Celé Podnebesí
Právě jsem se dodíval na čínský film Hrdina. Je zajímavé uvažovat o současné Číně v souvislosti s její historickou velikostí.
V době, kdy většina nás Evropanů, nepochybně nadřazených těm šikmookým komunistickým opicím, byla jen smradlavou sbírkou band devastující lesy střední a severní Evropy (v rámci mírné demagogie v mezích zákona teď pominu minójské, helénské a všechny ostatní skoro-evropské civilizace jako byli Peršané nebo Egypťané), byla Čína nejspíš ekonomicky a technologicky nejvyspělejším státním útvarem na planetě. V jedné knížce o historii různých lidských civilizací (Osudy lidský společností, Jared Diamond), jsem se dočetl, že se Číňané dokonce doplavili až na Madagaskar, a kdyby někdy zkraje patnáctého století nedošlo k výměně vládní garnitury, která zvolila místo expanze izolacionistickou politiku a nechala spálit celou námořní flotilu včetně doků, nejspíš by se v Americe v době Kolumbova příjezdu už mluvilo čínsky.
Ano, Čína se uzavřela do sebe, v zájmu udržení vnitřní stability se obalila Velkou zdí a poněkud ustrnula ve vývoji, nicméně stále je to země, která už dokázala, že má potenciál být nejdůležitějším státem světa. A doba, kdy to nebudou wasaxové (z white anglo-saxon), kdo bude udávat směr rozkývané kocábce tohoto světa, se blíží.
Čína má lidský potenciál. Čína měla a má totalitní vládu, která považuje prospěch skupiny za nadřazený utrpení jednotlivce. Čína má vůli stát se znovu prvním státem zeměkoule.
A Čína má také všechny ty americké, japonské a evropské manažery, kteří vidí levnou pracovní sílu a nenasycený trh.
Současný trend v libovolném druhu podnikání, se dá shrnout do hesla Všechno do Číny. Do Číny se stěhuje výroba i design a brzy příjde na řadu určitě i management. Vidina miliardy neukojených konzumentů, kterým bude lze podávat ledničky, mobilní telefony, DVD přehrávače, televizory, automobily a všechny ostatní úžasné výdobytky euroatlantické kultury, je prostě příliš lákavá na to, aby ziskuchtiví kapitalističtí štváči odolali. V kombinaci s nízkými cenami práce (podle mých informací berou Čínští inženýři platy ve výši zhruba 6 až 8 tisíc korun, jakkoliv to zcela určitě záleží na lokaci a druhu podnikání), je Čína prostě zaslíbenou zemí každého, kdo chce nakupovat levně, prodávat draho, a faktury platit se zpožděním.
Problém nás zápaďáků je v tom, že si jaksi odmítáme neuvědomit výhody, které Číně skýtá supermonoplistický kapitalismus, který tam vládne, zakryt rouškou pseudokomunistické rétoriky. Direktivou č. 1 je: Nalákat cizí expery, naučit se od nich co se dá, založit vlastní státní podnik a pak ty barbarské hnidy vytěsnit z trhu. Není to tak dávno, co Čína vyvinula vlastní standard pro DVD disky, aby se vyhla placení licenčních poplatků. Někdy vloni vzkázal jistý čínský ministr Intelu, aby se uklidnil a uvědomil si, kde že to vlastně leží potenciálně největší trh pro jeho wi-fi řešení. A teprve nedávno Čína na nátlak WTO uznala, že možná není úplně košer, že existují trojí daně pro polovodivé prvky prodávané na jejím území (orientačně je to 17% pro cizí ICs, 14% pro ICs vyrobené v Číně a 11% pro ICs designované a vyrobené v Číně).
Proto Čína pro americké a evropské produkty není trhem, na který bude možné dodávat následujících sto let (jak jsem slyšel od jednoho manažera). Máme tak dvacet let, než se Číňané znova dostanou na špici.
A pak? Bůh s námi.
