Unreal

Takže mi to psaní opět nevyšlo jak jsem chtěl a dokončení poznámek z cest se krapánek opozdí. Důvody jsou všelijaké -- od toho, že jsem byl utahaný a neměl na vysedávání u počítače chuť, až po sledování těchhle úpadkových televizních formátů, nebo jak vlastně my venkovští intelektuálové označujeme reality-show.

Když už jsem u toho: Přemýšlel jsem, jak to, že se na to vůbec dokáži dívat. Původně jsem myslel, že jde o podobný typ pro mě nesnesitelné úchylnosti, kterou nepostrádají teenagerovské komedie, ve kterých hlavní roli hraje něčí sperma a obnažené prsy méně známé herečky. Pak jsem si ale uvědomil, že antirealita reality-show (sleduji ty ve vile) je jiná. Jistě, nic nedává smysl, všechno se děje podle nějakého plánu kterému nerozumím, lidé se chovají podivně. Ale celé to připomíná spíš uhrančivou psychotičnost Dickova Temného obrazu, než cokoliv jiného. A ta se mi naopak líbila moc.

Nicméně možná ještě zajímavější než sledování těch pár lidí, kteří se dobrovolně nechali na tři měsíce zavřít do klaustrofobicky malého prostoru, kde tak porůznu intrikují a sprostě si nádávají, je reakce, kterou uvedení reality-shows vyvolalo v českých médiích. MF DNES ve své vysoké kvalitě opět sklouzlo o něco blíže k opravdovému bulváru, vzniklo několik stránek na Internetu, které doprodrobna rozpitvávají doslova každý prd, který soutěžíci vypustí na světlo boží, a ovšem, z morločích děr vylezli povznešení intelektuálové, aby nás poučili, jak zhovadilý národ jsme, když tolik času trávíme nad něčím tak uboze podřadným.

Jako tenhle chlapík v aktuálním čísle Reflexu (nestojí mi ani za to, abych se podíval jak se jmenuje), se chlubil, jak se mužně díval na dokument o stavění přehrady na řece Colorado, místo aby šmíroval přehlídku labilních povah. Nuže, milý pane, čučení na televizi je stupidní zábava ať už se díváte na cokoliv. Jde jen o to, jestli má člověk (jak malebně říkají Američané) koule na to, aby si přiznal, že magickému oku se prostě odolat nedá, a že někdy je lepší unavený organismus regenerovat něčím vysoce nenáročným, než se snažit být za prudce uvědomělého estéta za každou cenu.

A tak se po večerech věnuji sledování bílých myšek v akváriu, než abych plodil intelektuálně závažné texty.

A víte co? Nestydím se za to!