úterý, ledna 09, 2007

Londýnský podtext

Díky nekonečné laskavosti BVerově a MaCově jsem se podíval na začátku prosince do Londýna. Je jasné, že psát něco o Londýně po třech dnech pobytu je... no prostě tak zoufalý zatím nejsem. Pokud by někdo něco na toto téma měl napsat, tak je to MaC, který ovšem v tomto směru asi nemá ambice, což je velká škoda, protože myslím, že by to bylo zajímavé přečíst si něco o Londýně (a Anglii obecně) od člověka, který tam je už pátým rokem. Ale nešť.

Chtěl jsme říct asi toto: V Londýně jsem si uvědomil, jak moc záleží na tom, kolik lidí žije v místě kde žijete. Asi nejvíce je to samozřejmě vidět na takových těch okatých věcech jako jsou tyhle kulturní akce, nebo velikost a záběr knihkupectví, nebo určitá... Ne, není to ohleduplnost -- spíše respekt k ostatním, který je asi nezbytný, když někde žije zhruba deset miliónů lidí nahuštěných na relativně malém prostoru.

Prostě na velikosti záleží, a to co má Londýn, třeba Praha nikdy mít nebude, protože je prostě příliš malá, provinční, nedůležitá, a i když je na ní vidět, že má něco za sebou, že byla doba, kdy měla význam a tak dále, dneka už to nemá i když se snaží tvářit že ano. (Když už o tom mluvíme, tak asi nejsympatičtější z českých měst je mi Opava a Brno -- obé kvůli nějakým těm příjemným chvilkám tam stráveným v dětství/mládí, ale hlavně kvůli té milé skoro-venkovské ospalosti.) Praha je prostě nejvetší české maloměsto, se všemi prozitivy i negativy s tím spojenými.

Ale chtěl jsem mluvit o něčem jiném. Nějak jsem si po návratu domů uvědomil, že přesto, že všechny ty optimistické žvásty o tom, jak Internet vymaže rozdíly mezi tím, kde člověk bydlí, kterých byly devadesátky plné, k určité (velmi) pozitivní změně došlo.

Samozřejmě pořád záleží na tom, kde člověk žije, ať už jde o něco tak vysokého jako je příležitosti být v kontaktu s tou opravdovou kulturou, nebo něco tak nízkého jako je číslo pod čarou na výplatní pásce, ale jeden sen se všem těm zapomenutým egalistickým snílkům přeci jen zvolna naplňuje: totiž rovnost přístupu k informacím.

Podívejte: v osmdesátých letech, jsem u nás na vsi, s třícisícovým městem za zády, mohl (poněvadž mí rodiče nebyli ve straně ani jsem nezdědil nějaké příbuzné v devizové cizině) tak maximálně leptat měď z kuprextitu v kroužku mladých elektrotechniků, abych pak na podleptané plošky naletoval dva tranzistory a nějakou tu elektro-bižuterii (z čehož pak vznikl multivibrátor, takto elektronický zvonek, který -- nafouknout -- dodnes funguje -- vyfouknout).

Koncem osmdesátek, kdy někteří šťastnější vrstevníci ve městech navštěvovali počítačové kroužky, kde ladili sofistikované programy v assembleru pro pašovaná/Tuzexová Atari, Commodory nebo Spectra, jsem proklínal napájecí zdroje všech čtyř školních PMD85, které dokázaly udržet počítače v běhu přesně do té doby, než jste odladili nějaký ten trapný BASICový prográmek a chtěli ho někomu ukázat.

Tehdy jsem si to neuvědomoval, a byl jsem vděčný alespoň za to, ale ve skutečnosti jsem díky tomu neprožil tu nejlepší dobu 8-bitových počítačů tak, jak by se slušelo.

Dneska? Žáci páté třídy si stáhnou nějaké to vývojové prostředí, sesmolí drobný prográmek (třeba něco na řešení diferenciálníh rovnic, nebo symbolickou integraci), napíší krátký článeček v angličtině a šup s tím na Internet.

Něco neví, potřebují poradit, nebo se jen chtějí pochlubit? Ta čtyři DVD s obsahem Internetu na kterých není porno, obsahují všechno co zvídavý pubescent potřebuje k intelektuálnímu vyžití (naopak porna není v tomhle věku nikdy dost), a pokud ne, stačí prošmejdit nějaká ta fóra, poptat se a problém je vyřešen.

Ten rozdíl ve kvalitě přístupu k informacím a jejich následnému sdílení je prostě o několik řádů. A nejde jen o to, že padl tvrďák socialistickej. Je to opravdu nepopiratelná zásluha Internetu. (A všeho toho ilegálního obsahu na něm, který způsobil, že se stal zajímavým pro masy, a tudíž ekonomicky dostupným.) Když jsem tu onehdy fňukal nad tím, jak jsou mí sousedi nevzdělaní a zabednění, byla to demagogie (tedy částečně, něteří jsou opravdu nevzdělaní a zebednění). Ve skutečnosti jsem byl donedávna předposlední ve vsi, kdo se mučil dial-upem -- všichni ostatní už dávno měli WiFi za vcelku rozumnou cenu.

Takže, i když, jak jsem už řekl, pořád záleží na tom kde bydlíte, alespoň částečně se situace díky Internetu a všemu tomu balastu kolem, mění. A určitě k lepšímu. Jen považte: Dneska je pro puberťáky mnohem snazší sehnat si nějaký ten zdroj zábavy. A to je v každém případě pozitivní. Ať už s Internetem dělají to či ono.

Ehm. Co jsem to chtěl vlastně říct?

Aha: V Londýně bylo moc hezky. Děkuji, pánové. Vám oběma. A abych nezapomněl: MaCu, moc kouříš!

3 komentáře:

BVer řekl(a)...

1. kuprextit -- no a ja myslel, ze uz nikdo nevi, co to slovo znamena. jeste nedavno jsem pri uklidu nasel zasutou lahev s vysumelym peroxidem.

2. Londyn mam rad, prestoze jsem ho zatim stihl grokovat asi jen z jedne promile. je to jedno z mist, kam se musim stale vracet, abych si uvedomil... co vlastne? je to tezko sdelitelny pocit.
snad jen: dojem na me pri teto navsteve udelala mj. obrovska tovarni hala v centru mesta, perfektne zrekonstruovana a vyuzita jako galerie a sverazne misto zabavy:
http://www.london-se1.co.uk/venue/3/tate-modern
neco takoveho by se v Praze asi nikdy nepodarilo -- pokud existuje nejaka technicka pamatka na lukrativnim miste, zustanou z ni jen obvodove zdi a vevnitr vybuji obchody nebo kancelare:
http://cestovani.idnes.cz/smichov-z-tovarny-na-vlaky-tovarna-na-nakupy-f3w-/igcechy.asp?c=A051215_181844_igcechy_tom

zrovna tak fascinujici mesto je Bristol. na jedne strane ospale, sotva pulmilionove mestecko s bohatou historii, na strane druhe vyznamne moderni technologicke centrum jihozapadu. jak to jde dohromady, to me neprestava udivovat.
http://en.wikipedia.org/wiki/Bristol
(omlouvam se za linky.)

Brno a Praha -- to je zamerna provokace, ne? ;-)

neda mi to, abych si nerypnul -- uz mas
dopsanou disertaci? nic, jen ze ses nam po obdobi odmlky zase rozblogoval.
a dalsi stulec: chtelo by to jeden promyslenejsi textik o Londyne a jeden nostalgicky o kuprexitu. please. ale napred se zastav na oddeleni pro vedu a vyzkum se vsemi vytisky a formalitami ;-)

jIRI řekl(a)...

Disertace: Docela jsem se rozepsal a už to směřuje ke zdárnemu dopsání. Doufám. To, ze blogám je důsledek právě té zvýšené aktivity v oblasti disertace :-)).

Text o Londýnu jsem měl rozepsaný. Ale došel jsem k závěru, že to není tak exotická destinace, abych o ní psal já, který tam byl jen jednou a tak krátce. Lépe než Koubský na aKB@large bych to stejně nenapsal :-)). Ale jak říkám, kdybys přesvědčil MaCa, který psát umí, ať už tvrdí cokoliv, tak to by bylo jistě zajímavé čtení...

A pokud jde o cuprextit (to Cu tam má svůj drobný význam, jak jsem si dodatečně uvědomil :-)): na to jsem včera neměl náladu. Je potřeba být takový rozněžněný a mírně splínovatý, aby to člověk vystihl správně :-)). Ale však to znáš :-)).

Jen by mě zajímalo, na co budou takhle se slzou v oku vzpomínat naše děti :-)).

Misha řekl(a)...

Taky mám rád Londýn a Opavu. Jedno je pro mě synonymem pro velký svět a druhé pro domov. A člověk by měl poznat obojí.