Časoprázdno

A povídá mi Mac, který přijel na skok do Česka: "Je to docela dobrý, ten tvůj deníček, ale moh' bys do něj psát častěj," a já potáhnu z cigarety a tvářím se opravdu státotvorně a BVer raději cucá svého Kelta a v Ragtimu je živo. A já si říkám: no jasně, i já bych chtěl psát každý den jeden vysoce kvalitní článek ve kterém vždycky řeknu něco nového a objevného, nebo se mu alespoň všichni povinně budou muset smát, jako to dokáže Ivo Lukačovič. Bohužel -- nějak mi to nejde.

Vlastně se dost divím, že tolik lidí, kteří si stěžují na absolutní nedostatek času, ho má dost na to, aby o tom psali tak sáhodlouhá pojednání na Internet, až z toho vznikne celý fenomén weblogů. Říkám si: Co vlastně všechny ty plniče vede k tomu, aby pár desítek minut denně věnovali plození textů s tak malým impaktem? A pak se podívám na svůj užasný život pendlera mezi prací a domovem a napadá mě: ale ovšem, blogy jsou kavárna Central Perk zinternetované generace X.

Jelikož nemáme čas na vysedávání po kavárnách, stvořili jsme si globální drbárnu, takovou technologickou pavlač (neřekl tohle tak před deseti lety Ondřej Neff? Hmm, velmi postmoderní...), kde si pěkně předneseme své nezávislé monology a můžeme jít spokojeně spát, aniž by nám šaty načuchly cigaretovým kouřem.

Chci říct: Macu, s periodou psaní to nebude lepší, spíš horší. Vysedávat v kavárně každý den, to už není nic pro mě...