Japonské miniatury: Kam, sakra, s ním?

Jak všichni víme, Japonsko je velmi čistotná země. Na chodnících tu nenajdete žádné papírky, psí exkrementy, či ukázky toho, co nejlepšího bylo v partě pubescentů táhnoucí se v noci z hospody. Jistě, místy lze na zemi najít nedopalky cigaret, nicméně jejich koncentrace je většinou tak jeden na padesát metrů chodníku. A žádné rozšlapané žvýkačky! Jak toho Japonci dosahují? Tak, že nemají odpadkové koše. Vážně. Třeba včera jsem deset minut pobíhal po Aizu s vajglem v ruce, než jsem našel příhodný kanál, kam jsem ho s provinilým pocitem hodil. Jistě, i Japonci vyhazují odpadky, ale dělají to civilizovaně: když už někde najdete odpadkový koš (třeba před vstupem do samoobsluhy), má více vstupních portů, takže papír, plechovky, plasty a sklo vytřídíte už při vyhazování. A když odpad důsledně třídíte, k čemu by vým byly odpadkové koše na „směsný komunální odpad“? Nechci tím ovšem říct, že by všechno, co jsem tu zatím viděl, bylo jako ze škatulky. Několik očesaných Toyot, hromady papírových krabic obsahující kdoví co, kupu ojetých pneumatiky, to všechno lze zaznamenat na dvorcích místních domů. Ale cítíte ten rozdíl? Na dvorku u domu, ne za keřem v parku, nebo v příkopě u cesty.