Japonské miniatury: Expresně a po americku

O tom, ze mi bankomaty v Narite nechtely vydat na mou zbrusu novou firemni kartu American Express penize, o tom jsem tu uz psal. O cem jsem se zatim nezminil, je skutecnost, ze ani zadne jine bankomaty mi nic nedaly, a dokonce i ma zoufala snaha zaplatit v restauraci za veceri, skoncila trapnou scenkou, kdy mi vrchni s lisackym usmevem podal kartu zpatky a znova nastavil misku na hotovost.

Celou situaci jsem samozrejme vyresil (s prispenim nasi uzasne administrativni asistentky) uz minuly tyden, kdy jsem (po tydnu pojidani instatnich nudli) dostal nejakou hotovost od japonske pobocky AmExu do hotelu, nicmene vede me to k zamysleni nad celym tim uzasnym bezhotovostnim stykem.

Jsem posledni, kdo by podporoval tucne obalky s dolary pod polstarem, nicmene nespolehlivost techhle platebnich karet, je primo absudni. Kdyz si clovek uvedomi, ze pristup k jeho tucnemu kontu (to sice neni muj pripad, ale pro ilustraci...) je zavisly na schopnosti maleho magnetickeho prouzku udrzet informaci, napada ho, co vlastne vsichni maji proti hotovosti. Az bude existovat nejaky bezpecny system (myslim tim jak z hlediska zneuziti, tak zajisteni funkcnosti), prosim. Ale to, za co si dnes nase banky a karetni spolecnosti uctuji nehorazne penize, to je opravdu smesne.

Tak jako tak, ja rozhodne na zadnou dalsi sluzebni cestu nejedu, bez prkenice nacpane americkymi dolary. S nimi je platebni styk mozna beznadejne out, ale zato nabeton...