Books.Recent.ForEach(b => Review.Book(b))

Tak. Splnil jsem své hrozby a přečetl pár knih. A jelikož se považuji za mimořádně nadaného literárního kritika, hned se s vámi podělím o své dojmy. Ehm.

Takže:

Vyměřování světa -- Jak jsem už jsem říkal, je ta knížka vcelku o ničem. Ale je o ničem tak milým a příjemným způsobem, že se vážně pěkně čte. Zachytil jsem jakousi nejapnou snahu o nenásilné poukázání na rozdíly ve vnímání světa skrze měření a matematiku, ale přišlo mi trochu zbytečné to do toho ne-příběhu montovat.

Tahle země není pro starý -- Viděl jsem film, a chtěl jsem si přečíst knihu. Vcelku žádné překvapení -- knížka je v lecčems lepší, dává mnohem větší smysl a dokonce má i pár míst, kdy jsem si říkal "síla" (to jsem u filmu neměl), ale jinak ji film vystihl poměrně přesně. Taková... no, jak jak líné, horké texaské odpoledne. Aha, a taky jsem si u ní uvědomil, že moderní literatura rezignovala na uvozování přímých řečí uvozovkami.

Pokání -- Opět: viděl jsem film a chtěl jsem si přečíst předlohu. Mrzí mě, že jsem nejprve nečetl knihu. Závěr by pak na mě zapůsobil mnohem silněji. Zase je fakt, že jelikož jsem věděl jak to dopadne, byl jsem z toho dost deprimovaný už po první kapitole. Rozhodně doporučuji.

Cit slečny Smilly pro sníh -- Doprdeledoprdeledoprdele. A kurva. Zatraceně nejlepší kniha co jsem četl za posledních... no, já jsem jich poslední dobou moc nepřečetl, ale tohle je rozhodně nejlepší z těch co jsem četl. Kdybych byl spisovatelským břídilem, chtěl bych umět psát jako Hoeg. Skvělé, skvělé, skvělé.

Cesta -- No, co říct. Když jsem četl pár stránek v knihkupectví, přišlo mně to hnusné. Hnusné, ale dobré. Když jsem pak Cestu opravdu začal číst, byl jsem trochu zklamaný. Zaprvé mně přišlo, že McCarthy místy příliš tlačí na pilu -- v jednom okamžiku jsem se dokonce rozesmál, když se snažil vzbudit depresivní atmosféru tak zarputile až to bylo směšné -- a zadruhé: hlavní hrdinové jsou už od první stránky v takových sračkách, že na tom vlastně ani nemůžou být o moc hůř. Vidina na to, že je někdo sežere působí skoro jako vysvobození. Proto pro mě bylo těžké se o ně nějak začít bát nebo tak něco. Jsou tam pasáže, které jsou opravdu husté, ale obávám se, že kdybych neměl děti, považoval bych je za pitomé. Jinak je to zajímavé číst především ze studijních důvodů. Jsou tam všechna ta slova, která použijete, když chcete vzbudit pochmurnou až depresivní atmosféru: nehybný, šedivý, mrtvolné ticho a především ultimativní depresotvorné slovo: popílek. Nevím jestli doporučit. Asi spíš ano, ale jen pokud víte jistě že hodně snesete...

Tak. Momentálně zpracovávám Kryptonomicon (MaCu, ten je asi tvůj, protože BVer se k němu nezná -- až dočtu poctivě vrátím!), a pak mám vyhlédnutou celou sadu dalších knih, kterými časem sebe i vás oblažím.

Těšte se. Alespoň si je připomente.

Nikdy se nezaregistruji na Twitteru, ep. 2

(Ale jen proto, že mě BVer popichuje...)

Zjistil jsem, že Petr Koubský sleduje fotbal. (Co na sebe ti twitteráci neprásknou, když mají pocit, že jsou jen v přátelském kroužku svých twitsledů -- nebo twitsleďů? Ale nemyslete si, my šmíráci vás vidíme! A chtěl jsem říct, že text v závorkách se do těch 140 znaků nepočítá!). Zkouším si ho představit, jak sedí doma u televize a rozrušeně řve "Kurva, jéééééď!" nebo "Pičo, přihrej!" ale nejde mi to. Nebo nejsou všichni fotbaloví fanoušci takoví?

Nikdy se nezaregistruji na Twitteru, ep. 1

(Ach, tihle slizcí Twitteristi, ti to mají jednoduché, ti prosté plácají jedno větné bláboly a nikomu to nevadí. Oč těžší to máme my zásadoví a konzervativní bloggeři!)

Už jsem říkal, že LINQ se skvělý? Ne? LINQ je skvělý! (Kromě té části s chybějícím IDataContext, to hoši krapánek podělali...)

(Aha, ještě jsem chtěl poznamenat, že pokud to půjde s Bloggerovskou CAPTCHA takhle dál, tak za chvíli nic neopublikuji, protože neprojdu testem...)

Probublávání

Řeknu to rovnou: jsem příliš líný abych tu linkoval všechny příznaky (ale třeba pár posledních příspěvků na Why does everything suck? obsahuje odkazy na další zdroje), ale už zhruba tak od ledna mám (stále sílící) pocit, že Web2.0 hype se pomalu blíží ke svému konci.

Přijde mně, že lidé jsou unavení tou věčnou socializací, že poslední zhruba rok v tzv. Web2.0 nevzniká nic než variace na předchozí úspěšné (nebo spíše populární) projekty, že nikdo nevydělává peníze, a že začíná být zřejmé, že ani nikdy vydělávat nebude, a že konečně i těm největším optimistům začíná být jasné, že drtivá většina toho, co je nám předkládáno jako revoluční kdesi-cosi, jsou jen takové hračičky bez užitku.

Nechápejte mě špatně: Web2.0 nebylo úplně špatné období, a kdybych byl mladší, vzpomínal bych na ně za pár let stejně, jako teď vzpomínám na konec devadesátek, ale nemůžu se ubránit pocitu, že zatímco kolem let 96-98 se opravdu cosi měnilo a rodilo, tak tentokráte to bylo jen nahypované nic, neplodná onanie nad možnostmi které se otevřely s tím, jak se LAMP stal užitečným a současně cena hardware použitelného pro servery klesla na úroveň, za kterou si malou serverovou farmu může pořídit kdejaký středoškolák z kapesného.

Konec první bubliny nám nechal rozjetý open source (Stallmanova skrytě elitářská myšlenka svobodného software se přetransformovala v popkornový mainstream), ne-kradení na P2P sítích a pár vcelku prosperujích firem jako je třeba Google (které ovšem už zhusta trpí korporátněním tepen). Co zbude po bublině 2.0 za deset let? A teď nemyslím takové ty esoterické věci jako je "život na obláčku" -- to je nejspíš nevyhnutelný posun (asi jako od pevných linek k mobilům). Myslím něco konkrétnějšího, nějakou skutečnou aplikaci, nebo aplikační platformu, nebo alespoň protokol. Přežijí dnešní (už vychládající) 2.0 novinky nad rámec nutného zla ve formě podpory legacy aplikací? Mám o tom vážné pochyby.

Trochu z toho na mě jde splín, protože se opět potvrzuje, že jen skupina sebou oslněných mladých středostavovských revolucionářů v mezích zákona k opravdovému posunu nestačí. Na druhou stranu si říkám, že ti chlapci a dívky, kterým Zuckerberg přijde starý, už asi vymýšlejí něco dalšího, něco, co by třeba mohlo mít takový drive jako měl nástup Internetu, tehdy před sto lety.

Ale jak říkám, je to jen takový můj pocit.

Třeba jsem zase úplně vedle.

The Rise of Machines, ep. 2

Jelikož tohle video frčelo v anglofonní cizině někdy před měsícem, je už docela bezpečné ho zalinkovat i na česky psané stránce: Boston Dynamics Big Dog.

(Všiml jsem si, že linkování videií na YouTube je nakažlivé. Jestě chvíli, a začnu je tu přímo vestavovat do stránky. Hm, hm, hm.)

Je mi to trapné, ale je to tak: měl jsem k tomu rozmyšlený vážně chytrý příspěvek zhruba v tom smyslu, že zatímco japonští roboti jsou humanoidní, tak američtí jsou spíše zvířatoidní. Pak následovalo něco o rozdílu kultur, technologickém pragmatismu, určitě nějaká zmínka o klonování a vztahu k němu v USA a Asii, a na konec něco o tom, že se máte určitě podívat na stránku Boston Dynamics, kde mají ještě další podobné roboty.

Bohužel jsem si ale neudělal poznámky, a obávám se, že ten původní pocit, který jsem z toho měl už dost vyprchal. Ale stejně: nepřipadá vám to děsivé?

(Už jsem to tu myslím psal, ale čím dál tím častěji přemýšlím nad tím, že bych psal meta-blog ve stylu Lemovy Dokonalé prázdnoty. Cosi jako extrakty z příspěvků které jsem nenapsal..)

To není fér!

Takovéhle historky mě opravdu rozčilují. Zvlášť od někoho jako je Hamming. Považte sami:

I worked for ten years with John Tukey at Bell Labs. He had tremendous drive. One day about three or four years after I joined, I discovered that John Tukey was slightly younger than I was. John was a genius and I clearly was not. Well I went storming into Bode's office and said, ``How can anybody my age know as much as John Tukey does?'' He leaned back in his chair, put his hands behind his head, grinned slightly, and said, ``You would be surprised Hamming, how much you would know if you worked as hard as he did that many years.'' I simply slunk out of the office!

Copak lze připustit, že ti lepší jsou lepší ne proto, že byli víc obdaření, ale protože prostě tvrději a více pracují? Sakra, kde je v tom nějaká tahle sociální spravedlnost? Já chci být líný génius, ne nějaký moula, který se celý život dře, aby z něj něco bylo.

Sakra.

PS: Jinak pokud jste ho zatím nečetli, doporučuji celý text: You and Your Research.

Směska

Řeknu vám úplně přesně, proč sem skoro nepíšu, a když tak pitomosti. Těch důvodů je několik:

• Zase jsem začal trochu číst. Strašně dlouho jsem nepřečetl žádnou beletrii a už jsem se z toho cítil jako pitomec, takový ten druh nejodpudivějšího fachidiota, který louská jen příručky a iDnes. (Paradoxně i ve své současné kulturní zaostalosti jsem v kanceláři pořád šlechtic kultury, protože řeknu vám, tihle mladí, ti 80% referencí na známá díla vůbec nechápou, nic nečtou a ničemu nerozumí, jen... Já vlastně ani nevím co dělají. Twitterují?) Dost mě to rozrušilo, tak jsem šel utratit nějakou tu tisícikorunu za knihy, což docela pomohlo, ale stejně: nevyčtenost zaženete jen četbou, což je vcelku časově náročná činnost. Dneska jsem zabloudil do knihkupectví, a měli tam tuhle tu Cestu, kterou si Petr Koubský tak pochvaloval na Twitteru. (Aha! A pak že Twitter is evil.) Náhodně jsem knížku otevřel a kousek si přečetl. Jak někdo může napsat něco tak strašného, tomu nerozumím. Tak jsem to hned koupil. V mezičase se bavím Vyměřováním světa, což je poměrně zábavná kniha (když uvážíme, že se v ní skoro nic neděje), zvláště díky té komické postavě, jak jen se jmenuje... aha Carl Gauss.
• Taky jsem se pustil do hraní nějakých těch počítačových her, které se mi tu nakupily, a říkal jsem si, že bych si mohl přehrát i ty, co jsem už hrál. To ovšem vyžaduje ještě více času než čtení, takže se asi ve všem jen tak pošťourám a zase to odložím. Naštěstí jsem v počítači s ramětí upgradoval i pevný disk (proč jakákoliv složitější operace s PC končí nejméně jedním zlomeným nehtem?), takže už není nutné hry odinstalovávat a tak dále, místa mám dost. Zatím. Přemýšlel jsem, že bych oprášil i nějaké ty pseudorecenze na počítačové hry a sepsal něco jako "recenze po dvaceti letech".
  Uvidíme.
  S počítačovými hrami se mně ještě vybavuje, jak jsem minulý týden narazil na pohoršené články o Grand Theft Auto IV, a nějaká videa s titulky jako "Fůůůůj!", "Hanbáááá", kde hráč po tom, co si užije se štětkou ji místo placení zastřelí, nebo přejede autem, nebo tak něco. Víte, mě přijde, že víc než autoři té hry jsou máklí a nechutní a nemocní lidé, kteří nelení a natočí třeba deseti minutové video, kde jezdí po Liberty City a vraždí virtuální šlapky, pak ho dají na Internet a napíši k němu "Hleďte jako hnusný je Rockstar!". Ale já nejsem Hillary Clintonová, takže mně třeba něco uniká...
• No a konečně jsem se donutil začít pracovat na jednom malém domácím projektu (hru pro dceru v Boo jsem skoro dokončil tak už se jí nevěnuji; problém je v tom skoro, ale někde najdu čas na doražení detailů, vytvoření stránky a zazipování zdrojáků). Obnáší to studium těchhle nových věcí v .NETu jako je WPF a LINQ, což ovšem také chce dlouhé timesloty kterých je zatraceně málo.

Takže. Takže asi tak.

Asi takovej pocit...

Přemýšlel jsem, jak nejlépe vystihnout člověka, který po půlnoci (ve svém volném čase) navrhuje strukturu nějaké zbytečné databáze (protože mu to přijde jako velmi zábavná činnost), nebo třeba mockuje objekty, nebo vymýšlí algoritmy, nebo co já vím.

Nenacházel jsem slov, ale naštěstí jsem si vzpomněl na video, které mně před časem ukazoval MaC (tuším), a myslím, že v něm je to všechno vcelku věrně zachyceno. Nakonec se podívejte sami.

!cool

Budete se mně smát: Konečně jsem svůj domácí počítač, značně vysokého stáří a nízkého výkonu, dovybavil pamětí tak, aby jí měl jeden gigabajt. Rozumějte: ne že bych necítil jistý morální závazek pořídit celý nový počítač, včetně těch nechvalně proslulých Windows Vista, ale nějak nemůžu přijít na něco, co by takovou nemalou investici ospravedlnilo.

Známe to všichni: ještě tak před třemi čtyřmi lety měla výměna PC za novější smysl. Nový počítač znamenal více PCI slotů, nové AGP, řádově více paměti, podstatně rychlejší ATA rozhraní, vestavěnou síťovku, vestavěnou zvukovku, vestavěnou podporu pro čtečky paměťových karet (i když bez takové té součástky, co se do ní karty strkají), prudký nárůst počtu USB portů, a ostatně i možnost pořídit procesor taktovaný na nějakém tom gigahertzu.

Co vám přinese nové PC dneska? Myslím něco co nemáte v tom tři roky starém, které máte teď.

(Jen nebuďte líní a přemýšlejte.)

Hm. Takže PCIe (abyste mohli vyházet staré karty a koupit nové, které dělají to samé, jen je levnější je vyrobit, protože mají méně kontaktů), skoro stejný počet gigahertzů (protože dneska frčí tyhlety vícejaderné procesory, které software bude umět využít tak za pět let), jen násobek množství paměti, novou verzi zvukovky, o něco rychlejší USB, o něco rychlejší SATA (ale stejně pořád čekáte na pomalý disk), nějaké to WiFi (možná), čtečku karet včetně takové té věci co se do ní karty strkají.

Však víte co chci říct: jelikož kritickou hmotu výkonu, která by většině lidí stačila až do smrti, jsme překonali někdy kolem roku 2003, a protože lidé z nějakého důvodu chtějí místo stále vypasenějších aplikací do PC, stále dementnější aplikace někde v prohlížeči (nevím jak jinak nazvat aplikace, které v roce 2007 neumí pořádně pracovat s clipboardem a drag&drop), vlastně neexistuje důvod proč kupovat nový počítač.

Zkrátka: jsme sytí.

Jistě je tu paralela s tím, jak lidé přijímají Visty -- co tak úžasného s nimi budu moci dělat, co nemůžu dělat teď s XP? Stojí ta investice do učení se nového systému za to? Z pohledu uživatele nejspíše ne (pokud jde o programování je situace trochu jiná, ale protože programovat pro Windows má dneska smysl snad jedině v .NET, je volba systému irelevantní).

Na téhle vlně technologické znuděnosti se dneska veze Apple, která lidem nabízí něco nového a možná pro leckoho i lepšího než co má PC plus Windows. Navíc Apple se nesoustředí na parametry, ale na coolness factor, tedy přesně na to, na co se soustředit má v situaci, kdy už parametry nikoho nezajímají. Třeba MacBook Air. Jistě, parametrově lepší počítač seženete s Windows za polovinu peněz, ale přiznejme si to: bude stejně cool jako Air, který si Guy Kawasaki provokativně přinese jako podložku na psaní k rozhovoru s Ballmerem?

Když před pár lety bylo moderní psát, že z PC je spotřebka, nebyla to pravda. Před pár lety lidé ještě hleděli na výkon a takové ty věci. Dneska už to pravda je, protože všichni tiše předpokládají, že počítač bude dělat to co od něj chtějí. Dneska už to pravda je, protože nikoho už ani nenapadne psát něco tak zřejmého. A dneska už to pravda je, protože lidem je fuk jakou mají platformu -- OS X nebo Windows -- pokud mají pocit, že to z nich v očích ostatních udělá lidi z lepší společnosti. Sociálové jezdí ve Fábii, frajeři mají Audi (nebo co). Lhostejno, že na rozbitých okreskách dojedou obě auta do cíle za stejný čas (jen u toho víc cool to bude stát více peněz). Parametry jsou na nic, následuj image. Nebo něco v tom smyslu.

Problém který s tímhle přístupem mám já osobně, je ten, že v době, kdy se mí spolužáci věnovali zakládání firem, aby si mohli koupit něco cool (ti méně důvtipní věřili, že na firmy nabalí holky), jsem si já ostentativně hrál na intelektuála, a díky tomuto pohnutému životnímu období jsem si uvědomil, že nejsem krámy, kterými se obklopuji. Ale ano, jistě, rád si kupuji hračky, ale proto, že si s nimi chci hrát, ne proto, že bych je chtěl ukazovat na veřejnosti. Kdybych měl potřebu takto exhibovat, stáhnu si na tramvajové zastávce kalhoty.

A tak si říkám: co budu dělat s novým počítačem, co nemůžu dělat s tím, co mám teď? Hrát na něm hry? Má nejoblíbenější hra jsou GridWars, a ty běží skvěle. Lépe programovat? Uh, uh. Psát méně pitomé příspěvky do svého internetového deníčku (jistě, nějakou potřebu exhibovat mám). Krásněji browsit Internet?

A tak jsem došel k závěru, že mé potřeby co se týče domácího počítače ukojí dalšího půl giga RAM, a dalšího půl terra pevného disku. A nový počítač si pořídím snad jedině že by ten starý přestal fungovat.

Rajská hudba...

...vidět, že někdo chytřejší si myslí zhruba to samé co vy, zvlášť když to umí lépe zformulovat: Is Twitter TOO good?.

A částečně související text od Cringelyho (ať už si o něm myslíte cokoliv): Antisocial: Social Networking is Just Another CB Radio