Až za ušima

Tak jako každá generace, i my, poslední z Husákových dětí, máme své strachy a obavy. Naši rodiče se báli atomové války, nonkonformity a nedostatku toaletního papíru. My, zrození v báječně normalizovaných 70. letech, přivyklí konzumu, volnému trhu a otevřeným hranicím, máme své strašáky někde úplně jinde.

Tak třeba já se teď snažím setřídit své tři nejhorší obavy abstraktnějšího charakteru (tedy ne takové ty normální, jako je panická hrůza z chodců a cyklistů, když jedu autem, nebo obavy z dialerů, spywaru a nezalátaných děr ve Windows), a stále se nemohu rozhodnout, co z té trojice je horší.

Jen považte:

Zaprvé tu máme tuhle ptačí chřipku. Naděje, že nějak sama o sobě vymizí už definitivně padla, a teď jen otázkou, kdy přesně začnou lidé umírat. The Register, s cynismem sobě vlastním, nabádá obyvatele Británie ke vstupu do armády nebo do zdravotního sektoru, protože právě zaměstnanci těchto (a jim podobných) institucí dostanou některou z pár miliónů dávek vakcíny, kterou britská vláda nakoupila. Naše exekutiva, samozřejmě, má mnohem důležitější věci k řešení (třeba jak přinutit pár tisíc fanoušků techna, aby se z nějaké zapadlé louky přesunili co nejrychleji do Prahy), a tak o očkování proti ptačí chřipce u nás zatím není slyšet nic. Jsem opravdu zvědav, kdo vyvodí osobní zodpovědnost v podobě nasupené omluvy v televizi, až budou nemocnice plné nejen umírajících nemocných, ale také zdravotnického personálu, až se vyděšení lidé pustí do rabování, nebo až v celé zemi vypadne elektřina, protože zaměstnanci elektráren ulehnou na smrtelná lože.

Zadruhé je děsivá situace kolem ropy. Někde ve Wiredu (nejspíš ve Wired News), jsem četl dojemnou historku o chlapíkovi, kterého Shell (nebo podobná společnost) zrazovala od zveřejnění studie, ve které s poměrně vysokou přesností (s nějakou akceptovatelnou odchylkou) určil, kdy se těžba ropy v USA překlopí přes maximum a začne klesat. Při použití stejné metodologie na celosvětovou těžbu ropy, prý vychází maximální hodnota těžby někdy na rok 2006 až 2007. To je opravdu znepokojivé. Včera se sice na Radiožurnálu dušovali, že cena ropy 250USD za barel nikdy nedosáhne, ale víte jak to chodí. Až několikanásobně zdraží všechno zboží které je na ropě závislé (od dopravy, přes plasty, až po ještě máslovější margaríny), to bude teprve mela.

A konečně zatřetí jsou tu klimatické změny. Jsem stále více přesvědčen, že my se ještě dožijeme toho, až se Holanďané budou stěhovat na kánoích do Česka, a že nám z toho opravdu nebude veselo. A to raději nemluvím o tom, co se bude dít, až začne docházet pitná voda.

Ach, samozřejmě, takto rozšafně podáno, to vypadá jako ohromná legrace, ale věřte mi: opravdu jsem občas paralyzovaný strachem, že tohle prostě nemůžeme nikdy přežít.