Nezapomeňme

Takže dneska v Izraeli otevřeli nové muzeum holocaustu. To je určitě záslužný počin -- každé připomenutí minulosti je dobré proto, abychom se vyhli opakování stejných stupidních chyb v budoucnosti. Nicméně.

Nicméně mám pocit, že pro Izreael se holocaust stal jakýmsi klackem, kterým mlátí po hlavě každého, kdo by si dovolil zpochybnit jeho politiku. Zdá se vám, že Izraelci by třeba neměli okupovat některá území, která i podle zoufale a absurdně neschopné organizace OSN okupují protiprávně? Nebo že vyřešení problémů s palestinským terorismem by možná pomohlo, kdyby Palestinci nebyli zavření na územích, která jim Izrael vyhradil (připomínám, že dlouhou dobu se celé území státu Izrael považovalo za palestinské), jako dobytek v ohradě -- dnes navíc pět metrů vysoké a betonové? A co třeba fakt, že palestinci nikdy nedostanou povolení ke stavbě budov, tudíž že jsou všechny jejich stavby nelegální, tudíž je naprosto normální najet na ně s buldozery a srovnat je se zemí? (Podotýkám, že nejsem absolutně žádný specialista na problematiku izraelsko-palestinských vztahů, a že všechny tyhle zprávy mám z různých ne-mainstreamových časopisů a novin.)

Pak máte smůlu. Židé přeci byli postiženi holocaustem, tudíž je všechno v nejlepším pořádku.

Nemyslím si, že bych byl antisemita -- to samozřejmě o ničem nesvědčí, protože většina rasistů si myslí, že nejsou rasisté (pregnantně to popistuje ten známý politicky nekorektní fór ve smyslu "Nesnáším rasismus a negry") -- nicméně skutečnost, že libovolná politická návštěva Izraele začíná prohlídkou nějakého toho památníku nebo muzea holocaustu, mi příjde trochu zvláštní.

A obávám se, že nejsem v tomto názoru osamocen. Skoro bych řekl, že pokud něco přispívá k šíření negativních nálad ohledně Izraele, je to právě arogatní přezíravost, se kterou Izrael ignoruje jakoukoliv kritiku vznesenou na svou adresu. Problém je v tom, že jakýkoliv projev nespokojenosti a nesouhlasu, je okamžitě vydáván za znevažování obětí holocaustu, případně jako projev obvzláště nízké a zavrženíhodné rasové nesnášenlivosti.

Zvláštní je, jak nejrůznější média na tuhle hru ochotně přistoupila a jak je těžké najít třeba v českém tisku jakoukoliv negativní zprávu o Izraeli. USA také oddaně milujeme, přesto je možné přečíst si článek o stupidních američanech a jejich povedeném prezidentovi. O Izraeli nic.

Abych to nějak uzavřel, než budu považován za úplného židofoba, řeknu toto: určitě je dobře, že existuje tolik připomínek holocaustu. Jen bych, v rámci vyváženosti, navrhoval, aby alespoň v nějakých zapadlých koutech měst, byly také památníky obětěm ukrajinského hladomoru, při kterém Stalin nechal hladem pojít nějakých 10 miliónů Ukrajinců, nebo, abychom byli aktuálnější, nějaká ta pamětní deska, která by připomínala, kolik lidí denně zemře hlady v Africe, protože nám, bohatým Evropanům, nestojí za těch pár stovcek měsíčně odeslaných na humanitární pomoc.