úterý, března 01, 2005

Časový dluh

Přemýšlím teď o tomhle: kdy naposledy jsem myslel na to, co je teď, a ne na to, co bude někdy v budoucnu?

Chci říct: nemáte někdy pocit, že jsme my, lidé postinformační (ano, někdy v roce 1999 jsem se smál, že po postmoderně příjde doba informační a po ní nevyhnutelně postinformační; a vida, už jsem nejméně dvakrát na tenhle výraz v souvislosti se současností narazil), jsme úplně rezignovali na teď a přemýšlíme jen o budoucnosti?

Plánujeme, kam pojedeme na dovolenou ve volném čase, který nemáme, za co utratíme peníze, které jsme si ještě ani nepůjčili, jak bude vypadat naše kariéra za pět let, nebo jak zařídíme byt, až se vzmůžeme na něco lepšího, než co prodává řetězec s laciným šuntem Ikea. Nestaráme se o to, jestli jsme momentálně šťastní, nebo jestli děláme to, co nás baví. Skoro už se nedokážeme radovat z toho, co jsme dokázali, protože jsme stresováni plánem nabitým tím, co ještě dokázat musíme. Nedokážeme se zastavit, a fascinovaně zírat do slunce, nebo na noční oblohu (tedy ti z nás, kteří máme to štěstí, že ji v noci vidíme), protože se děsíme toho, že nám ten čas bude někdy v budoucnu chybět.

Je to trochu jako v tom starém vtipu, kde muž s okem přilepeným k hledáčku okřikuje manželku, aby ho nerušila, že teď natáčí na kameru, a že se na to podívá doma.

Takže si říkám: kdy se to zlomí? Kdy konečně dojdu do toho stavu, že se budu moci spokojeně zastavit, ohlédnout, a říct: Už jsem toho udělal dost. Teď si tady pěkně sednu na lavičku a s lahváčem ze sedmého schodu v ruce, se budu kochat vší tou krásou?

6 komentářů:

Andrej řekl(a)...

Na tuto temu som videl reportaz (tusim to bolo nieco o ostatnej Dalajlamovej navsteve na Slovensku) o tom ze budhisti nefotia. Je pre nich dolezitejsia pritomnost ako buducnost, alebo presnejsie pritomnost je dolezitejsia ako zajtrasie spomienky na pritomnost.
Podobne je to aj s minulostou. My povazujeme za mimoriadne cenne nieco co je stare. Niekde v Japonsku je oblast kde kazdy rok zburaju a postavia nanovo chram miestneho boha, lebo pre nich je nieco nove cennejsie ako nieco stare.
Preco je nasa zidovsko-krestanska civilizacia tak upnuta na minulost a buducnost a vobec sa nestara o pritomnost v ktorej zije?

hr řekl(a)...

j j před 4 rokama jsem četl zajímavou "manažerskou" knihu o time managementu a s překvapením jsem zjistil, že autor se zabývá tím, jak "ojebat" práci, získat čas pro sebe a jak změnit svůj žebříček hodnot... V té době jsem byl pod velkým pracovním tlakem a během cca 1 roku jsem (i pod tíhou dalších soukromých odálostí) dost změnil životní styl, včetně zaměstnání. Kniha byla v němčině a jmenovala se Wen du es eilig hast, gehe langsam (Pokud spěcháš, jdi pomalu).
Nemůžu sice mluvit o dokonalém užívání si současnosti, ale dalo by se říct, že hledím úplně jiným směrem, a vidím jinak, než dřív...

Anonymní řekl(a)...

> Takže si říkám: kdy se to zlomí?
az zacnes hulit ;)

JirkaB řekl(a)...

Mily jIRI. Ja bych asi doufal, ze se to zlomi uz dnes...
Ono, kdyz clovek porad specha, pak se ohledne za sebe a vidi jen ohnivou caru, tak se asi nema moc duvodu radovat, natoz z prijemne proziteho zivota. Ale protoze jsi se nad tim uz zamyslel, tak se asi zlom blizi. Ma otazka vsak zni, jestli to proste hodis za hlavu jako vetsina silenych zapadaku, nebo se radeji vydas jinym smerem...

Anonymní řekl(a)...

Jo a jIRI, muzes, prosim, neco udelat s temi pismeny ve prispevkovem jmene? Mi to zmrsilo, pardon zmensilo, pismenka.
JirkaB

Anonymní řekl(a)...

pardon jen preview..