Probublávání

Řeknu to rovnou: jsem příliš líný abych tu linkoval všechny příznaky (ale třeba pár posledních příspěvků na Why does everything suck? obsahuje odkazy na další zdroje), ale už zhruba tak od ledna mám (stále sílící) pocit, že Web2.0 hype se pomalu blíží ke svému konci.

Přijde mně, že lidé jsou unavení tou věčnou socializací, že poslední zhruba rok v tzv. Web2.0 nevzniká nic než variace na předchozí úspěšné (nebo spíše populární) projekty, že nikdo nevydělává peníze, a že začíná být zřejmé, že ani nikdy vydělávat nebude, a že konečně i těm největším optimistům začíná být jasné, že drtivá většina toho, co je nám předkládáno jako revoluční kdesi-cosi, jsou jen takové hračičky bez užitku.

Nechápejte mě špatně: Web2.0 nebylo úplně špatné období, a kdybych byl mladší, vzpomínal bych na ně za pár let stejně, jako teď vzpomínám na konec devadesátek, ale nemůžu se ubránit pocitu, že zatímco kolem let 96-98 se opravdu cosi měnilo a rodilo, tak tentokráte to bylo jen nahypované nic, neplodná onanie nad možnostmi které se otevřely s tím, jak se LAMP stal užitečným a současně cena hardware použitelného pro servery klesla na úroveň, za kterou si malou serverovou farmu může pořídit kdejaký středoškolák z kapesného.

Konec první bubliny nám nechal rozjetý open source (Stallmanova skrytě elitářská myšlenka svobodného software se přetransformovala v popkornový mainstream), ne-kradení na P2P sítích a pár vcelku prosperujích firem jako je třeba Google (které ovšem už zhusta trpí korporátněním tepen). Co zbude po bublině 2.0 za deset let? A teď nemyslím takové ty esoterické věci jako je "život na obláčku" -- to je nejspíš nevyhnutelný posun (asi jako od pevných linek k mobilům). Myslím něco konkrétnějšího, nějakou skutečnou aplikaci, nebo aplikační platformu, nebo alespoň protokol. Přežijí dnešní (už vychládající) 2.0 novinky nad rámec nutného zla ve formě podpory legacy aplikací? Mám o tom vážné pochyby.

Trochu z toho na mě jde splín, protože se opět potvrzuje, že jen skupina sebou oslněných mladých středostavovských revolucionářů v mezích zákona k opravdovému posunu nestačí. Na druhou stranu si říkám, že ti chlapci a dívky, kterým Zuckerberg přijde starý, už asi vymýšlejí něco dalšího, něco, co by třeba mohlo mít takový drive jako měl nástup Internetu, tehdy před sto lety.

Ale jak říkám, je to jen takový můj pocit.

Třeba jsem zase úplně vedle.

The Rise of Machines, ep. 2

Jelikož tohle video frčelo v anglofonní cizině někdy před měsícem, je už docela bezpečné ho zalinkovat i na česky psané stránce: Boston Dynamics Big Dog.

(Všiml jsem si, že linkování videií na YouTube je nakažlivé. Jestě chvíli, a začnu je tu přímo vestavovat do stránky. Hm, hm, hm.)

Je mi to trapné, ale je to tak: měl jsem k tomu rozmyšlený vážně chytrý příspěvek zhruba v tom smyslu, že zatímco japonští roboti jsou humanoidní, tak američtí jsou spíše zvířatoidní. Pak následovalo něco o rozdílu kultur, technologickém pragmatismu, určitě nějaká zmínka o klonování a vztahu k němu v USA a Asii, a na konec něco o tom, že se máte určitě podívat na stránku Boston Dynamics, kde mají ještě další podobné roboty.

Bohužel jsem si ale neudělal poznámky, a obávám se, že ten původní pocit, který jsem z toho měl už dost vyprchal. Ale stejně: nepřipadá vám to děsivé?

(Už jsem to tu myslím psal, ale čím dál tím častěji přemýšlím nad tím, že bych psal meta-blog ve stylu Lemovy Dokonalé prázdnoty. Cosi jako extrakty z příspěvků které jsem nenapsal..)

To není fér!

Takovéhle historky mě opravdu rozčilují. Zvlášť od někoho jako je Hamming. Považte sami:

I worked for ten years with John Tukey at Bell Labs. He had tremendous drive. One day about three or four years after I joined, I discovered that John Tukey was slightly younger than I was. John was a genius and I clearly was not. Well I went storming into Bode's office and said, ``How can anybody my age know as much as John Tukey does?'' He leaned back in his chair, put his hands behind his head, grinned slightly, and said, ``You would be surprised Hamming, how much you would know if you worked as hard as he did that many years.'' I simply slunk out of the office!

Copak lze připustit, že ti lepší jsou lepší ne proto, že byli víc obdaření, ale protože prostě tvrději a více pracují? Sakra, kde je v tom nějaká tahle sociální spravedlnost? Já chci být líný génius, ne nějaký moula, který se celý život dře, aby z něj něco bylo.

Sakra.

PS: Jinak pokud jste ho zatím nečetli, doporučuji celý text: You and Your Research.

Směska

Řeknu vám úplně přesně, proč sem skoro nepíšu, a když tak pitomosti. Těch důvodů je několik:

• Zase jsem začal trochu číst. Strašně dlouho jsem nepřečetl žádnou beletrii a už jsem se z toho cítil jako pitomec, takový ten druh nejodpudivějšího fachidiota, který louská jen příručky a iDnes. (Paradoxně i ve své současné kulturní zaostalosti jsem v kanceláři pořád šlechtic kultury, protože řeknu vám, tihle mladí, ti 80% referencí na známá díla vůbec nechápou, nic nečtou a ničemu nerozumí, jen... Já vlastně ani nevím co dělají. Twitterují?) Dost mě to rozrušilo, tak jsem šel utratit nějakou tu tisícikorunu za knihy, což docela pomohlo, ale stejně: nevyčtenost zaženete jen četbou, což je vcelku časově náročná činnost. Dneska jsem zabloudil do knihkupectví, a měli tam tuhle tu Cestu, kterou si Petr Koubský tak pochvaloval na Twitteru. (Aha! A pak že Twitter is evil.) Náhodně jsem knížku otevřel a kousek si přečetl. Jak někdo může napsat něco tak strašného, tomu nerozumím. Tak jsem to hned koupil. V mezičase se bavím Vyměřováním světa, což je poměrně zábavná kniha (když uvážíme, že se v ní skoro nic neděje), zvláště díky té komické postavě, jak jen se jmenuje... aha Carl Gauss.
• Taky jsem se pustil do hraní nějakých těch počítačových her, které se mi tu nakupily, a říkal jsem si, že bych si mohl přehrát i ty, co jsem už hrál. To ovšem vyžaduje ještě více času než čtení, takže se asi ve všem jen tak pošťourám a zase to odložím. Naštěstí jsem v počítači s ramětí upgradoval i pevný disk (proč jakákoliv složitější operace s PC končí nejméně jedním zlomeným nehtem?), takže už není nutné hry odinstalovávat a tak dále, místa mám dost. Zatím. Přemýšlel jsem, že bych oprášil i nějaké ty pseudorecenze na počítačové hry a sepsal něco jako "recenze po dvaceti letech".
  Uvidíme.
  S počítačovými hrami se mně ještě vybavuje, jak jsem minulý týden narazil na pohoršené články o Grand Theft Auto IV, a nějaká videa s titulky jako "Fůůůůj!", "Hanbáááá", kde hráč po tom, co si užije se štětkou ji místo placení zastřelí, nebo přejede autem, nebo tak něco. Víte, mě přijde, že víc než autoři té hry jsou máklí a nechutní a nemocní lidé, kteří nelení a natočí třeba deseti minutové video, kde jezdí po Liberty City a vraždí virtuální šlapky, pak ho dají na Internet a napíši k němu "Hleďte jako hnusný je Rockstar!". Ale já nejsem Hillary Clintonová, takže mně třeba něco uniká...
• No a konečně jsem se donutil začít pracovat na jednom malém domácím projektu (hru pro dceru v Boo jsem skoro dokončil tak už se jí nevěnuji; problém je v tom skoro, ale někde najdu čas na doražení detailů, vytvoření stránky a zazipování zdrojáků). Obnáší to studium těchhle nových věcí v .NETu jako je WPF a LINQ, což ovšem také chce dlouhé timesloty kterých je zatraceně málo.

Takže. Takže asi tak.

Asi takovej pocit...

Přemýšlel jsem, jak nejlépe vystihnout člověka, který po půlnoci (ve svém volném čase) navrhuje strukturu nějaké zbytečné databáze (protože mu to přijde jako velmi zábavná činnost), nebo třeba mockuje objekty, nebo vymýšlí algoritmy, nebo co já vím.

Nenacházel jsem slov, ale naštěstí jsem si vzpomněl na video, které mně před časem ukazoval MaC (tuším), a myslím, že v něm je to všechno vcelku věrně zachyceno. Nakonec se podívejte sami.