neděle, května 29, 2005

Lucasova pomsta

Téma dne: poslední Star Wars (nebo jak se to teď vlastně jmenuje). Mno, jelikož můj názor na tento film vcelku přesně odpovídá tomu, co napsal (třeba na Novinkách) František Fuka, nebudu se tu zdržovat podružnostmi. Vcelku se mi ten film líbil, nejvíce jeho druhá polovina, kde se mluví málo, a když, ne tak pitomě jako v polovině první, souboje jsou samozřejmě supercool, drobné nelogičnosti, jako podivně fungující umělá gravitace v kosmoletu na začátku, nebo fakt, že jediové cítí kde co, ale kdo je Darth Sidius se musí dovědět až přímo od něj (a spousta dalších), se dá přehlédnout, protože jde samozřejmě o Star Wars. A na Star Wars se chodí a) proto, že jste někdy před pubertou viděli epizody 4, 5 a 6 (nebo alespoň jednu z nich -- třeba mně se povedlo celou sérii vidět až někdy ve dvaadvaceti), a příběh venkovského balíka, který se stal zachráncem galaxie vám tak učaroval, že teď zkousnete i vcelku průměrné filmy s nálepkou Star Wars už jen proto, že vám připomenou to báječné období, kdy jste snili o světelném meči a pilotování X-Wingu, nebo b) proto, že když už je na ten film takové reklama v televizi, měli byste jej vidět, abyste se pak před přáteli neztrapnili, až se zeptají "Co si myslíš o nových Hvězných válkách?".

Teď trochu obecněji. Četl jsem rozhovor s Lucasem v některém z posledních čísel Wiredu, a přišlo mi to, že se snad snaží stavět do pozice chudáka, který musel posledních deset let točit Star Wars, i když by se tak rád, ach můj Bože, věnoval nějakému nezávislému filmu. O tom, proč vlastně epizody 1, 2 a 3 vznikly, se toho namluvilo dost už dlouho před uvedením epizody 1. Můj názor (po různých dokumentech a rozhoverech které jsem o Georgi Lucasovi a Star Wars viděl nebo četl) je takový, že Lucas je a) technofil, který nedokázal odolat skutečnosti, že technologie konečně pokročily dost na to, aby Swar Wars vypadaly tak, jak si přál, b) člověk, který byl odezvou svého díla pohlcen tak dokonale, že ho začal brát vážně.

To znamená digitálního Yodu, který ve svých nejlepších momentech připomíná Flubbera s pohledem vymítače Ďábla, droidy, kteří sice vypadají skvěle, nícméně dementně pohvizdují a nechávají se ničit po tisících, klonované vojáky, kromě obličeje také zcela digitální, díky čemuž mají odporně nelidskou kinematiku a opravdu nemožně se pohybují v pozadí každého druhého záběru, přemrštěné používání rušivých pitomostí jako jsou digitální psi rvoucí se o kost, prchající minidroidi, a jiné jakoby vtipné součásti scény, nebo třeba vesmírné lodě, které spíš než tím, že za den dorazí z jednoho konce galaxie na druhý, udivují tím, že vydávající zvuky ve vakuu, vyrenderované do úplné dokonalosti.

A znamená to také zdevastovaní iluze vytvořené prvními třemi epizodami (tedy, jak to říct... myslím epizody 4, 5 a 6). U některých filmů, nebo knih, člověk chce vědět co bylo před tím a potom, protože cítí, že autor dokázal tyhle souvisloti promyslet tak, že to může být základní dějové lince prospěšné. U jiných děl je to naopak, protože víme, že zodpovězení otázek nikdy nevyváží nepodložené spekulace a nějak tušíme, ža každá věta navíc může věci jen zhoršit. Do první skupiny patří třeba Pán prstenů (a jeho předchůdce/následovník Silmarilion), do druhé (spolu s Dunou, a Matrixem, například), právě Star Wars.

Po shlédnutí původní trilogie, jsem byl naprosto spokojen. Zjevil se hrdina, našel si mentora a opravdu vtipného a šarmantního nohsleda, poznal svůj osud, prošel proměnou, postavil se nepříteli, zjistil, že se od něj vlastně skoro vůbec neliší, svou silou jej porazil, ale uchoval si přitom čistý štít, a nakonec určitě byla i nějaká ta svatba. Prostě dokonalý příběh. Příběh, který vám dá zapomenout i na gumového Yodu a jiné nedokonalosti v oblasti trikového zpracování. Příběh, který funguje i po dvaceti letech. Příběh vpravdě univerzální.

A to je právě ten problém: příběh. Sledovat, jak se z burana stane nejdůležitější osoba ve známém vesmíru, to je jistě zábávné a nadchne to spoustu lidí. Nadruhou stranu, sledovat, jak se z roztomilého chlapečka, který vyhraje naprosto zbytečné závody kluzáků, stane na každém kroku vraždí monstrum, to už taková zábava není.

Chci tím říct, že zatímco první trilogie byla kompaktní a uzavřená, ta druhá mi příjde zcela a totálně zbytečná. Je to jako by někdo natočil film o tom, co se stane po konci Klubu rváčů (nebo, jak říkáme my fajnšmekři, Fajt klabu).

To je jedna stránka věci: epizody 1, 2 a 3 především nikdy neměly vzniknout. (Dobrá, dovedu pochopit, že Lucas chce být politicky korektní, a tudíž Han Solo nemůže na Greeda střílet jako první, nicméně jedna věc je přepisovat scény, a věc jiná je natáčet další tři díly. Je to stejný rozdíl, jako mezi vzpomínámím na mrtvou milenku a jejím vykopáním z hrobu.)

Ovšem když už vznikly, měly se alespoň tvářit, že jsou v něčem lepší. Pokaždé, když se dívám na památnou scénu, ve které Luke Skywalker silou své zuřivosti udolává Darth Vadera (ke konci epizody 6), mám husí kůži a bytostně cítím, jak se blíží zlom, kdy se rozhodne na kterou stranu se Luke přidá. Na druhou stranu, u žádné bojové scény v nové trilogii, jsem nepocítil nic jiného než Wow, to jsou efekty, nebo Ale no tak, tohle jsou nějaké efekty?. Zkrátka: můj zájem o hlavního hrdinu se zcela vytratil. Protože vím jak to dopadne, nemohu ani předstírat, že mě zajímá, zda se z Anakina stane Darth Vader nebo ne.

Je to takhle: zatímco Luke si v každém okamžiku může vybrat, zda se přikloní k temné straně, nebo ne, Anakin na výběr nemá. Prostě se stane Darth Vaderem a tím to končí. Neexistuje jediný důvod proč mu fandit, protože už předem známe výsledek.

Ovšem to je postoj člověka, který viděl nejprve příběhy Luka, a potom až Anakina Skywalkera. Pro mě byla scéna, kdy se ukáže, v jakém je vztahu Darth Vader k Lukovi, osudový okamžik, nad kterým jsem pak mohl dlouho přemýšlet. Pro diváky, kteří podlehnou číslování, a uvidí Star Wars tak, jak jsou označeny, ztratí ona scéna na konci epizody 5 tu šokantní naléhavost, kterou měla pro mě. Skoro se mi chce říct, že Lucas, svou potřebou natočit prequely k původní sérii, totálně zničil účinek svého vlastního snažení. Místo aby odhalení vztahů mezi Lukem a Darth Vaderem a Lukem a Leiou bylo překvapující, stane se z něj pro generace následujících diváků Star Wars jen odzívané očekavané rozuzlení.

V tomto světle, jsou epizody 1-3 mnohem větším zlem, než se zpočátku zdály. Není to jen rozmělnění archetypálního příbehu. Je to jeho totální devastace závěru ještě před tím, než stačí přijít.

Měl bych v tuto chvíli asi učinit nějaký závěr. Problém je v tom, že nejsem s to posoudit Star Wars objektivně. Mají pro mě zkrátka určitou osobní hodnotu proto, že jsem epizody 4-6 viděl předtím než jsem viděl epizody 1-3. Nedokáži si představit, jak budou celou sérii vnímat lidé, kteří poctivě chodili do kina na "první" tři díly, a až nyní si půjčí další tři.

V každém případě: pokud jste Star Wars dosud neviděli, nebo o nich máte něco říct někomu, kdo je dosud neviděl, doporučuji toto: nejprve se podívejte na epizody 4, 5 a 6, a pak, pokud vás to zajímá, se třeba koukněte i na epizody 1, 2 a 3. Nicméně, pokud je vynecháte, rozhodně o nic nepříjdete.