajímají na základě technologií které ovládají, ale podle toho, zda vypadají, že to, co by měli dělat, zvládnou ovládnout v rozumném čase, protože lidé, kteří to opravdu dovedou, jsou už dávno rozebráni.

Ze tří zaměstnání kterými jsem zatím prošel (z toho byl jeden interní přestup), jsem v tomto poprvé dostal u pohovoru nějaké znalostní otázky (v podobě jednoduchého testu na C++, kde nejsložitější úlohou bylo vyřešit jednu protivnou rekurzi a určit jak se zpracovávají virtuální metody), a ani u těch nevadilo, když jsem řekl: "Nevím, s touhle technologií jsem nikdy nedělal." Prostě: zatím vždy stačilo, abych zapůsobil neodolatelnou silou svého nadměrně vyvinutého charisma, a už to bylo...

Což ovšem vede k otázce, proč jsou inzeráty hledající programátory, naplněny všemi těmi pitomými zkratkami a názvy technologií, když nakonec firma najme někoho, kdo sice neví co ty zkratky znamenají, ale kdo vypadá, že se to rychle naučí? Proč popravdě neříkají: "Jsme zoufalí, hledáme kohokoliv, kdo není úplný idiot, a bude s to naučit se to, co potřebujeme do dvou měsíců. Zaplatíme vám kolik chcete."?

Myslím, že takové opatření by prudce zvýšilo procento úspěšných aplikantů. I když: možná se pletu -- nakonec, co já vím o HR?

6 komentářů:

Pavel řekl(a)...

ta odpoved na otazku o cilech musela dotycnou personalistku silne vyvest z miry. predpokladam, ze si po seanci lehce zagooglila na tema "startupy".
rekl bych, ze tihle HR typci jsou zvykli slychavat neco, co vic odpovida nejake blize nedefinovane discipline v oblasti mezi kariernim splhem a profesionalnim ritolezectvim -- podle velikosti firmy.

co se tyce toho fofru po nastupu: neni to tak, ze za tyden prijdes do prace a tam bude stat Tvuj manager s haldou manualu a bodre Ti oznami: "tak jIRI, v nasem iniciacnim stress-testu jste obstal na 78%. tady mate literaturu ke studiu a po mesici Vas posleme na skoleni" ;-)
-bver

Q řekl(a)...

jIRI, o personalkach si nedelejte iluze - neco tehle instituci uz sem prolezl - od vyslovene piratskych firem, ktere vas ani nepozdravi bez toho, abyste slozil urcite $$$ na drevo, tak po ty, ktere se zameruji na velice uzkou skupinu velice drahych lidi (jak na moji malickost prisli, to mi do dneska vrta hlavou, nicmene po tom, co jsem tam prisel v roztrhanych dzinech a prinesl CV, do ktereho jsem napsal zakladni vzdelani a 6 let praxe v JZD se uz neozvali).
HR instituce je instituce, ktera tezi z lidsky nespokojenosti nebo z lidskyho nestesti, podobne jako pravni kancelare (ktery jsou navic bezskrupulentni). Jejich priparni cil je nacpat cloveka na co nejlepe placene misto, kde prezije zkusebni dobu (protoze pak schrabnou X jeho hrubych mesicnich platu). Takze se mi za blahych casu stavalo, ze me, jako zaryteho paskalistu poslali do firmy, ktera hledala vyvojare v C++, atd. Tehle pozici jsou podrizeny i pracovnici - maji nejaky svuj postup, aby na toho cloveka zanechali dojem, ze jsou "seriozni", tak ho nechaji vyplnit nejruznejsi bizarni tabulky, pripadne obvzlast uchylne "psychotesty" (psycho jsou hlavne proto, ze je nejspis nejaky psycho vymyslel - i ja, se svym jednim semestrem psychologie v nich obvykle dekoduju kontrolni otazky rychlym pohledem), ktere nikdy nikoho nezajimaji a jakmile maji daneho cloveka "z krku", tak je hodi do smeti. HR lidi jsou obvykle nejaci zneuznani botanici nebo zoologove, kteri jsou poprve v zivote duleziti - chodi za nima lidi, kteri po nich neco chcou a zavisi na nich jejich zivobyti, pricemz si tento pocit patricne vychutnavaji - obvzlast patrna je tahle obscese ve velkych firmach typu banky, obchodni retezce, kde se na pozice HR hromadi obvzlaste vypeceny ksindl, ktery si leci na uchazecich zoufale hledajicich praci svoje mindraky pokladanim zcela absurdnich otazek, pripadne vyplnovanim nejakych homemade "testu osobnosti". Obvykle s touhle pakazi nejednam moc v rukavickach (cest vyjimkam, ale moc jich nebylo) a pamatuju na brylatou HR ve strednich letech, kterou jsem rozbrecel svojim uprimnym nazorem na jeji "psychotest", ktery mel tendenci se me dotazovat na otazky typu "jak jste spokojieni se svym intimnim zivotem". To uz bylo skutecne moc. Tyhle lidi se daj rozhodit pomerne snadno - na stupidni otazky, napr. takove, co jste uvedl v clanku (jeste lepsi jsou otazky typu jake mate rad sporty - vase kladne a zaporne stranky, protoze toto v CV ZASADNE neuvadim) odpovedet otazkou - moje oblibena ja napr. "mohl/a byste mi laskave vysvetlit, jakym zpusobem souvisi predmet vasi otazky s pozici, kterou mam ve vasi firme vykonavat". Ksindl obvykle zacne vypravet nejake nesmysly a kdyz se drzite zavedene linie, obratite strany a leckdy se vam povede vyplaseneho HR slusne rozebrat - doporucuju vyzkouset.
No, asi sem to mel napsat jednou vetou - nemam je rad, oni nemaji radi me a podle toho k sobe pristupujeme.
Ale k tematu: Co se tyka nabirani lidi - rozumna firma VZDY preferuje cloveka, ktery je schopen se cokoliv naucit nez cloveka, ktery umi vsechno. Ovsem, clovek, ktery umi vsechno ma jednodussi startovni pozici (jak pro sebe, tak pro firmu), protoze nejakou cast postupu, ktere by se musel naucit uz umi, kazdopadne v jakychkoliv dvou firmach neznamena stejna pozice stejnou praci - vzdy se ten clovek musi neco doucit/naucit a na jeho schopnosti uceni zavisi to, jak rychle a jak kvalitne to zvladne, cili kolik to bude firmu stat. Proto se do inzeratu pise, ze jsou pozadovany takove a takove schopnosti (spise aby bylo jasne, co od toho cloveka bude na novem pracovisti bezpodminecne pozadovano se naucit a na mista programatoru v PYTHONU nechodili programatori ve VisulBasicu a PHP jen proto, ze se pozice jmenuje "programator"), ale rozumny sef si vybere lidi, kteri jednak umi a jednak se nauci a ne lidi, kteri zapadaji do nejakych skatulek - to delaji pouze imbecilove na HR, kteri si podle vaseho CV zjisti, jestli do skatulek zapadate nebo ne a podle toho si vas pozvou na pohovor, kde vam predlozi soubor svojich idiotskych otazek a dotazniku, cimz normalni lidi, kteri jsou schopni se ucit odradi a zbytek, ktery bud do dotazniku zalze (uz sem nekde slysel, ze prijimaci pohovor je divadlo, pri nemz zamestnanec vychvaluje znalosti, ktere nema a zamestnavatel nabizi vyhody, ktere neposkytuje), nebo lidi, kteri maji presne to, co do skatulek zapada (cili naproste minimum). Totiz ti, co tam maji neco vic jsou fluktuanti a ty debilni HR radeji do vyberu nezarazuje, protoze by mohli odejit ve zkusebni dobe a tim jim snizit premie. Tazke - pozor na firmy, kde maji HR oddeleni. Obvykle posledni vyspa ve velikosti firmy, kam je rozumne nastoupit je ta, kde HR pracovnice plni pouze ulohu sekretarky a zapisovatelky a zamestnance si vybira sam reditel firmy/useku.

jIRI řekl(a)...

bver: HR je prostě HR :-).

stress-test: Taky jsem v to doufal, ale nic takového se nestalo. V pátek jsem se pěkně opil, to mi moc pomohlo, a tento týden už je to lepší. I když pořád zjišťuji co všechno bych měl, a co všechno nevím. Alespoň je legrace :-).

Vzpomněl jsem si na tohle (tedy bez toho "Good"):

http://www.softwarebyrob.com/2007/06/27/why-good-developers-are-promoted-into-unhappiness/

jIRI řekl(a)...

Q: HR je prostě HR :-). Mně se naštěstí zatím vždy podařilo narazit na firmu, kde HR osoba zajišťuje takové ty organizační věci (jako je zápis, nebo známá věta "A teď si, pokud vám to nevadí, popovídáme anglicky"), a na hlavní mluvení tam byl někdo, kdo předmětu činnosti alespoň elementárně rozuměl. A kromě jedné příležitosti (a to byl omyl, který jsem udělal když jsem hledal první zaměstnání) jsem nikdy nemusel vyplňovat psycho-dotazník. Upřímně řečeno, do firmy, která má psycho-dotazníky, bych asi pracovat nešel.

Ale chápu ten odpor k HR, a celkově proces najímání lidí také shledávám neefektivním a mamlaským. (A ne, netuším jak ho zlepšit.)

Ono je to vůbec zajímavé, jak tyhle lidi dovede překvapit, když se uchazeč na něco ptá. Já vyznávám teorii, že firma hledá správného zaměstnance, a já hledám správnou firmu. Nemá cenu se tlačit někam, kde si myslím, že nebude ani jedna strana spokojená (pokud člověk není v nějaké nouzi, ale lidé v nouzi u pohovoru, to je celá další tragická kapitola plná pokoření a utrpení, Bože, ať se to mně nikdy nestane!). Proto už teď chodím na pohovory připravený, mám sadu asi patnácti základních otázek a doplňuji další, když narazím na problém (důležité věci jsou: vzdělávání, styl řízení, kanceláře, možnost interního přestupu, typ projektů, míra zapapírovanosti, kafe zdarma atp.). Všiml jsem si, že tak u šesté, sedmé otázky se lidé, kteří si mysleli, že v roli toho, kdo se ptá jsou oni, začnou ošívat a dělat si nějaké poznámky na okraj životopisu (ach, vložím si do životopisu prázdný list s nadpisem "Místo pro vaše poznámky" :-)), což je jedno ze špatných znamení.

V každém případě, situace, kdy si lze v knihkupectví koupit knihu "Jak očůrat personalistu u pohovoru" hned vedle knihy "Rukověť personalisty: Jak se nenechat očůrat u pohovoru" mi pří jde bizarní a dost svědčí o stavu tohoto oboru lidské činnosti...

Fidel řekl(a)...

Add prace: Vitej v krasnem svete globalnich firem, kde s tebou bez vlastniho cost centra nepromluvi ani ochranka, kde bez vlastni linky v M$ Projectu clovek neexistuje a pokud nemam zamluvenou meetingovku na tri mesice dopredu, tak pro firmu negenerujes efektivne pridanou hodnotu :-).

Add HR: Co chces, kdyz vsichni studovali z jedne ucebnice :-). Pamatuji si na dobu na kolejich, kdy clovicek studujici 4. rocnik jaderky (uz nekolik let), na zaklade instrutaze personalisty prosel az do tretiho kola vyberu reditele pobocky nejmenovane banky ...

Howgh!
Fidel

jIRI řekl(a)...

Fidel: No, jelikož už jsem pro takového globalistu (přibližně stejné velikosti, jen jiný druh lidí) už pracoval, tak mě nemůže nic překvapit :-). A přiznám se: mně tyhle větší firmy zatím vyhovují víc. Mají líp zvládnuté procesy na cokoliv (uh, vida, už to korporátní lingo i používám). Sice je problém sehnat sešívačku na papír, ale když něco pohnojíš, stojí za tebou pět zápisů z různých review, které poněkud rozmělní zodpovědnost za průšvih :-).