Sběratelé

Pořád nemůžu příjít na to, proč, když všechny ostatní druhy krádeží jsou vnímány vesměs negativně, u software se drtivá vetšina lidí shodne na tom, že vlastně o nic nejde, že firmy o žádné zisky nepřicházejí a tak podobně.

Všichni jsme to slyšeli už stokrát: Základním problémem je asi ta nehmotnost software, kdy kopie jedna k jedné vlastně nevytvoří žádnou díru chybějícího objektu, jako je tomu třeba u kráděže auta. Navíc je pravda, že ve většině případů firmy opravdu o žádné peníze nepříjdou - kolik lidí by si s průměrným českým platem koupilo libovolný software za nějakých patnáct dvacet tisíc? Když ho navíc nejde koupit na leasing (nebo jde?).

Co je na pirátství, alespoň podle mě, zajímavější, je ta kleptomanie, která se dříve či později vyvine u každého, kdo se do stahování software pustí. 98% populace nepotřebuje na domácí použití ani Photoshop, ani největší balení MS Office, dokonce ani to hloupé ACDSee - úplně stačí Gimp, OpenOffice.org nebo IrfanView (nebo alespoň mně stačí). Nicméně takový postižený stahovač se nemůže spokojit s něčím, z jeho pohledu, druhořadým. A druhořadost v tomto případě definuje skutečnost, že jde o produkty, které jsou zdarma.

Většina lidí zkrátka nestahuje software kvůli nějaké potřebě. Vůbec ne. Je to spíš taková vášeň jako filatelie, nebo sbírání víček od piva -- jde jen o to ten software mít někde v krabici na dně skříně a před kamarády se předvádět dlouhatánským seznamem.

Čímž se možná dobíráme k podstatě toho, proč je pirátsví vnímáno tak nějak neutrálně, ne-li přímo pozitivně: vždyť je to jen takový něškodný koníček, který nikomu neublíží, a potěší sběratelovo srdce i oko.

No, asi nám nezbývá než si trochu zaparafrázovat: Pánové, každý z nás někdy kradl software, kdo tvrdí že ne, dělá to dodnes.