pátek, července 22, 2005

Davová fotóza

Ještě bych se vrátil k fotografování. V posledním Živlu (nakonec jsem ho vzal na milost, i když mám pořád pocit, že redakci ovládlo komando z nějaké kulturní revue) jsem četl moc zajímavý rozhovor s nějakým člověkem zabývajícím se fotografií (jehož jméno si nepamatuji, a protože mně nic neříká, nebudu se ani obtěžovat ho dohledávat), který pronesl něco v tom smyslu, že z fotografie se stal dekorativní kýč, protože všechno už bylo vytografováno ze všech možných úhlů, všemi možnými metodami. S ničím nemohu (jako samozvaný teoretik fotografie-diletant) souhlasit víc.

Jak se fotoaparáty staly všeobecně dostupnými, ztratila fotografie něco ze své vypovídací hodnoty. Fotografů je dnes tolik, a fotí tak často, že statisticky, se i těm naprosto nepovolaným, musí občas povést skvělý snímek. Tudíž umět fotografovat, nebo mít cit pro správné místo, čas a úhel jsou věci, které se staly irelevantními. Dnes je dobrá fotografie otázkou statistiky.

Ještě začátkem devadesátých let se fotografové-profesionálové mohli shlukovat kolem fotografických časopisů, a utěšovat, že když už nic jiného, alespoň publikace fotografií tvoří nějaké poslední estetické síto, které nás, diletanty, udrží ve správných mezích. Pak přišel Internet, digitání fotoaparáty (mimochodem: pokud jsem u nějaké technologie špatně odhadl rychlost penetrace, byla to právě digitální fotografie -- rychlost, s jakou digitální foťáky převálcovaly "analogové" mně stále bere dech), a fotografování se pluralizovalo a demokratizovalo takovým způsobem, že se dnes opravdu každý, kdo má fotoaparát, telefonní linku a počítač, může stát světoznámým fotografem díky jedinému povedenému obrázku.

Plyne z toho následující: jsou chvíle, kdy si říkám, že tohle musím vyfotit, že je to tak krásné, že to prostě musím zaznamenat, a podělit se o ten pohled. Ale než vytáhnu foťák, uvědomím si, že zcela jistě na stejném místě, za podobných podmínek stál už někdo jiný, nebo že něco velmi podobného existuje někde jinde, a že vyrábět další technicky zbabranou fotku toho samého, je plýtváním časem a úsilím.

Mezi dnešními fotografy-amatéry (Veselá vsuvka: Při psaní slova "fotograf", jsem se dnes uklepl a napsal "fotogram". Přišlo mi to jako pěkné, originální slovo, které by mělo znamena něco jako "fotograf-amatér", se kterým bych mohl udělat kariéru v nějaké zapadlé maloměstské kavárně, nicméně BVer, se kterým jsem v té chvíli diskutoval po ICQ, mi zkazil celý den, když mi poslal odkaz na stránku www.fotogram.com. Ponaučením je, že když chce dneska člověk prorazit jako salónní intelektuál, jeden překlep na to nestačí.) jsem zaregistroval posedlost světlem. Přišlo mi to zprvu trochu zvláštní. Jistě, světlo je při focení zatraceně důležité, nicméně tahle absurdní posedlost musí mít i jiné důvody. Pak mi to došlo: protože všechno už bylo vyfoceno ze všech možných úhlů, je světlo posledním útočištěm, protože u nekašírovaných fotografií je to vlastně jediný náhodný prvek, který se dost těžko reprodukuje, a tudíž poskytuje alespoň jakési zdání originality.

Odtud jsem se dostal k další úvaze: co fotit, aby byl člověk originální? Co třeba výfuky automobilů? Když se takových fotografií sesbírá dost, mohou mít určitou vlastní industriální estetiku. A co třeba psí lejna na chodníku? To by bylo pěkně šokantní. A když už jsme u těch fekálií, co třeba důsledně fotit vlastní exkrementy a vystavovat je na Internetu? Bylo by to původní, originální a neopakovatelné? Neopakovatelné? Jistě. Nicméně nepochybuji o tom, že něco podobného už napadlo někoho předemnou, a že už dávno existuje server, který je doslova plný něčích sraček.

Být vulgární jako první, to se počítá. Dělat něco takového jako druhý, to už je jen trapné.

Chci tím říct, že i když občas neodolám, a něco vyfotím, nedokáži tuhle kratochvíli brát vážně. Dokonce se cítím provinile, že se zapojuji do něčeho tak úchylně zbytečného. Možná ještě zbytečnějšího než psaní weblogu, který udělal s psaním sloupků to, co digitální foťák s fotografií: Tím, že ho zpřístupnil masám, způsobil obrovský nárust kvantity, při nulovém zvýšení kvality.

A tak se cítím poněkud trapně, protože jsem si chtěl vyzkoušet flickr, takže jsem do něj nahrál pár fotek a teď se děsím, že budu cítit povinnost tam v pravidelných intervalech nahrávat další, a tím budu celou tuhle zoufalou situaci jen zhoršovat.

Už jsem říkal, že tahle postinformační doba je opravdu nesnesitelná?

10 komentářů:

Andrej řekl(a)...

Veta "obrovský nárust kvantity, při nulovém zvýšení kvality" je krásnym pomenovaním stavu.
Na záver článku mi ale chýbal link na flicker album...

jIRI řekl(a)...

Odkaz lze (pod příhodným názvem) najít v navbaru na pravé straně stránky :-)).

Andrej řekl(a)...

Vďaka za info! Navbary väčšinou nečítam... Okno je pekné.

BVer řekl(a)...

Dovolil bych si nesouhlasit (asi bych Tě, jIRI, překvapil, kdybych souhlasil :-).

Věta "všechno už bylo vytografováno ze všech možných úhlů, všemi možnými metodami" je podobně platná, jako vyjádření jakéhosi zapoměnutého úředníka, jenž měl za to, že všechno už bylo vynalezeno, takže můžeme zavřít patentové úřady, nebo jako tvrzení, že divadlo bude nahrazeno filmem a kino televizí.
Jistě, že ve fotografování došlo kvůli trendům, které popisuješ, k velké inflaci, to ale neznamená, že tvůrčí fotografie je mrtvá nebo že udělat dobrý obrázek je věcí statistiky.
Dobrý fotograf si na správné místo přinese správné vybavení a ve správnou dobu udělá potřebný počet snímků, aby snížil statistické riziko toho, že se něco nepovedlo. Jinak je ale pošetilé mluvit o větším vlivu statistiky na kvalitu obrázků -- turista večer levným kompaktem na Karlově mostě neudělá ani jednu dobrou fotografii, bez ohledu na to, kolikrát se o to pokusí.

Dále: "zcela jistě na stejném místě, za podobných podmínek stál už někdo jiný, nebo že něco velmi podobného existuje někde jinde".
Devil is in detail. Mnoho podobných fotek jistě vzniká, to by nás ale nemělo odrazovat od toho, abychom se pokoušeli stejné věci fotit znovu a lépe. Někdo jiný mohl udělat něco jinak (a třeba hůře). Podobně jedinečnost místa/okamžiku lze zachytit (a je to těžké).

A tak Tě prosím: zkus to "Okno" vzít ještě jednou, ale tak, aby dole nerušila ta barva nových cihel (pomůže buď jiný výřez nebo potlační barevné škály). :-)

jIRI řekl(a)...

Otázka je: Co je to dobrá fotografie na Karlově mostě? Pokud chceš takovou tu kýčovitou "fotku Hradu" nebo "sochy stokrát jinak", nebo "čumilové ve světle lamp", tak jistě -- s kompaktem nevyrobíš nic technicky správného. Nicméně, pokud někdo prohlásí takovou nepovedenou fotku za umění (a to dneska není žádný problém -- však jsme o tom mluvili v souvislosti s tím sovětským foťákem), tak mé tvrzení o statistice je zcela relevantní (je to stejné jako to focení bez koukání, což je za umění považováno zcela určitě).

Pokud jde o vyfocení všeho: to je jistě nadsázka, nicméně jsem sledoval na Spektru nějaký dokument o focení a to, co tam ukazovali jako umělecké foto z 60. let, by dneska za umění nikdo neprohlásil, protože takových fotek je dvanáct do tuctu. Ne že by ty fotky nebyly zajímavé, to vůbec ne (třeba skvělý chlápek skákající přes kaluž), ale proto, že je vidělo mnoho lidí, a díky absenci vlastní invence je začali kopírovat, ztratilo focení něčeho podobného smysl.

Ad "Devil is in detail.": jistě, proto všichni tak milujeme makro režim...

A ještě k tomu oknu: to je opravdu zářná ukázka kýče. Za tou fotkou není nic jiného, než moje vypočítavost. Když jsem to fotil, říkal jsem manželce: "Počkej, tohle si musím vyfotit. To je přesně věc, ze které si mí intelektuálští kamarádi budou učůravat do kalhot..." :->>>>

BVer řekl(a)...

Pro zájemce: Ten raritní sovětský foťák se jmenuje Lomo a jím provozované umění pak Lomografie. Bližší informace v některém starším ... eh... Živlu.

Makrofotografie: "There's Plenty of Room at the Bottom" je názav slavné Fenmannovy přednášky. Ta sice nemá s fotografií nic společného, ale, když si ten název vypůjčím, tak docela sedí: na tom využití dosud nezprofanovaného prostoru pro tvůrčí fotografii jistě něco je. Dokud se nezačnou dělat makročočky do mobilních telefonů, of course.

Focení všeho a nadsázka: takhle diskutovat bychom mohli do omrzení, takže už slibuji, že budu mlčet a ozvu se až na nějaké další nosné téma (vrstvení v software-hardware, odhad množství práce a plánování tvůrčích činností, atd.)

jIRI řekl(a)...

Na takhle smířlivý post se nedá reagovat :-)).

Chtěl jsem jen dodat, že jsem dneska četl v novinách, že nějakému umělci vypili jeho umělecké dílo ohodnocené na bratru dva milióny korun. Jmenovalo se "Zbraň hromadného ničení", a byla to láhev naplněná vodou (z ledovce). Prý každému muselo být jasné, že je to umělcké dílo, protože u toho byla cedulka :-)).

Tak asi tolik k tomu, co je a co není dobrá fotografie :-)).

pi řekl(a)...

A proč musí mít každá fotografie umělecké ambice? A i když má, proč musí být světově jedinečná?

Já osobně se za fandu focení považovat nemůžu, ale čas od času si s foťákem pohraji. A vůbec mi nevadí, že výsledky jsou nevalné, nechci se tím živit a beru to jako kultivující zábavu. Ono to totiž člověka opravdu uvede do trochu jiné nálady než zažívá obvykle a přinutí ho to přemýšlet o jiných věcech než obvykle. A i když se nikdy nedostane na vysokou úroveň, je šance, že se trochu zlepší. A bude lépe rozumět "oficiálním" umělěckým fotografiím v galeriích.

jIRI řekl(a)...

pi: To je dobrá otázka.

Fotografie samozřejmě nemusí mít jen uměleckou hodnotu, ale třeba i dokumentární. Co mně vadí, je skutečnost, že většina fandů do focení, se snaží, aby jejich fotografie nějakou uměleckou hodnotu měla, nebo aby to tak alespoň vypadalo.

Problém je v tom, že většina z nich neví, co chtějí říct, ale (alespoň podle mého názoru) umění je právě o komunikaci, a o tom být schopen říct něco nevyslovitelného.

A proto, že většina amatérů je fanoušky spíš technickými než že by to byli zakuklení uměleci, podívají se co by tak mohlo vypadat jako umělecké foto a pak to kopírují stále dokola (různé tyhle potůčky, větvičky, stíny, obnažená ženská ňadra, vrásčité stařeny, mraky a voda, olezlé omítky v temných koutech měst, lidé posedávající před kavárnou atd., to vše nejlépe v Photoshopu zkonvertovat do grayscalu, aby to mělo punc opravdové uměleckosti). Jenže na těch fotografiích se nic neděje -- jsou to jen obrázky, na které se koukat je stejně nudné jako prohlížet si fotky z cizí dovolené.

Druhá věc je, že když něco dosáhne tak masové rozšířenosti jako fotografování, je neuvěřitelně těžké nebýt nařčen (a nenařknout někoho) z kýčovitosti. To je prostě problém téhle postmoderní doby. A jako postmoderní fenomén, mě fotografie také zajímá.

Guilherme Pinto řekl(a)...

I hope you understand English... I am getting a lot of traffic from this post, and I wonder what you wrote about www.fotogram.com. I would love to have an english translation of your post.

Thanks,

Guilherme