Konec starých časů

Je to tak. Nedá se s tím nic dělat. Staré dobré časy skončily. Zjistil jsem to právě teď. Abych se příslušným způsobem připravil na to, co budu dělat následující tři až čtyři hodiny (abych předešel nedorozuměním - hlavní roli v této aktivitě hraje Winamp a textový editor; eh, tyhle pubescentní poznámky jsou to jediné, co mě baví na sledování bondovek!), vzal jsem si k ruce poslední láhev bílého vína kterou jsem doma našel. Je to TUPAHUE, podle etikety z Chile. (Upozorňuji, že vínu přistupuji následujícím způsobem: a) dodržuji jistou štábní kulturu při jeho konzumaci, tzn. piji jen v pátek večer a to výhradně když mi žena dovolí vysedávat celý večer u počítače, b) nikdy jsem nepochopil, jak přesně vypadá kulatá chuť, c) takové to machrování typu "Necháme to víno trochu dýchat," považuju za příznak zbytnělého komplexu maloměstského inťoušství.)

A teď pozor: místo korkové zátky byla láhev ucpaná válečkem jakési pochybné pěnovité plastické hmoty, do které sice lze snadno zarazit vývrtku, nicméně jsem si při otevírání lahve připadal asi jako kdybych vešel do gotické katedrály s hamburgrem koupeným ve špinavém stánku na rohu.

Jak říkám - život už nikdy nebude jako dřív...

Zvuková stopa: VA - Listen Up