In Memoriam
Když už jsem tu zmiňoval P. K. Dicka: Proč jsou vlastně jeho knihy a povídky v poslední době tak oblíbeným výchozím materiálem pro film? Dick nebyl zrovna typický autor předloh holywoodských filmů, jako je třeba M. Crichton.
Dickovy knihy, to je přehlídka nejrůznějších psychóz a strachů, paranoidních vizí, ve kterých člověk ztrácí přehled o tom, co ještě je a co už není realita. Jsou to také kruté odsudky toho, co považoval za nemorální (jako třeba nejlepší anti-potratový text jaký jsem kdy četl - povídka Pre-Persons), ale i nádherné kusy, nad kterými se vám ženou slzy do očí (The King of the Elves, například, abych zůstal u sbírky Zlatý muž).
Dickova výjmečnost nespočívá v tom, že by objevil nějaká nová témata, to vůbec ne. Jak známo, za ty čtyři tisíce let co lidstvo umí jakž-takž psát, už byla stejně všechna důležitá témata použita nejméně stokrát (ostatně není jich tolik -- když to trochu zvulgarizuji, tak vystačíme se třemi: nešťastná láska, náhlá smrt a ztráta identity). Dickova unikátnost je ve správné kombinaci žánru a zpracování.
Dick se pustil do psaní SF. Není to sice tradiční hard-SF, kde každý odstavec je podložen nějakou rovnicí z příručky fyziky pro střední školy (a většinou je to čtení na stejné úrovni zábavnosti), ale z různých důvodů je velmi snadné zařadit Dickovy knihy do škatulky SF. Jenže autorů SF je jako máku, a až na pár vyjímek, se o knihy a povídky žádného z nich Holywood nepere tak jako o Dicka.
Čím to je?
Myslím, že rozdíl je v tom, že zatímco většina ostatních spisovatelů SF (ať už před ním, nebo po něm) byli takoví ti čisťoučcí, vzdělaní hodní hoši, Dick byl psychicky narušený člověk (prodělal jsem na jednom conu dvouhodinovou přednášku, kde se jakýsi mladý muž zamýšlel nad tím, jestli byl maniodepresivní, schizofrenický, nebo prostě jen psychotický), který se v době největší chudoby živil žrádlem pro psy, který nejméně dva roky svého života profetoval, a ani později prý neztratil jistou náklonost k amfetaminům; zkrátka člověk, který měl nažito.
Ta opravdovost, nebo lépe řečeno hmatatelná zkušenost, to je to, co podle mě Dicka staví nad všechny ostatní pisálky SF. Jestliže je SF literatura především eskapistická zábava, která nám má poskytnout odpočinek od všedních starostí, pak Dick je opravdu silný kalibr. Zvlášť pro nás slušné chlapce, kteří nikdy nefetovali, ani nepoznali bídu, ani netrpěli krizí reality silnější, než je ta, která se dostaví někde ve studentské hospodě po dvanácti pivech. Zato poctivě čteme příručky k programovacím jazykům a operačním systémům. A SF.
Zvuková stopa: Paul Oakenfold - Live in Havana
