úterý, listopadu 02, 2004

Faux pas

Ach, jaký jsem to nezdvořák a hulvát a buran! Dovolil jsem si zeptat se lidí, se kterými jsem strávil docela příjemných pět a půl roku na vysoké škole, jaké jsou jejich měsíční příjmy. Považte!

Popravdě řečeno, tyhle tance kolem výplat nechápu. Jistě, s kolegy v práci je asi dost hloupé se bavit o jejich výši, zvlášť když platy jsou smluvní a ne tabulkové, protože to vede jen k rozvíření řevnivosti, závisti a dalších podobných bohulibých lidských vlastností.

Nicméně lidé, kteří žijí a pracují na opačných koncích republiky, nebo dokonce Evropy, zaměstnaní rozdílnými podniky, pracující na různých pozicích a mající odlišné životní cíle a postoje -- to je tak lákavý materiál k drobnému výzkumu, že prostě nedokáži odolat. Zvlášť když jsme si s těmi lidmi navzájem vyměnili tolik (často vulgárních, jakkoliv vždy zcela nevinných) invektiv a sdělili tolik veskrze intimních informací, že by to na několik týdnů zaplnilo první stránky Blesku.

Samozřejmě, dokáži si vymyslet spoustu dalších důvodů, proč se na přijmy různých lidí ptám (třeba ujišťování se o vlastní úspěšnosti, to by mohla být taková pěkná, psychologicky vyfutrovaná motivace), nicméně nic to nemění na tom, že vědět, jaká je platová situace tu či onde, je prostě zajímavé a užitečné.

Už jen proto, že se člověk doví, jak na tom vlastně je.

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Nejzajímavější na tom je, že kolegové v práci své příjmy obvykle znají, aniž by se jeden druhého museli ptát. U "přespolních" se obvykle musíme spolehnout na oficiální statistiky, které se mi někdy zdají dost podhodnocené, a to i ty zahraniční... Na druhou stranu, už jsem měl tu příležitost poznat, co za takové platy dokážou předvést a možná podhodnoceni ani nejsou.