úterý, září 13, 2005

Living sci-fi

Nevím jestli je to tím, jak se usazuji, a dostávám se jaksi mimo okruh podobných věcí, ale v poslední době mě čím dál tím časteji přepadá pocit, že žijeme v nějakém SF románu. Máme už zobrazovací jednotky jako vystřižené ze StarWars, letadla vybavená laserovými kanóny (zde spíše ve stádiu vývoje, ale pravdou je, že americká armáda už má laserový kanón na sestřelování raket namontovaný na náklaďáku), a kdyby tohle nebyl fake, měli bychom i to ukládáni dat do krystalu (místo toho máme holografické disky, které také nejsou k zahození).

Kdo by si před pěti deseti lety pomyslel, že tohle všechno se povede realizovat (alespoň laboratorně) už v roce 2005?

Jsem z toho na rozpacích, protože jak vývoj pokračuje, a) je nahlodáváno moje přesvědčení, že Ray Kurzweil se mýlí, a že žádný exponenciální růst nás nečeká (a popravdě -- pokud si to pamatuji správně, tak on stejně popisuje spíše geometrickou řadu, než skutečnou exponenciálu), b) je pro mě stále obtížnější se orientovat v tom, co skutečně existuje, a co si vymyslel nějaký vynalézavý vtipálek (ještě před pár lety jsem se posmíval BBC, když si naběhla na bramborový server, a dneska už mám sám problém rozpoznat, co už je a co ještě není reálné).

Čímž se dostáváme ke stokrát ohranému tématu jak poznat hoax od reálné zprávy, a jestli se dá věřit v této podivné době vůbec nějakým autoritám. Postmoderna si žádá nevěřit nikomu, a pro jistotu ještě všechno referencovat, abyste případně za blba nebyli vy sami, ale člověk, kterého linkujete. Problémem zůstává, že takto nastavený systém neumožňuje žádné skutečně vlastní postoje k tématům, protože vše je protivně relativní a nakonec mohou mít pravdu všichni najednou.

Ale zpátky k tomu SF. Když tak sleduji rostoucí množství skutečně realizovaných šíleností zmíněných v SF literatuře a filmu (ono je to sporné -- kradou nápady vědátoři ze SF, nebo SF tupě opisuje od vědátorů?), říkám si, kdy konečně příjde na řadu ten nejdůležitější vynález všech SF z šedesátých sedmdesátých let? Ptám se: Kde je, sakra, můj pojízdný chodník?

4 komentáře:

BVer řekl(a)...

Postmoderna je výmysl intelektuálů s humanitním vzděláním, kteří vlastně nerozumí ničemu, ale potřebují vypadat, že jsou nad věcí. :-)
Postoje jsou na nic, důležitá je realita, jejíž složitost je závislá na zvoleném měřítku popisu. O daném problému je možné zjistit libovolné množství informací. Čím víc toho víš, tím relativněji a více "fuzzy" se ti to jeví. Pak je ale postoj jen věcí kontextu -- tj. v jakém rámci se danou skutečnost chystáš posuzovat. Pravdu pak mohou mít všichni, protože každý vidí jen tu svou část celku. No a co? Je foton částice nebo vlna?

Nejnebezpčnější je pevné stanovisko opřené o jednoduchou odpověď na kontroverzní otázku. :)

jIRI řekl(a)...

Postmoderna: Další pěkně postmoderní definice :-).

Postoje: Myslím, že nemáš pravdu (když se tedy budu tvářit, že jsi to myslel vážně). Možná že můj postoj ke globálnímu oteplování nemá absolutně žádný vliv na to, že se grónský ledovec rozpouští, nicméně může ovlivnit mé chování, které k tomu rozpouštění vede... Neboli: ve světě, kde bychom jen sbírali informace jsou naše postoje irelevantní, ovšem pokud můj postoj ovlivňuje mé chování, pak je to zatraceně důležitá věc. Nebo něco v tom smyslu.

Pravda: To ovšem připouštíš, že jeden fakt lze interpretovat zcela opačnými způsoby, a že je to vlastně v pořádku. Je to jako bych řekl: Pod zemí lze najít fosílie. A jedinec A by z toho vyvodil, že to dokazuje správnost evoluční teorie, zatímco osoba B by řekla, že to dokazuje, že Bůh byl při stvoření důsledný.

BVer řekl(a)...

Postmoderna: ono je strašně snadé vypouštět kolem sebe mlhu jako např.: "podle současného diskursu se zdá, že věda vypráví příběhy" -- většinou jde jen o prázdné pozérství.

Postoje: ale jistě, postoje prostřednictvím našich akcí mohou ovlivňovat realitu, měl jsem na mysli spíš opačný konec tohoto vztahu, tj. formování postojů: skutečnost je nezávislá na tom, jaká postmoderní moudra o ní vyslovujeme. Nakonec se vždy ukáže, že to, co jsme si mysleli minulý rok, je pouhým přiblížením pravdě, a že skutečnost je mnohem zajímavější a složitější.
Spíš jde o to vybrat si správný kontext, v němž mohou být naše tvrzení o daném jevu pravdivá -- a o něj pak opírat své postoje, s plným vědomím toho, že daný kontext je nutně zjednodušením a "relativizací" pravdy. Často takhle neuvažujeme a na kontext zapomínáme -- většinou to vadit nemusí, u "základních otázek" to vadí velmi.

Že lze jeden fakt interpretovat opačnými způsoby, je bohužel normální a dokazuje to jen odlišnost kontextů obou interpretů. Netvrdím, že je to v pořádku, ale nedá se s tím asi nic dělat. O osobě A mohu tvrdit jen to, že si o fosiliích myslí to, co já, zatímco o osobě B tušíme, že je to katolík.
Jen té fosilii je to jedno :-)

jIRI řekl(a)...

Postmoderna: Asi se shodneme, že postmoderní filozofování je pěkně pitomá zábava, a většinou má snad až zápornou informační hodnotu. Nicméně si myslím, že nálepka "postmoderní" má svůj smysl, protože dokumentuje stav společnosti jako celku (ať už to znamená cokoliv :-).

Postoje: Já jsem měl na mysli takové to Learyho (?) "Mysli globálně, jednej lokálně", kdy záleží na osobních postojích jednotlivců, kteří se mají angažovat v procesu zlepšování celku.

Pravda vs fakta: To je na dlouhou a nejspíš zbytečnou debatu :-)).