Vánoce, vánoce... WTF?

Ach, ovšem, máme tu Vánoce. Rádia hrají pořád dokola unylé vánoční písně, venku zuří vánoční nálada, v supermarketech roste riziko dopravních nehod přetížených nákupních vozíků. A pak jsou tu samozřejmě takové ty drobnosti jako vánoční stromy, nebo tyhle mrňavé žárovičky, kterými si lidé, z bůhví jakého důvodu, omotávají domy a přilehlé objekty (přemýšlím, že na příští vánoce si 10'000 takových žároviček koupím a složím z nich nápis Můj příspěvek ke globálnímu oteplování).

Ovšem asi nejvíce stresujícím vánočním rituálem (kromě objíždění supermarketů a jiných obchodů za účelem nákupu vánočních dárků) je pro mě obřadní obětování kapra. Jednak mi maso z ryby, která plave v dioxinovém rybníce a sežere kdejaké svinstvo, které do něj spadne, příliš nechutná, dvak se při pohledu na to tupé zvíře nikdy nedokáži přinutit zručně zasunout nůž za žábry a dvěma prudkými pohyby mu amputovat hlavu (mlácení ryby po hlavě je pro sraby, kteří věří na hlouposti jako je bezbolestná smrt).

Tak tak. Nedokážu prostě zabíjet zvířata. Nedokážu ani zaříznout kapra, ani zašlápnout myš, ani vzít králíka po hlavě topůrkem od sekyry, ani zabít psa rýčem.

Určitě to už nějaká chytrá hlava vymyslela přede mnou, nicméně se domnívám, že tohle separování produktů zabíjení (tedy především masných výrobků) od zabíjení samotného, má co dělat s naší schopností žít ve městech s několika milióny obyvatel. Ta změkčilost (která je samozřejmě jen povrchová -- jak se říká: civilizaci od barbarství dělí dva dny bez elektřiny a tři obědy), má nejspíš za následek, že se krizové situace snažíme řešit jinak, než pomocí rány do hlavy palicí.

Nicméně příjde mi, že to, že nevidíme, jak se v slepičárnách elektrickým proudem provádí genocida kuřat, která byla vykrmena pozůstatky jiných kuřat, nemá úplně ten účinek který bychom chtěli. Třeba mně osobně ve filmu vadí mnohem víc zakňučení zastřeleného psa, než obvzláště brutální vražda spáchaná na člověku.

Asi jsou věci, které se na lidech nezmění. Ani o Vánocích.