Any given monday

Více méně periodicky (tak jednou za půl roku), kontroluji nové články na first monday. A musím říct: Je to dlouhodobě nejlepší webzin jaký znám.

Od té doby, co jsem jeden webzin pro absenci autorů sám pohřbil, vím jak je těžké něco takového dělat, a jak záslužná a zároveň nevděčná práce to je. Samozřejmě, dneska máme všechny tyhle weblogy a tak podobně, nicméně pracovat na nekomerčním webzinu podobné kvality jako je first monday, je můj velký sen.

Důvod, proč webziny skomírají, je podle mně v pevně definovaných požadavcích na kvalitu textů. Tak před třemi lety, když jsem ještě žil blaženým životem postgraduálního studenta, měl jsem dost času na to, abych věnoval dva tři týdny průzkumu tématu, o kterém jsem se chystal psát, abych si koupil nějaké knihy a za dvě noci je přečetl. Díky tomu jsem byl schopen tak jednou měsíčně napsat článek, u něhož mi slovo článek nepřipadlo nepřístojné.

Dnes tolik času nemám. A příjde mi, že ani nikdo jiný. Jistě, každý, kdo cítí, že má co říct, si vede blog, a zhruba jedno procento bloggerů opravdu má něco ke sdělení, nicméně i to jedno procento zajímavých textů je povrchní, přímo z něj čiší absence oponentury, a vůbec, na to, jak důležitá a zajímavá témata se občas ve weblozích objeví, je jim věnováno příliš málo prostoru.

Je to už nějaký týden, co si Petr Olmer stěžoval na svém weblogu, že jsem zbaběle ukončil diskusi o CASE nástrojích. Je to takhle: pustil jsem se do toho tématu zoufale nepřipravený a kontakt s oponentem, který se mi zdál informovanější než jsem byl v tu chvíli já, mě vylekal a proto jsem z diskuse raději utekl, než bych riskoval veřejnou potupu.

Webzinu se něco takového stát nemůže už jen proto, že nikdy nepublikuje text, o kterém redakční rada (říkejme tomu tak) má pochybnosti.

Jenže kdo je dneska ochoten (nebo schopen) psát pro webzin, který mu jeho text třikrát vrátí k přepsání pro nízkou úroveň?