Velký rozdíl

Hmm. Skoro bych až řekl, že je to takový pěkný příklad doublethinking.

Vezměte si tuhle hru Grand Theft Auto: San Andreas. Když jsem měl možnost si ji na chvíli vyzkoušet, první věc, kterou jsem po spuštění udělal bylo, že jsem avatara navedl do zahrady přilehlého domu, tam ho přinutil holýma rukama ubít k smrti dvě nebo tři poklidně sedící NPC, vybavil ho krátkou palnou zbraní a navigoval ho skrze přestřelku (při které hrdině zahynul, aby se neporušený probudil před nemocnicí, kde nejspíš dokáží vyléčit i smrt).

Taková pěkná hra to je.

A teď se dovídám, že proto, že ke hře lze stáhnout mod, který odemkne nějakou skrytou úrověň, kde můžete sledovat (a dokonce i ovlivňovat!), jak avatar souloží s nějakou slečnou, byl hře změně rating z Mature 17+ na Adults Only 18+, a prodejcům je doporučeno ji stáhnout z prodeje.

Víte kam mířím: je mlácení a zabíjení lidí (zakončené rozpustilým poskakováním po obličeji, když protivník upadne na zem) horší než lehká pornografie? Co jsme to, proboha, za civilizaci, že poněkud vulgární, nicméně zcela přirozený reprodukční proces považujeme za více škodlivý než nezřízené zabíjení?

Nechci tu moralizovat nad násilím ve hrách (a zábavní produkci obecně) -- nevadí mi takové to k absurditě dovedené násilí, o kterém vím, že není reálné (třeba v Better Tomorrow nebo Hard Boiled), jakkoliv obrazy potenciálně možného násilí naopak snáším čím dál tím hůře. Nikdo mě nenutí si kupovat krvavé hry nebo se dívat na filmy plné mrtvol, a domnívám se, že je v silách rodičů děti od takových produktů uchránit.

Nicméně, i když obviňovat Manhunt z toho, že nějaký nezletilý Brit utluče kamaráda železnou tyčí, mi příjde jako projev Blame Canada! syndromu, nedovedu si vysvětlit kde nastal v americké společnosti ten posuv, díky kterému je virtuální vraždění ještě vpořádku, nicméně virtuální souložení už ne.

Na druhou stranu, když nad tím tak přemýšlím: došlo vůbec k nějakému posuvu? Není tohle pokrytecké puritánství americké společnosti ve skutečnosti vlastní?