čtvrtek, března 09, 2006

Nad propastí

Ó, ano, to víte, že se samolibě usmívám, a spokojeně si mumlám Já jsem to říkal. Jak to bylo v traileru k filmu Hannibal? How long can man stay silent, before he returns to what he knows best? Tak nějak?

V každém případě, po té, co jsem si přečetl pár příspěvků na jeho novém, a několik posledních z jeho starého blogu, dospěl jsem k názoru, že Petr Koubský je nějak depresivní. Už jen ten název -- Gazing into the Abyss, nebo ty citáty z Nietzscheho a Orwella. Takhle se tedy, podle mého názoru, spokojený člověk neprojevuje.

Což mě vede k otázce, zda je nutné, aby dnes byl každý intelektuál pesimista. Nebo lépe: může být dnes intelektuál šťastný? Rozumějte: devadesátá léta nenávratně skončila, turbani chvalořečí Hitlera a ptačí chřipka z humny. Copak v tomhle může kultivovaný bílý vzdělanec pociťovat nějaké štěstí? Kde jsou jeho jistoty, tak důvěrně známé jistoty konce předminulého století, kdy stačilo vystudovat, získat místo na nějakém úřadě a pak už jen po večerech filozofovat s pozorně naslouchající, okouzleně přikyvující a přičinlivě štrykující manželkou u nohou?

Ale vážně: Jakkoliv jsem příliš mladý na to, abych si pamatoval více než jeden, příjde mi, že se tyhle výkyvy od hlubokého optimismu k nesnesitelné depresi opakují v jakýchsi vlnách, dlouhých řekněme sedm až osm let. Až do konce roku 1999 jsme zažívali obrovskou euforii z konce studené války, otevření hranic, Internetu, boomu technologií a tak dále a tak podobně. Pak ovšem bublina splaskla, letadla narazila, válka znovu začala, osobní svobody začaly ustupovat jako zjara sníh, a nepamatuji se, že bych někde četl nějakou alespoň optimistickou, když už ne exaltovaně nadšenou esej (s čestnou vyjímkou optimistů z povolání na serveru Transhumanismus.cz, ale ty jsem už v době, kdy u nás BVer začal transhumanismus propagovat, považoval za obvzláště podivnou sektu).

Jestliže devadesátky pro mě charakterizovalo technooptimistické blouznění Wiredu, tohle desetiletí se nese zcela ve znamení sžíravého sarkasmu The Register. Řeknete si: to není velký rozdíl, nakonec oboje se točí kolem počítačů, Internetu, a tak trochu kolem všeho ostatního.

Ale, zatraceně, pro mě je to rozdíl opravdu propastný.

4 komentáře:

Andrej řekl(a)...

Skocil som odtialto na The Register (nejako som nemal chut na technooptimizmus Wired) a top sprava - google kupil writely.com. Dokonca aj technopesimisti (realisti) z The Register mozu cloveka potesit.
Btw: preco vpravo v zozname blogov chyba Gazing into abyss?

akb řekl(a)...

Původní záměr byl udělat pořádnou inventuru možných konců světa, proto ten název. Ale nějak se k ní nemůžu dostat, pořád mě od toho něco rozptyluje... takže možná nakonec takový pesimista nejsem. Staré časy ovšem skončily, to ano: to dlouhé krásné devatenácté století s předplaceným křeslem v opeře a nízkou životní pojistkou. Ač jsem to nezažil, stýská se mi po tom.

jIRI řekl(a)...

Ad konce světa: To neznamená, že nejste pesimista. To znamená, že jste zaměstnaný pesimista, který rezignoval na osvětu :->>.

Ad 19. století: Ano, i mou nejoblíbenější literarní fikcí jsou novoviktoriáni v Diamantovém věku. Nanotechnologie v cylindru, to má něco do sebe...

BVer řekl(a)...

Zřejmě jde o konec zlatých devadesátých -- z určité perspektivy to mohly být staré dobré časy pro naši generaci.
Nové zlaté časy možná nastanou s rozvojem nano-bio-info-tech, až se mladí a tvůrčí podnikavci chopí svých příležitostí, podobně jako se poštěstílo dotcomovcům. Nutná podmínka dobrých časů je, aby prudiči, majitelé intelektuálních a nahrávacích práv, právníci a politici byli v závěsu a nechápali, oč tu běží. Těším se na to, třeba se toho i dožijeme :-)