pátek, října 08, 2004

Peklo jsou ti druzí

Zásadní problém, se kterým se teď potýkám, je kancelář. Četl jsem kdysi nějaká doporučení ohledně uspořádání pracoviště určená pro extrémní programátory, kde se mluvilo o tom, že správní XPs sedí ve veliké místnosti bez koberce, mají všichni kolečkové židle na kterých ledabyle krouží od kolegy ke kolegovi, aby tu nevyžádaně poradili, tu se poptali jak nejlépe implementovat funkci na které pracují.

Jsem z toho na rozpacích. Pominu-li nutnost sofistikovaného dopravního systému v takové kanceláři, nedovedu si představit, jak může být libovolný tým být byť i jen elementárně výkonný, když jeho členové se navzájem neustále vyrušují.

Asi se demaskuji jako špatný týmový pracovník, nicméně nesnáším, když se snažím na něco soustředit, a někdo se mě neustále na něco ptá, zvlášť když informace po které touží je uvedená na straně 327 manuálu. Mám poměrně dlouhý spin-on time, a každé vyrušení mě stojí deset až patnáct minut roztěkaného klikání z Visual Studia na Maxthon a zpět. V tomto směru jsou společné kanceláře, kde sedí více jak čtyři lidé, opravdovým peklem. V každém okamžiku má alespoň jeden člověk pauzičku než se pustí do řešení nějakého dalšího úkolu a chce si, jak jinak, popovídat, eventuálně se pochlubit jak pěkně to či ono udělal/naprogramoval/vyřešil/změřil, pokud se tedy nepotřebuje zeptat na něco tak nesmírně důležitého, že to nemůže počkat na coffee break (ach, miluji tyhle anglické výrazy).

Na druhou stranu je opravdu přínosné, když v kanceláři sedí více lidí, zvlášť pokud se zabývají interdiscplinárními problémy (což je i můj případ) a někteří z nich jsou v tom kterém oboru výrazně lepší nebo zkušenější než jiní. Pak není potřeba mučit se půl hodiny s Googlem, a další hodinu s příslušnými knihami, protože zrovna ta informace kterou potřebujete není nikde k nalezení - prostě se otočíte a zeptáte.

Co je podle mě ale opravdová pohroma, jsou kotce (jak se říká správnou yupiie češtinou cubicles). Nechápu, jak kdokoliv může tvrdit, že tenhle pokus o úsporu místa omlouvaný často jakýmisi trapnými egalistickými řečmi, zvyšuje produktivitu práce, že umožňuje lépe komunikovat mezi zaměstnanci atd. Kotce mají všechny nevýhody kanceláří (když se chcete na něco zeptat, stejně musíte vstát a za daným člověkem dojít), oproštěné od jejich výhod (tedy alespoň malého kousku soukromí). V kotcích se nedají vést konferenční hovory, protože v nich jednak není dost místa, dvak okolní šum změní třeba roztomilou francouzskou angličtinu v nesrozumitelné žvatlaní, ze které pochytíte každé páté slovo, když v sousedním kotci někdo vypráví vtip, nepochytíte sice pointu, zato podle smíchu dokážete přesně identifikovat všechny přítomné, a opravdovou lahůdkou jsou telefony, které nikdo nezvedá.

Abych to shrnul: sedím v kanceláři se čtyřmi dalšími lidmi, z nichž jeden je opravdu intruzivní čerstvý absolvent vysoké školy, který nejen že má neustále dotazy technického typu, ale navíc se díky absenci pracovních zkušeností snaží co nejvíce oslnit a zavděčit, takže s každou pitomostí obtěžuje služebně nejstaršího obyvatele naší kanceláře, a přemýšlím jak mít klid na práci, aniž bych přišel o sluch díky discmanu, který hraje na druhý nejvyšší stupeň hlasitosti.

1 komentář:

Synkretik řekl(a)...

Podle mého názoru jsou podobné nádraždní haly výplodem mozku sociálních inženýrů, co se snaží dušení práci organizovat po vzoru Fordovy masové produkce ve dvacátých letech dvacátého století.

Ono to ale stejně vyjde nastejno, protože člověka vyrušuje pořád vyskakující email, ICQ a telefon. Ale protože se to děje všem, není to na ekonomice vidět. Jinak by takto organizované firmy už zkrachovaly kvůli ubohé produktivitě. Takhle se produktivita snižuje plošně.

Na druhou stranu, lidi jsou dnes beztak roztěkaní a neschopni soustředění, takže to vyjde nastejno (zkuste se někdy zamyslet nad tím, jak je např. TV vysílání, zejména reklama, útokem na schopnost soustředění. Ideální TV divák je klipový, každých pár vteřin jiný obrázek, jiný kontext, jiná emoce, jen se proboha nezamyslet a u něčeho neulpět, když z obrazovky se pořád hrnou další krásné nové zábavné věci)

Proto občas dělám to, že zůstanu pár dní doma. S vypnutým telefonem a odpojeným internetem. Všechno potřebné si předem připravím na lokálním disku notebooku. A můžu se pohroužit do problému, nechat myšleny zrát a něco doopravdy zplodit. Ne jen freneticky těkat.

Jak říká klasik (citováno volně): Zasvinit si duši je snadné. Těžké je uchovat si ji čistou.
Já dodávám: stejné je to s mentálními schopnostmi.