Takzvané zlo

Pustil jsem si po čase zase KOTOR2 a chvíli jsem zkoušel hrát, tentokráte ovšem jako záporná postava, která se přiklání k temné straně. A musím říct: I když zrovna KOTOR2 je v tomto směru spíše světlou vyjímkou (má pár opravdu pěkných okamžiků) drtivá většina her se, pokud jde o zlo, nevzmůže na nic lepšího než jsou projevy brutální blbosti. Nebo rozdíl mezi dobrým a zlým spočívá v tom, že ten dobrý nedělá zajímavé věci (jako třeba ve Fable -- ale o tom jsem jen četl, hru jsem nikdy nehrál).

Víte co myslím: pokud má být postava zlá, musí se nejvíce ze všeho chovat jako idiot, každého hned rozsekat na kusy a nejméně jednou za půl hodiny se ďábelsky zasmát. Přitom zlo vůbec není jen mučení a prvoplánové zabíjení. Existuje ještě to druhé, elegantní zlo, které vás s úsměvem odvede na šibenici, nebo vás přesvědčí abyste špinavou práci udělali za něj.

Takového (řekněme reálného) zla, je v počítačových hrách pomálu. Připisuji to jednak tomu, že herní designéři jsou vesměs dobří lidé, a nejsou prostě fyzicky ustrojeni k tomu, aby osnovali opravdu zlé plány, jednak skutečnosti, že programovat vychytralé zlo, které se dvě hodiny hracího času tváří jako dobro, aby pak provedlo něco obvzlášť odporného, je mnohem těžší, než napsat 3D engine, který bude krásně renderovat rozstřikující se krev a vyhřezlá střeva.

Otázkou samozřejmě zůstává, zda by někdo, kromě opravdu nemocných lidí, chtěl hrát opravdu zlou hru. Ale fakt, že ve hrách můžete být buď dobrý, nebo pitomý, je dost tristní.

V KOTOR2 je pár ukázek takového skoro-skutečného zla (třeba se vaší light saber můžete prosekat až k dívce kterou máte zachránit, abyste ji pak prodali do otroctví, nebo pošlete nemocného nakažlivou chorobou odpočívat mezi ostatní uprchlíky), ale většinou se musíte jen chovat jako idiot, všechny hned rozsekat na kusy a každou chvíli se ďábelsky zasmát.