čtvrtek, prosince 23, 2004

Ne, opravdu nejsem mrtev

Obvykle se po týdením (a delším) výpadku v příspěvcích, píše něco jako Ne, nejsem mrtev, jen jsem... a následuje nějaké vysvětlení proč dotyčný tak dlouho nic nenapsal. Hm. Nevidím jediný důvod proč něco takového psát, takže se jen zmíním o tom, že kvalita našeho zdravotnictví zdaleka není taková, jak by si jeden představoval.

Například koncem minulého týdne (po několika dalších dnech, kdy jsem se vracel domů lehce před půlnocí), mě zchvátila jakási podivná střevní choroba (jejímiž příznaky bych se tu mohl dlouze zaobírat, ovšem byl by to asi poslední příspěvek, který by si ode mne většina čtenářů nadlouho dopřála). V neděli už to nešlo vydržet a tak jsem v pondělí pěkně zostra vyrazil ke svému obvodnímu lékaři. Po příjemných třech hodinách v čekárně (opravdu existují chvíle, kdy nelituji, že jsem si před dvěma lety koupil Palm), jsem se dostal do ordinace, a značně nesměle popsal své příznaky.

Rozumějte: jsem velmi špatný pacient. Když mi byla diagnostikována alergie na včelí bodnutí, tak místo abych se snažil vytěžit z toho co nejvíce, celý rok jsem nechodil na provokační terapii, následkem čehož jsem u přezkumu zdravotního stavu působil dost trapně s jediným malým papírkem téměř doslova opakujícím loňskou diagnózu (ovšem narozdíl od mnoha majitelů obsáhlých lékařských zpráv, obsahujících ty nejděsivější choroby jaké kdy zdravotní pojišťovny dovolily zaregistrovat, jsem já byl shledán základní vojenské služby neschopným).

Nebo když mě pak týden před svatbou píchla včela, v důsledku čehož jsem začal opuchat a dusit se, byv sousedem převezen do přilehlé nemocnice, kde mi na chodbě připojili ke krevnímu oběhu kapačku kalciovky, což vedlo k tomu, že jsem se sice neudusil, zato jsem upadl do krátkého bezvědomí, jež vyvrcholilo mým umístěním na jednotku intenzivní péče, a následným přesunem na dožívací oddělení -- ehm, pardon -- internu, po zhruba třiceti minutách vydal jsem se hledat člověka, který by mi vrátil mé osobní věci, protože jsem došel k závěru, že další setrvání v onom ústavu národního zdraví by vedlo pouze ke zhoršování mého zdravotního stavu.

Ale zpět k pondělku: lékař, do jehož evidence jsem se zapsal, nedle poznal, že jsem udělal dietickou chybu, a že vlastně není důvod k obavám. Dostal jsem recept na nějaké léky, tři dny neschopenky a už jsem byl z ordinace venku (stále nechápu, co ostatní lidé u doktora dělají tak dlouho -- já se tam nikdy nezdržím déle než pět minut).

Takže jsem se dovlekl do práce, abych odevzdal lístek s modrým pruhem a vyřídil pár urgentních emailů, doploužil se na autobus domů, složil se do postele a dvanáct hodin spal. Do středy jsem se nějak dal dohromady, a dneska už jsem jako rybička.

Jen mě mrzí, že jsem svou dietickou chybou stačil nakazit zbytek rodiny a půl okresu (jak manželce referovala sousedka pracující v lékárně).

Inu, jak říkám -- kvalita našeho zdravotnictví zdaleka není taková, jak by si jeden představoval.

3 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Ona povestna kvalita naseho zdravotnictvi je mirne demonizovana. Souhlasim vsak, ze rozhodne nijak uspokojiva. Kuprikladu bych se rad dozil toho, ze nebude blizka nemocnice popotahovana za vrazdeni svych pacientu(rozhodne tim nechci rici, ze by se to melo tutlat :) ) a ze se v ni na odvoznou sanitku nebude cekat tri a vice hodin. Ne, ze by me to nejak vadilo, jako cloveku se schopnosti prezit transport autobusem, ale deda me zeny se tam tri tydny lecil a na zaver, sotva se trochu spravil, pak pri cekani na odvoz dostal housera a ted se z toho doma vspamatovava druhy tyden. Tak a i jinak bych mohl pokracovat dost dlouho abych vsechny otravil...
Mimo toho smyslu prosteho nadavani na zdravotnictvi bych se rad optal, jaka drobna "dieticka chyba" to byla? Nebyla to nahodou strevni chripka?
Ptam se jen ze zvedavosti a uznavam, ze mi do toho nic neni...

JirkaB

Anonymní řekl(a)...

No, a co se Vám na tom nelíbí, milý brachu :-) . Podstatné je (IMHO), že do středy jste byl zdráv.

Mohlo by se samozdřejmě bazírovat na přesné diagnose a hledat bacily ve Vaší stolici, případně viry, které jsou ještě častější, ale o to hůře prokazatelné.

To by jistě trvalo déle než do středy, a pokud by jsme byli pečliví (jsem lékařem, tedy proto ten jemný nesouhlas s Vámi - nic ve zlém), tak bychom Vás vyšetřili opravdu důkladně.

Výsledkem by mohla být přesnější diagnosa, stejné léčení a stejné nakažení zbytku rodiny, které jste možná stihl nakazit ještě před pondělkem. A samozdřejmě značně vyšší náklady.

Mohli bychom se dokonce upnout více na diagnosu, nežli na léčbu Vašich obtíží ... no ale to obvykle neděláme.

Takže suma sumárum, hlavní co vod felčarů člověk chce, je aby mu bylo lépe co nejdříve, a to jak se zdá zde splněno bylo. A že Vás praktik odbyl diagnosou dietní chyba? Ono taky většina těhle potíží je způsobena, že jste zblajznul něco, co jste neměl (třeba s nějakým tím virem nebo bakterií). Tak mu to zase tolik za zlé nemějte.
Hezký zbytek svátků (je 29.12.2004)

Anonymní řekl(a)...

Mily pane MUDr. Bylo by fajn, kdyby se ony "dieticke chyby" stavaly koloritem nasich ordinaci jen v pripade nejakych neskodnych, i kdyz neprijemnych, strevnich obtizi. Bohuzel se, cim dal tim vice, dostava na povrch, ze tu a tam lekar posle pacienta s napr. akutni apenditidou domu. S tim, ze ho vysetri zitra a podobne pripady, nad nimiz clovek krouti hlavou, div ze mu neupadne. Domnivam se, ze pokud by se udelal podrobny pruzkum negativnich zkusenosti s lekari, nenasla by se rodina bez divokych historek. Ale abych nebyl tolik jednostranny musim dodat, ze ony neprijemne zazitky byvaji obvykle pribarvene jak primlzenymi vzpominkami, tak tim, ze pacient se nestava pacientem proto, ze je mu dobre, ze :-)

Nezapomenme ani na to, ze pacienti nebyvaji odbornici, a ze do problematiky lecby nevidi a proto ji kolikrat hodnoti zkreslene. Jenze! Neni to spise chyba naseho zdravotnictvi a presneji lekaru, ze se pacienti citi spise jako nejaky objekt ve zkumavce a malokdy jako lidi? Proc se vy lekari s nami nepodelite o snadno stravitelne stranky lecby? Napriklad, nekteri pacienti nejsou nejmajetnejsi a proc jim predepsat nejaky drahy lek s vysokym doplatkem, kdyz existuje na trhu i lek se stejnymi ucinky a za podstatne nizsi cenu? Napriklad paracetamolum se najde i v paralenu... Pravda ony levnejsi leky casto maji i horsi kvalitu a byva i hure snasen, ale ne vzdy! Kolikrat se take pozastavim, kdyz vidim lekare, ktery prozmenu bez premysleni, ci ptani, pacientovi predepise velice oblibeny "brufen", s radou neprijemnych, az nebezpecnych vedlejsich ucinku? Nesouhlasim s tim, ze se lecba spojuje s takovymi praktikami.

Pacient neni maso valejici se na prkenku k porcovani!

JirkaB