Elita

Psal jsem teď o víkendu posudky na dvě diplomové práce. Popravdě: odkládal jsem to jak to jen šlo, protože si pořád docela dobře pamatuji všechny ty zhovadilé blbosti, které do nich (především díky společenské objednávce ze strany škol) studenti píší. Když jsem se ovšem v sobotu odhodlal pustit do té první, byl jsem překvapen.

Ne tím, že by to byl nějaký zhůvěřilý blábol; právě naopak! Byl jsem konsternován kvalitou práce, kterou oba pánové odvedli. Kdybych měl firmu, nejméně jednoho z nich bych začal okamžitě lákat, aby se stal jejím zaměstnancem (pravděpodobně marně, protože podle toho, co mi říkal jejich vedoucí, oba už práci mají).

Kam tím mířím: pořád dokola se omílá, že české techniky jsou vlastně k ničemu, a že je opouštějí dospělé děti, které mají jakési zbytné vědomosti, ovšem žádné aplikovatelné znalosti. Jak daleko je tohle klišé, v případě autorů těch diplomek, od pravdy!

Pravda, naše vysoké školy sice usilovně pracují na tom, aby byly od reality odtrženy co nejvíce, ale to přece nic nevypovídá o jejich studentech. Ti naštěstí mají dost rozumu, aby si při studiu našli buď nějakou smysluplnou práci, která jim pomůže nastartovat kariéru, nebo se alespoň po večerech baví nějakým tím programováním nebo administrováním kolejních sítí.

Je to tak týden dva, co jsem na první stránce jednoho celostátního deníku (byly to Hospodářské noviny, nebo Mladá Fronta Today?) viděl palcový titulek v tom smyslu, že vysoké školy hromadnými nábory ohrožují svou schopnost najít elitu. Bože, jak hloupý je to titulek! Vždyť úkolem školy není selekce jakéhokoliv druhu, ale naopak vzdělávání všech, kteří jsou alespoň trochu vzdělatelní.

A kdo patří k elitě a kdo ne, to stejně nakonec poznají až zaměstnavatelé, kteří absolventy vpustí do svých firem.