Lost in... Lost
Někde jsem teď nedávno četl, jak se Češi považují za národ s vysokými nároky na televizní pořady. Ano, já vím, je to směšné, ale víte jak to chodí -- nikdo si nechce přiznat, že ve skutečnosti se mu líbí televizní pořady, které nebyly moderní ani před těmi dvaceti třiceti lety, kdy vznikaly.
Já, naproti tomu, mohu zodpovědně tvrdit, že jsem velmi progresivní televizní divák, který věnuje dvacent procent svého televizního času týdně nejlepšímu seriálu současnosti. Jde o u nás ne až tak známý seriál Lost (česky Ztraceni), kterému teď udělám trochu reklamy, aby lidé, kteří nesledují žebříčky nejstahovanějších torentů věděli, do čeho investovat svou nabytečnou přenosovou kapacitu (podotýkám, že já jsem nucen každý týden poctivě čekat na neděli, kdy seriál běží na AXN).
Takže, pokud jste o Lost zatím neslyšeli, jde zhruba o tohle: Kvůli výpadku rádia, se letadlo při cestě z Austrálie do USA odkloní z kurzu, aby následně havarovalo na opuštěném ostrově. Z přeživších je záhy vyvoleno několik jedinců, kolem kterých se seriál točí (jsou mezi nimi doktor s tetováním, podivný plešatý chlapík s kufříkem plným nožů, bývalý člen Saddámovy Republikánské gardy atd.) Hned v druhém třetím díle zjistíme, že ostrov asi není tak úplně opuštěný a že se na děm dějí různé podivuhodné věci. Seriál je veden tak, že každý díl se věnuje jedné postavě, kterou vidíme v teď, jak odhaluje podivnosti ostrova, střídavě s retrospektivou, která jí dodává hloubku a ujasňuje kdo je vlastně kdo.
Už v tomto ohledu je seriál velmi chytře vymyšlen (i když si moc nedovedu představit, jak by retospektivní části mohly být nějak extra zajímavé po třetí čtvrté sérii). Postavy nejsou odhaleny tak, jak je to v seriálech obvyklé, kdy po první scéně víme: ano, to je dobrý chlapík, ano, tohle je pěkná mrcha. Naopak se rýsují postupně a vidíme, že i záporňáci občas páchají dobré skutky, a dokonce i klaďáci se občas chovají jako svině. To zaprvé.
Zadruhé je tu velká odlišnost od klasického schématu amerického seriálu, kdy jednotlivé epizody spolu moc nesouvisí, a vlastně jde jen o opakování totožné zápletky v odlišných prostředích (třeba Alias, Angel nebo Agency jsou toho ukázkou -- mimochodem, všimli jste si, kolik seriálů začíná od A?). Lost naopak produkují rozličné zápletky v jednom prostředí, ani ne moc výpravném -- nakonec na tropickém ostrově toho není moc k vidění, než je džungle stokrát jinak. Možná právě proto, cokoliv co do zdánlivě panenské džungle nepatří, vzbuzuje obrovskou pozornost (kolik zábavy si divák užije třeba s tajemným poklopem).
A zatřetí: velkým pozitivem seriálu je, že skoro nic nevysvětluje. Je to skoro unikátní ukázka přístupu "Don't tell, show!". U dílu o tajemných číslech, jsem měl skoro celou dobu husí kůži, i když vlastně nešlo o nic děsivého v klasickém slova smyslu. Lost nadhazují jedno tajemství za druhým, ale explicitně toho vysvětlují jen málo. (V tétou sovislosti je potřeba podotknout, že tento přístup se může taky šeredně vymstít, pokud se to s ním přežene, nebo pokud závěrečné odhalení -- dojde-li vůbec k nějakému -- nebude dostatečně nečekané. Zatím se ale scénáristům daří propojovat věci tak, že to vypadá, že opravdu existuje nějaký velký plán, podle kterého seriál píší.)
Prostě: pokud můžete, určitě si Lost někde sežeňte a podívejte se na ně. Kromě toho, že pak bude stejně progresivními diváky televize jako já, určitě se u televize po dlouhé době dobře pobavíte.
