Dobří holubi se vracejí

Napsal Morten v recenzi na Trickyho album Blowback (mimo jiné): "Pop je rychlej a krutej." A stejné je to s weblogy. Vzniknout, zazářit, pojít. Třeba dneska jsem si všiml, že svůj blog ukončuje Petr Koubský. Je to škoda, protože Koubský je jeden z mála lidí, kteří dokázali psát blog tak, jak si představuji, že se má psát: jistě povrchní a nepříliš náročné čtení, ale, probůh, žádné srdceryvné historky o tom jakou barvu měla autorova ranní stolice, nebo skoro-vtipné politické komentáře -- to už spíš snesu deset nachlup stejně zbytečných blogů o webdesignu než jednoho rádoby euroskeptika z Ostravy.

Koubský napsal, že se vypsal, a že ho už nějak nenapadá o čem psát, aby to nebylo trapné (nebo něco v tom smyslu). To chápu. Je to jako s elektronickými hračkami. Nebo alkoholickými smrštěmi na koleji. Po počátečním nadšení vždycky příjde stabilní fáze, následovaná ztrátou zájmu a opuštěním věci. Není na tom nic divného. Mě přestalo psaní mého prvního "e-zinu jednoho muže" bavit zhruba po osmi měsících, protože se mi zdálo, že forma i obsah se posunuly někam, kde jsem nechtěl být, protože přišlo léto a měl jsem spoustu jiné práce. A když člověk ztratí morálku napsat něco alespoň jednou za dva týdny, začít znova už je skoro nemožné.

Ale to nevadí. Věřím, že lidé jako Koubský nevydrží mlčet dlouho. Uvidíte -- on si odpočine, zregeneruje síly a do roka spustí blog nový. Třeba už ho nebude psát jako Petr Koubský, vynechá osobní detaily, které by ho umožnily identifikovat a tak dále. Ale my, kterým jeho psaní bude chybět, si ho zase najdeme a budeme rádi, že se objevil někdo, kdo píše skoro stejně dobře, jako svého času aKB.