Evoluce!

Ale jistě, o paralelách mezi biologickou a technologickou evolucí se toho napsalo a namluvilo tolik, že snad ani už není co dodat. Nicméně jednu drobnou poznámku si neodpustím.

Vždycky jsem si myslel, že výhodou technologické evoluce je skutečnost, že je, narozdíl od té biologické, řízena (dokud někdo neprokáže existenci Velkého Hybatele, svistot Occamovy břitvy ho nemilosrdně vyhání z tohoto vesmíru, a to, že jediné, co se po všech těch miliónech let vyvinulo ze zárodečných améb, jsou bloggeři, je čistě dílem náhody, a ne nějaký obvzláště povedený vtip Vyšší Moci, jakkoliv to tak vypadá). Tedy myslel jsem si, že technologická evoluce může slučovat to nejlepší z různých vývojových větví, a že díky tomu může vytvářet stále lepší produkty, a že se vyhne tomu, aby zahazovala jednou vymyšlená optimální řešení problémů. Zkrátka že počet slepých uliček by se měl s časem zmenšovat.

Samozřejmě je to nesmysl, protože co příroda nedokáže kvůli absenci inteligence, my jsme si znemožnili její přítomností. Takže dobrá řešení jsou patentována, z různých politických důvodů ignorována, nebo z rozličných neznámých příčin nahrazována druhořadými, navíc často i dražšími.

Jeden příklad za všechny, lze najít v oblasti kapesních počítačů. Nejprve tu byly různé elektronické diáře a organizéry, které měla klávesnici a "pasivní" displej (říkejme tak displeji, který není dotykový). Pak společnost Apple přišla s Newtonem, který byl samozřejmě drahý a ve své cihlovité inkarnaci nepoužitelný (jakkoliv to byl, ve své době, impozantní nápad). Newton přinesl dotykový dosplej a neměl klávesnici, protože nač by byla uživatelům klávesnice, když Newton umí rozpoznávat písmo (a co jsem četl, tak to bylo asi jediné PDA, které to opravdu umělo).

Souběžně s tím Psion povýšil diáře na kapesní počítače, a se zachováním klávesnice přijal i myšlenku dotykového dipleje, který se k některým úkolům hodí přeci jen o něco lépe než klávesnice, a vznikla tak legendární a dosud nepřekonaná série kapesních počítačů vrcholící typem Psion 5mx.

Někdy v té době také vznikl Palm, který nejspíš vykradl dobré nápady z Newtonu, přičemž nevážil půl kila a nejspíš byl i levnější (není tak těžké být levnější, když je vaším konkurentem Apple). Palm neměl klávesnici, a popravdě řečeno ani rozpoznávání písma. Ano, když jsem si svého Palma koupil, domníval jsem se, že graffiti je schopno rozpoznávat písmo, nicméně jsem se mýlil, a po pár měsících používání jsem zjistil, že neexistuje způsob jak do Palmu vložit text jinak, než pomocí PC.

Pak si trhu s kapesními počítači všiml Microsoft, a stejně jako člověku, který má kladivo, všechno připadá jako hřebíky, i v Microsoftu se zrodila myšlenka natlačit do kapesního počítače Windows. Nejprve tedy vzniklo několik zajímavých kapesních počítačů především od hp (tehdy ještě Hewlett-Packard, samozřejmě), které měly příjemnou velikost i klávesnici, nicméně nakonec se vývoj WindowsCE zvrhnul ve snahu zlikvidovat Palm, a tak začala všechna PocketPC vypadat jako odulejší Palmy a klávesnice byla slavnostně prohlášena za mrtvou.

V současnosti jsme ve stavu, kdy na trhu existuje prakticky jediné zařízení ve velikosti vhodné do kapsy vybavené klávesnicí: Sharp Zaurus, který ovšem oficiálně existuje jen na asijských trzích. Z druhé strany se k němu přibližují sub-notebooky, nicméně ty trpí dědictvím z PC, a tudíž spíš než skutečná použitelnost je u nich důležitý takt procesoru a podporovaná verze DirectX vestavěného 3D akcelerátoru.

Ach, samozřejmě nikomu neberu jeho právo dlouhé hodiny smolit pomocí miniaturního stylu pár odstavců textu do současných PDA, nicméně je s podivem, jak snadno výrobci kapesních počítačů rezignovali na použití klávesnice a snaží se ji nahradit psaním na displej.

Přitom psát na displej PDA je mnohem nepřirozenější než mačkat palci klávesy. Abstrakce elektronického listu papíru tu selhává nejen proto, že systémy rozpoznávání písma jsou v současné době zoufale stupidní (a dokud budou nutit uživatele učit se nějaké speciální znaky, nebo postupy psaní, místo aby se samy přizpůsobily jeho zvyklostem, nebude to lepší), ale i skutečnost, že zatímco ruka při psaní na papír většinou leží opřená o stůl, u PDA buď a) volně poletuje vzduchem sem a tam, nebo b) je zkroucená proto, že zatím nikdo nedokáže vyrobit důstojně tlusté PDA, dost znesnadňuje provádět to, co výrobci PDA vydávají za zcela přirozené: totiž napodobovat psaní perem po listu papíru. Dále je tu fakt, že papíry lze různě klást vedle sebe, propojovat je, nebo stránky volně otáčet a dělat všechny ty ostatní úžasné věci, které s papírem denně děláme, aniž si to uvědomujeme, a které s PDA prostě dělat nelze.

Ale zpět k přirozenému výběru technologické evoluce: Pokračující zmenšování laptopů naznačuje, že ekosystém počítačů do kapsy nakonec opět dospěje do ustáleného stavu (naštěstí riziko bezklávesnicových TabletPC se povedlo šťastně zažehnat, a tak místo skutečných TabletPC máme spíše notebooky s otočným dotykovým displejem) a že nejlepší dosud známé řešení vkládání textů do počítačů (tedy klávesnice), bude rehabilitováno. Nicméně celá ta oklika s bezklávesnicovými počítači mě přesvědčila, že ať řízená, nebo ne, evoluce je prostě evoluce, a bez zbytečných odboček a slepých cest se neobejde.

A v mezičase mi asi nezbyde nic jiného, než se porozhlédnout po bazarech, a koupit si nějakého toho zachovalého Psiona...