pátek, října 15, 2004

Po levici rohatí šlechtici...

Na stránce Paula Grahama jsem narazil na test politické příslušnosti. Vyplnil jsem ho a dověděl jsem se, že moje politické preference jsou L/R -4.5, L/A -3.2, tedy že jsem mírně libertiánský pololevičák.

No nevím.

Je jisté, že mírně levicově orientovaný jsem, na druhou stranu se necítím být zpoloviny tak levicový jako Mao Ce-Tung nebo Josif Džugašvili. Možná jsem ale některé otázky nepochopil správně, a odpověděl na něco jiného, něz na co se autoři testu chtěli zeptat.

Například jsem zcela pragmaticky odpověděl, že je pro mě důležitější nízká nezaměstnanost než malá míra inflace. To je ovšem podloženo velmi praktickou úvahou, že přebytek nezaměstnaných svádí k různým levicově orientovaným revolucím a podobným dobrodružstvím, která téměř vždy končí neblaze, zatímco trochu větší inflace jen brzdí ekonomický růst. Nevím jak pro koho, ale pro mě je tedy lepší vidina, že si za své peníze koupím méně, než že by se na Hradě rozcapil Grebeníček & His Melody Boys a znova vydávali průkazy lidových milicí.

Další taková otázka (jakkoliv ta nejspíš ovlivňuje polohu na ose autoritářství/libertiánství) zněla v tom smyslu, zda se domnívám, že totalitní systémy umožňují přeskočit zdlouhavý proces demokratického vyjednávání. Má odpověď je - jakkoliv jsou mi totalitní systémy (včetné totalit, které tu více, tu méně úspěšně předstírají, že jsou demokratické) ze srdce odporné - opět ano - stačí se podívat na Čínu.

O čem to svědčí? Většina z nás nemá nějakou jasnou politickou doktrínu (samozřejmě bych teď měl napsat něco ve smylu mohu-li si dovolit takovou generalizaci na základě svých zkušeností, ale bylo by to plýtvání vaším i mým časem, takže pro příště předpokládejme, že v podobných případech vycházím z nějaké zkušenosti kterou jsem učinil, a vědom si toho, že každá generalizace je špatná, akceptuji všechna rizika s tím spojená) - máme příliš mnoho starostí, než abychom zabíjeli čas tím, že se budeme snažit o konzistentní politický názor. A když se nás někdo zeptá na názor na nějaké obvzláště ošemetné téma (jako třeba potraty) a) plácneme co nás zrovna napadne, b) řekneme co si myslíme, že se od nás očekává, c) zopakujeme nějaké pitomé klišé, které jsme slyšeli v televizi od člověka, který naopak nemá na práci nic lepšího, než si utvářet jednoznačné politické názory.

Čili, ať se autoři snaží jak chtějí, nic se nemění: podobné dotazníky jsou stále vcelku k ničemu.

Ostatně už José Ortega y Gasset ve Vzpouře davů velmi správně napsal, že prohlašovat se za pravičáka nebo levičáka, je jen jeden z mnoha způsobů, jak ze sebe udělat pitomce...

Žádné komentáře: