čtvrtek, října 07, 2004

Copernic Desktop Search

Kdesi jsem našel odkaz na Copernic Desktop Search. Je to nástroj, který zindexuje dokumenty na disku včetně elektronické pošty. Nelenil jsem, stáhnul jsem, nainstaloval jsem, spustil jsem.

A je to jako cestovat časem.

Během indexace pošty (nějakých 90MB) jsem objevil e-maily odeslané a přijaté někdy v roce 1999, tedy v roce, kdy svět byl ještě krásný a růžový (nebo se mi to teď tak alespoň zdá), a lidé ještě nebyli tak příšerně apatičtí a deprimovaní, a já jsem ještě měl na hlavě vlasy a vážil jsem o nějakých deset kilo méně.

Hned jsem si k tomu vzpomínání pustil Way Out West - Deconstruction, a teď se cítím o těch pět let mladší.

3 komentáře:

Fidel řekl(a)...

Jen pro informaci nize uvadim text, ktery vystihuje onen "ruzovy" zivot autora techto stranek. Ve slabe chvilce sepsal autor sam v dobach prehistorickych :-)

Ciao!

Kuba

> Nebo jsem dneska delal AmberZine
> sam?

no zcela jiste beze me. Ja totiz uz ctvrty den a noc dokoncuji
bakalarku (to vam este povypravim) a navic jsem dneska delal zkousku z franiny (zaslouzene za tri, vzhledem k tomu, ze jsem tam chodil jak poslanec do parlamentu - obcas, a kdyz, tak jen na chvili ;-). Tim omlouvam vypadek prispevku do proce, neb jsem jaksi nemel cas.

Taky bych chtel pozadat, aby mi nekdo fwdoval tu zenskou cestinu,
neb mi z ni zustala jen hlavicka (jak jsem se uz zminoval).

K te bakalarce: vcera jsem nesl ukazat draft tutorovi, tak ze
jsem to potreboval v utery vytisknout. Tak jsem nasmlouval kamarada a u nej na pocitaci jsem 1] instaloval matlab 2] instaloval
MrkvosovtEquations 3] ucil se pouzivat excel 4] restartoval pocitac, protoze me pokusy delat tohle vsechno najednou okna nerozdychala. Pak jsem se nejak uklidnil a konecne to vypadalo, ze zacnu neco delat, kdyz na pokoj prisel kolega ktery se minuly tyden stal _inzinyrem_. Tak ten clovek, u ktereho jsem byl na pokoji vytahl litrovku kalvadosu (je to nejaky zkvaseny a vydestilovany jablecny most cca 70%, mezi kamarady nazyvany stenolez) a zacal nalivat. Tak jsem hned jednu vyfasoval a takto posilen jsem se vrhl do boje s tabulkama a vzoreckama a vubec. Pak se ovsem staly dve veci: 1. nekdo donesl paprikove cipsy a 2. ten nekdo byl nasledovan asi deseti dalsimi lidmi. Asi za deset minut se situace ustalila a vypadala takto: vedle me sedela slecna premlouvala me, at toho necham a jdu chlastat (podotykam, ze to byla jina slecna nez moje slecna), na posteli za mnou lezel kamos (bratr me slecny a pritel te slecny ktera me premlouvala) a kopal me patama do zeber kricic:"ja ti taky zlomim zebro!", narazejic tak na maly incident, kdy jsem mu pri pratelskem postuchovani nastlipl zminene zebro. Z druhe strany se hlasite bavili nejaci dva (v te chvili uz silne podnapili) lidi, na druhe posteli se pokousela usnout pritelkyne spolubydliciho toho cloveka u ktereho se tohle vsechno odehralo, kdesi ze ze zadu na me nekdo kricel jestli nemam cigaretu (nemel jsem - a i kdybych mel, nedal bych, protoze jsem ji sam potreboval). Do toho jsem ja rval "ty smejde", protoze ta
jehlickova tiskarna mi krcila jeden papir za druhym a vubec se
chovala divne. Jo, jeste ke vsemu byly otevrene dvere na chodbu a
moje hodinky ukazovaly pulhodiny po pulnoci.

Myslim, ze se shodneme na tom, ze studentsky zivot je opravdu
prace na cely uvazek...

jIRI

jIRI řekl(a)...

Ano, ano, tohle je zrovna jeden z těch emailů co jsem našel. Jinak děkuji, že jsi se o hříchy mého mládí takto decentně podělil s ostatními :-))

Anonymní řekl(a)...

Pekne :-)
Jirka B