pondělí, října 11, 2004

Podzimní

Přemýšlel jsem dneska odpoledne nad tím, čím to je, že na mě každý podzim sedne takový podivný splín. Rozumějte - mám podzim rád. Gradient změny je na podzim největší - všechno se strašně rychle mění, barev je víc a jsou zajímavější než třeba na jaře, není tak odporné horko jako v létě, a ulice nejsou plné nasolené břečky, která vám v zimě rozežere kalhoty do půli lýtek.

Podzim je prostě fajn.

Nicméně. Nicméně na mě pozim co podzim sedá zasmušilá nálada, nic se mně nechce dělat, snad jen potulovat se někde ulicemi, sedět v kavárně a líně popíjet espereso a kouřit a dívat se oknem ven a přemýšlet.

Napadlo mě, jestli to nemá něco společného s tím, jak jsem skoro osm let pokaždé na začátku října odjížděl po prázdninách do Prahy, a protože až do vánoc ve škole nebylo do čeho píchnout, strávil jsem tuhle nejlepší část roku procházkami městem, schválně jsem odbočoval do těch nejužších uliček a v parcích se brodil spadaným listím... Ale však to znáte.

A tak jsem dneska stál venku, líně kouřil, vítr mi podfukoval pod bundu, slunce místy vykukovalo zpoza mraků a listí poletovalo a šustilo, a já si představoval sám sebe, jako blahobytného muže v nejlepších letech, jak bloumám ulicemi, a --

Ale vždyť to znáte...

Zvuková stopa: Everything But The Girl - Temperamental

Žádné komentáře: